OSVČ je nenahraditelným planktonem v podnikatelském moři - navyšovat jí odvody se společnosti vymstí

Přestože současná vládní reprezentace opakovaně zdůrazňuje nutnost podpory malých a středních podnikatelů a menších a středních zemědělců, aktuálně diskutované zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) nabírá s deklarovanou předvolební podporou této skupiny aktivních a samostatných lidí poměrně rozporuplné rozměry. Samozřejmě, že je třeba řešit děravý státní rozpočet, ale tento způsob hledání zdrojů je opravdu poněkud nešťastný. V Asociaci soukromého zemědělství ČR zastupující především model rodinných farem s tímto nápadem zásadně nesouhlasíme a považujeme jej za škodlivý.

Pro OSVČ působící kupříkladu v zemědělství, což je většina sedláků na rodinných farmách, budou navíc negativní dopady uvažovaného zvýšení odvodů mnohem zásadnější než u jiných profesí. Zvýšení daňového zatížení se totiž týká i rodinných příslušníků (spolupracujících osob), což v praxi znamená, že příslušná farma bude zvýšenými odvody zatížena několikanásobně.

Pokud by se zvýšily odvody na sociální a zdravotní pojištění vypočítávané z průměrné mzdy, pak by se celkové daňové zatížení OSVČ v zemědělství dostalo dokonce mírně nad úroveň společného daňové zatížení zaměstnavatelů a zaměstnanců, které činí 44 procent (zaměstnavatel 33 procent, zaměstnanec 11 procent). Tyto platby na pojištění nejsou po předchozích zásazích vlád ani uznatelným daňovým výdajem. Naproti tomu zaměstnavatelé mají celé zmiňované daňové zatížení v uznatelných výdajích (nákladech).

Zásadní ovšem je, že na rozdíl od zaměstnanců nemají sedláci na rodinných farmách a podnikatelé obecně nároky mimo jiné na placenou dovolenou a na celou řadu zaměstnaneckých benefitů. Oblast podnikání v zemědělství je navíc zatížena riziky, která hospodáři nejsou schopni nijak zařídit, jako jsou nepředvídatelné projevy počasí (sucho, povodně či vichřice), neočekávané expanze škůdců nebo třeba ze zahraničí zavlečené nemoci hospodářských zvířat a přesto je musí zpravidla v reálném čase „nějak“ vyřešit bez ohledu na svůj zdravotní stav. Zodpovědní zemědělci, mezi které OSVČ nepochybně patří, kromě toho zajišťují při svém hospodaření veřejný zájem, jako je péče o kvalitu půdy, zdroje vody a s tím související prevence rizik eroze, což v praxi znamená ochranu majetku téměř 2,7 milionů drobných vlastníků půdy v ČR. Sedláci na rodinných farmách také představují důležitou kontinuitu v obhospodařování konkrétních lokalit, významně se podílí na zajištění potřebné generační výměny v zemědělském oboru a na trh dodávají širokou škálu lokálních potravin tuzemského původu.

Multifunkční role OSVČ – a to bez ohledu na druh podnikání by si proto spíše (a zvláště v této době) zasloužila společenské ocenění, jehož projevem by měl být i speciální režim odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Mezi hromadou současných mediálních výstupů o tom, jak špatné je, když někdo přispívá do systému trochu méně, by proto možná stálo za to položit si otázku, jakou měrou celý systém během aktivní činnosti (nikoli jen v důchodovém věku) tato skupina podnikatelů OSVČ ve skutečnosti využívá? Ale také, jaké zázemí ochořelý podnikatel z této skupiny vlastně má a kdo mu zařídí to, co má zaměstnanec zajištěno od zaměstnavatele? Taková OSVČ si musí hlídat i v nemoci své zákazníky a celou firmu a musí stejně nějak vyřešit v potřebném okamžiku to, co je pro jeho firmu zásadní. Nemocný zaměstnanec je většinou nemocný „naplno“ a nebývá zatížen těmito starostmi. Tím spíše se pak malý zemědělský podnikatel musí i během případné indispozice nějak postarat, aby byla zajištěna třeba péče o zvířata, ale i celá řada dalších povinností vyplývajících z další legislativy.

Návrhy NERV na snížení odvodů by proto vláda, která slíbila, že bude podporovat menší a střední podnikání a stavět do budoucna pilíře svobodné společnosti na těch, kteří se živí sami a nerozšiřují řady těch, o něž se naopak stát musí starat, by přijímat rozhodně neměla. Menší podnikatelé, kteří se snaží (a musí) nějak uživit i za zhoršené ekonomické situace na trzích, se dokáží přizpůsobit a tím jsou pro celou společnost nesmírně cenní. Pokud se budeme dívat na OSVČ jenom jako na ty, kteří odvádějí do systému méně, a nebudeme vnímat další důležité okolnosti, zaděláme si jen na další problém bez toho, že bychom cokoli se schodkem rozpočtu úspěšně vyřešili. Další zatížení této skupiny, která již nese vysokou úroveň rizika, je nesprávné řešení bez snahy pochopit všechny důležité souvislosti. Ve skutečnosti jsou to ale různí ekonomové často zaměstnaní pod křídly velkých společností nebo odborářští bossové, kteří lacině vyhledávají viníky současného stavu.

Oblast OSVČ je možná dobré chápat jako jakýsi plankton ve vodě - není na první pohled moc vidět, tudíž se o něj skoro nikoho z velkých hráčů ve státě i ve velkém byznysu nezajímá, takže se pak snadno pomluví a označí za jednu z příčin problémů. Až se ale tento nenahraditelný plankton, ze kterého takřka vždy vyrůstají všechny další formy a stupně podnikání, neuváženou „snahou o rovnost v odvodech“ zlikviduje, může být už pozdě. Věřím však, že tato vláda si to uvědomí a tuto hloupost nakonec neudělá.

Pro vzorové porovnání předkládáme tabulku, která ukazuje, kolik OSVČ odvádí státu ze svého základu ke zdanění. Základ ke zdanění jsme určili ve výši minimální zaručené mzdy.

První tabulka ukazuje situaci zatížení s dnes platnými parametry a parametry navrhovanými (varianta 1, varianta 2) při neuznatelnosti platby zdravotního a sociálního pojištění do daňových výdajů.  

Druhá tabulka pak ukazuje situaci zatížení při uznatelnosti platby zdravotního a sociálního pojištění do daňových výdajů.  

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR