Týden v zemědělství podle Petra Havla - č. 27

I vzhledem k plánovaným, a v některých případech už i vyžadovaným regulacím podnikání v zemědělství, především pak ze strany Evropské komise a Evropského parlamentu, by se měla EU vážně zabývat také opačnými kroky – totiž, jak podnikání v zemědělství naopak usnadnit, a jak podpořit konkurenceschopnost evropského zemědělství jako celku vůči třetím zemím.

Jedním z klíčových kroků, který nabývá doslova každým dnem na důležitosti, je přitom legitimizace šlechtitelských postupů na bázi editace genů (souhrnně označovaných zkratkou CRISPR), a zejména možnost komerčního pěstování a produkce zemědělských surovin a potravin, které jsou z takto upravených výchozích surovin vyráběny. Přehodnotit by bylo třeba především závěry Evropského soudního dvora z roku 2018, které v praxi znemožňují jak komerční využití geneticky modifikovaných organismů (GMO), tak ale také CRISPR při výrobě potravin. Nutnost posunu v této oblasti zdůrazňuje nakonec i jedna z nedávných studií Evropské komise o nových genomických technikách, podle níž současná přísná regulace brání Evropě držet krok s vývojem ve světě. Žádoucí změny pak ze stejného důvodu podporuje i naše Ministerstvo zemědělství a také většina našich poslanců Evropského parlamentu, mimo jiné Veronika Vrecionová nebo Michaela Šojdrová, které se také zúčastnily loňské konference na toto téma v ČR pod záštitou Akademie věd ČR.

Právě vědecký přístup k problematice by měl logicky získat v EU konečně zelenou. Mimochodem – právě i z důvodů, že CRISPR lze bez problémů považovat za zelené, k přírodě blízké zemědělské a potravinářské technologie. Ačkoli to bohužel není příliš známo, rostliny šlechtěné technologií CRISPR zvyšují ukládání uhlíku v půdě, snižují tvorbu emisí a stejně jako GMO snižují zatížení životního prostředí chemickými látkami, neboť se takto vyšlechtěné rostliny dokáží lépe ubránit škůdcům. CRISPR ovšem není technologie přínosná pouze pro přírodu, ale i pro člověka – další z řady změn, kterých lze u zemědělských komodit dosáhnout použitím této technologie, je vyšší nutriční hodnota potravin vyrobených z těchto surovin. Pro podnikatele v zemědělství je pak důležitá i skutečnost, že se uplatnění CRISPR postupně přesouvá i do šlechtění hospodářských zvířat, přičemž výsledkem je buď také větší odolnost vůči škůdcům (parazitům), nebo rychlejší přírůstek svalové hmoty. To vše se následně pozitivně projevuje v ekonomice pěstování hospodářských rostlin nebo chovu hospodářských zvířat, což v konečném důsledku zvyšuje konkurenceschopnost těch, kteří se cestou využití CRISPR vydají.

Tou se už vydal kromě EU celý svět, včetně Velké Británie poté, co vystoupila z EU a mohla a může si vytvářet vlastní, na Evropě nezávislou legislativu. Jednou z prvních změn po brexitu se přitom stala legitimizace komerčního využití CRISPR, což samo o sobě o mnohém svědčí. Využití technologie editace genů se stále intenzivněji rozšiřuje i na takové produkty, kde by to našinec nečekal. Nedávno například rozhodl americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), že jsou klobásy německého typu s masem z geneticky upravených prasat z Washingtonské státní univerzity (WSU) bezpečné pro lidskou spotřebu. Uvedený prodej masa má přitom i další bohulibý účel – pomáhá totiž získat finanční prostředky pro studenty. Při využití technologií CRISPR se také rozšiřuje mezinárodní spolupráce, a to nejen ohledně produkce zemědělských surovin a potravin. Jedním z příkladů je spolupráce skupiny výzkumníků z John Innes Centre týkající se rostliny šišáku, která patří do čeledi hluchavkovitých, zejména proto, že uvedená bylina produkuje sloučeninu zvanou scutebarbatin A, o níž je známo, že působí proti řadě rakovinných buněk. Jinými slovy, nové šlechtitelské technologie se mohou uplatnit (a již se i uplatňují) také ve zdravotnictví. Takže je skutečně nejvyšší čas, aby EU svůj postoj v této oblasti zásadně, a pokud možno brzy, přehodnotila.

Petr Havel