Předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek pro časopis REFLEX: Smyslem zemědělství je hospodaření, ne agrobyznys

„Největší rizika nástupu nové vlády vidíme v tom, že se zase nebude řešit podstata problémů agrárního sektoru, jenž je na 60 procentech produkční kapacity proti západnímu zemědělství. To je důsledek dominance supervelkých podniků, které tu vyrostly hlavně na dotačním heslu „čerpej“, aniž bychom uvážlivě sledovali, co to způsobuje a kam je potřeba české zemědělství po revoluci posunout. My se teď budeme jalově bavit o tom, kdo je produkční a neprodukční zemědělec, a v Evropě nám mezitím ještě víc ujede vlak. Proto jsem zvědavý, jak chce vláda skutečně podpořit malé zemědělce, jak píše ve svém programovém prohlášení. Naše zkušenost s těmito typy lidí je taková, že cokoli jsme jim předkládali, vždycky zamítli,“ říká v Interwiev týdne časopisu REFLEX předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek.

Začneme prosincovým summitem Evropské rady, jež projednávala i rozpočtový rámec EU v letech 2028–2034. Vaše asociace jí poslala dopis. Co je jeho obsahem?

Upozorňujeme, že EU nemá žádný mechanismus ani zkušenosti, jak pracovat se situacemi, kdy přijíždí na Evropskou radu premiér členského státu s nedořešeným střetem zájmů a podnikáním zčásti vyrostlým na zemědělských dotacích. Nesprávnou a účelovou aplikací Společné zemědělské politiky došlo v České republice k takové absurditě, že tu dominují obří zemědělské komplexy třeba o desítkách tisíc hektarů čerpající vysoké dotace, jinak se snad ani neuživí. Na druhé straně říkají, jak jsou konkurenceschopné a skvělé, což nejde dohromady.

Kdyby se hlasovalo, český premiér by se octl v otevřeném střetu zájmů.

Přesně tak. Proto říkáme: Evropo, něco s tím musíš dělat. Chápeme, že se v tuto chvíli asi nic nestane, ale někdo to musí uchopit a jít po příčinách. Příčinou je bezuzdné rozdělování dotací podle počtu hektarů nebo zvířat. To je zvrácená představa, jež nemůže dál fungovat. My jsme v EU odstrašující příklad, jak by to nemělo vypadat.

V čem se lišíme?

Normálně jsou v evropských zemích dotace používané pro klasické zemědělské podniky, rodinné farmy. Peníze jsou poskytovány lokálním zemědělcům. To je klíč k udržitelnému venkovu. U nás naopak dochází k jeho likvidaci, k odčerpávání dotací směrem k velkým hráčům, kteří s podstatou hospodaření nemají vůbec nic společného. Andrej Babiš není jediný, ale je největším symbolem i na evropské úrovni.

Premiér tvrdí, že svůj střet zájmů vyřešil. Co si o tom myslíte?

My vůbec nevěříme tomu, že dojde k odstřižení premiéra od jeho holdingu, protože skutečný státník, jenž jde dělat politiku, nemůže být takto spojený s byznysem. To je základní věc. Jinak je vždycky nástrojem něčeho. Dnes tvrdí, že střet zájmů vyřešil, ale není to pravda. Jediné férové řešení je prodej, ale ten podnik je tak veliký a prorostlý celou ekonomikou, že by se jen velice složitě realizoval. A to je ukázka, do jaké slepé uličky současná dotační politika tento stát dostala.

Dalo by se ještě akceptovat, kdyby se vzdal dotací a státních zakázek, ale to neudělal.

Namítá, že by přišel o stejné podmínky. Nevěřím, že mu jde o něco bohulibého. Šel do politiky, aby ochránil svoje hospodářské zájmy, aby je ještě rozšířil, což se mu povedlo. Teď je v politice dál ze stejných důvodů, a také samozřejmě proto, aby nebyl trestně stíhaný za svou dotační nenasytnost. To je ta pravá podstata. Zemědělský rank je poměrně malý. Je tu velké množství menších farem, které jednotlivě nemají podstatný vliv na hospodářskou soutěž. Pak je tu skupina asi dvaceti největších podniků, jež o sobě vědí a znají se. I když se premiér formálně holdingu zbaví, bude přesně vědět, v čem podnikají. Bude sedět ve vládě a nastavovat jim podmínky. Ať nám nikdo nevypráví, že je vše v pořádku. A divím se, že mu lidé věří, když nikdy nic nedodržel.

Unijní audity konstatovaly střet zájmů Andreje Babiše. Může jeho řešení obstát na evropské úrovni?

Detaily neznáme, ale myslím si, že nemůže obstát. Je to jen hra a podvod na lidi roztažený v čase, aby se tím zase musely zabývat soudy. Nikdo se nemůže tvářit, že takto obrovský podnik v tak malé zemi vložím do fondu, už o něm nic nevím a jednou ho dostanou mé děti. To je nesmysl. Desítky let svoje impérium budoval, kvůli jeho zájmům šel do politiky, teď se od něj jakoby odstřihne a už druhý den rozhoduje jako nezávislý premiér? Ne, nespadli jsme z višně.

Pojďme dál. Skončila Fialova vláda. Co byste označil za její plusy a minusy?

Zemědělský program měla vláda Petra Fialy velmi dobrý, také jsme ho celou dobu podporovali, ale jeho koaliční realizace zejména v podání lidoveckých ministrů byla slabá. Slíbila deagrofertizaci, ale asi se jí bála. Nedošlo k větším systémovým změnám a nedošlo ani ke změně narativu, co by mělo být páteřním prvkem zemědělství. To nemají být mamutí podniky, ale velké množství lokálních farem. Takový systém je udržitelnější a spolehlivější. Naopak musím vládu pochválit, že zavedla redistributivní platbu na první hektary, čímž podpořila drtivou většinu menších zemědělců, aniž by to poškodilo větší podniky. Šlo ale pouze o jednu zásadnější změnu, která sama o sobě nemohla pomoci celému sektoru. Například středním podnikům by víc pomohlo zastropování dotací, a k tomu už vláda neměla odvahu.

Co říkáte letos schválené novele zákona o zemědělství, jež poprvé definuje rodinné farmy?

To je třeba ocenit, byť to zatím není v té podobě, kterou bychom potřebovali. My jsme přišli s tímto námětem a vláda ho posunula dál. Novela zavádí status rodinného zemědělského hospodářství. Její součástí je i definice, že rodinné farmy se podílejí na plnění veřejného zájmu udržitelnosti venkova a produkci místních potravin. Je to posílení a uznání role rodinných farem na venkově.

Proč je to důležité?

V zemích, jež prošly násilnou kolektivizací, byla mimo jiné i vykořeněna přirozená povědomost o tomto typu života na venkově. Přitom se jedná o klasický a zdůrazňuji, ve světě se nejvíc vyskytující model zemědělského hospodaření s víc než půl miliardou rodinných farem. U nás se ale vše točí kolem agrobyznysu velkých korporací, který přinesl jen hluboké a těžko řešitelné problémy. Legislativní definici jsme zvolili i pro jednodušší kontakt se státní správou. Cílem není víc dotací, naopak jejich postupný útlum, ale hlavně systémové odbřemeňování povinností farem při hospodaření, třeba prodejů ze dvora. Zákazníci půjdou stále víc za kvalitou a jménem výrobce, přitom ceny základních potravin nemusí růst a nemusí jít přes hromadu prostředníků. Rád bych vyzval sedláky, aby se k tomuto statusu přihlásili na webu Státního zemědělského a intervenčního fondu. Pokud se připojí větší skupina sedláků, může to přinést signál vládě, aby s nimi počítala.

Co považujete za největší rizika nástupu nové vlády?

Největší rizika vidíme v tom, že se zase nebude řešit podstata problémů agrárního sektoru, jenž je na 60 procentech produkční kapacity proti západnímu zemědělství. To je důsledek dominance supervelkých podniků, které tu vyrostly hlavně na dotačním heslu „čerpej“, aniž bychom uvážlivě sledovali, co to způsobuje a kam je potřeba české zemědělství po revoluci posunout. My se teď budeme jalově bavit o tom, kdo je produkční a neprodukční zemědělec, a v Evropě nám mezitím ještě víc ujede vlak. Proto jsem zvědavý, jak chce vláda skutečně podpořit malé zemědělce, jak píše ve svém programovém prohlášení. Naše zkušenost s těmito typy lidí je taková, že cokoli jsme jim předkládali, vždycky zamítli.

Co říkáte nápadu, že chce vláda uzákonit předkupní právo na půdu pro podniky, jež na ní hospodaří?

To je jedna z věcí, která nám rozhodně vadí. Hrozí, že protiústavně omezíme vlastnická práva dvěma miliónům lidí, všem vlastníkům pozemků, za účelem údajné podpory zemědělců. To je falešná hra, protože dojde k podpoře největších subjektů, u nichž je většina pronajímané půdy. Současně se naprosto zabetonuje trh pro začínající zemědělské podnikatele, jimž se definitivně sníží šance dostat se k půdě. Někteří zemědělští lobbisté už vytahují komunistické heslo, že půda má patřit těm, kdo na ní pracují. My tvrdíme, že půda patří těm, kdo ji vlastní.

Největším nájemcem půdy je u nás Agrofert. Není to další důkaz střetu zájmů?

Jistěže je. Pokud vláda tento koncept prosadí, tak dceřiné firmy holdingu, ale i další velcí nájemci půdy získají zadarmo zákonné předkupní právo. To je krádež za bílého dne, šílená věc. Co se stane? Vlastníci budou smlouvy dělat jenom na jeden rok, aby je mohli při úvahách o prodeji vypovědět, a to je to nejhorší, co se může stát. V zemědělství je potřeba mít předvídatelnost. Takhle ji ztrácíte, je to naopak v neprospěch zemědělců.

Proč to vláda dělá?

Zdůvodňuje to tím, že chce zabránit skupování půdy zahraničními společnostmi. To se přesně stane. Už dnes zahraniční firmy kupují zemědělské podniky a nyní je budou získávat i s předkupním právem k půdě mnoha vlastníků. To bude vyhovovat hlavně funkcionářům bývalých zemědělských družstev, jež chtějí prodat.

Ministrem zemědělství se stal bývalý ředitel Státního zemědělského a intervenčního fondu (SZIF) Martin Šebestyán, který chtěl žalovat Evropskou komisi kvůli závěrům auditu Agrofertu. Tím je asi dáno, proč se tam dostal. Co lze od něj očekávat?

Pan ministr není zemědělec a my bychom si spíš přáli soukromého zemědělce, jenž má konkrétní zkušenost a rozumí podstatě hospodaření. Pokud vláda mluví o odbornících, tak Martin Šebestyán je úředníkem, ale se zemědělstvím nemá nic společného. Byl dosazený za SPD, ale přitom byl dlouholetým členem ČSSD. Je to další podvod na lidi vyhovující Andreji Babišovi.

Proč?

Pana ministra podpořily organizace zastupující velké agropodniky, k nimž se přidaly některé další spolky, jež tím ale jdou proti svým členům. Martin Šebestyán do této doby zastupoval dvacítku největších hráčů v Iniciativě zemědělských a potravinářských podniků v čele s Agrofertem. A takový model podniků bude jako ministr zastupovat dál.

Jako ředitel SZIF nechtěl blokovat proplácení dotací Agrofertu, ale soudy rozhodly, že je holding čerpal neoprávněně. Jde o sedm miliard korun. Co tomu říkáte?

Já mu nechci podsouvat, že to dělal schválně, protože to nevím. Možná jednal podle svého nejlepšího právního vědomí. Nelze ho ale na základě prokazatelné chyby, která se stala, za odměnu poslat na post ministra zemědělství. To je absurdní. Jsme zvědaví, co s těmi jasnými rozsudky pan ministr udělá. Pokud se chce zaměřit na doplnění rozpočtu, poradil bych mu, kde ty peníze má. Ať je vymáhá po holdingu.

Co pociťujete jako hlavní problém oboru?

Zbavujeme se porevolučního étosu. Pokud hovořím za náš sektor, tehdy byla silnější vůle jít hospodařit, starat se o svůj majetek, předávat zkušenosti dalším generacím, obnovovat to jemné předivo vztahů na venkově, jež bylo totálně rozbité. Uskutečňovat svoje vize, být svobodný a originální. Časem se najelo na myšlenku, že správné a ekonomické je zemědělsky produkovat ve velkém. Čísla přitom ukazují, že to není pravda. Tento model hospodaření je tažený jen špatnou dotační politikou.

Co s tím?

Je nejvyšší čas udělat zásadní systémové změny, řadu z nich dlouhodobě předkládáme. A z velké části jsou v podstatě představeny v červencovém návrhu Evropské komise. Podle našeho názoru připravila celkem rozumný rámec, ze kterého se dá odpíchnout.

Co obsahuje?

Mnoho změn. Třeba už nebude jeden samostatný balík podpory přes Společnou zemědělskou politiku, ale zčásti se rozdělí do regionů. Prakticky by to u nás znamenalo, že by se podpora neadministrovala jen prostřednictvím resortu zemědělství, ale i přes ministerstva pro místní rozvoj a životního prostředí.

Tedy vícezdrojové financování. V čem je lepší?

Lépe odpovídá venkovské struktuře. U nás je resort zemědělství zabetonovaný ve prospěch postsocialistické velkoprůmyslové lobby. Zemědělství je ale součástí venkovského prostoru. Nejde jen o výrobu komodit, ale o život na venkově, životní prostředí, udržitelný rozvoj. Zemědělské hospodaření musí dávat smysl nové generaci. To je největší problém, který řešíme. Premiér Babiš ale zastupuje jiné zájmy a může se stát, že změny v tomto směru nepodpoří, protože by ohrozily jeho systém.

To se týká i zastropování dotací na evropské úrovni?

Mám dojem, že zastropování dotací pro velké agropodniky současná vláda nepodpoří. To se ukáže během vyjednávání do konce roku 2026, kdy má být jasněji. Komise navrhuje dva správné trendy, ale bohužel u nás mohou narazit. Chce stanovit regulace typu zastropování a degresivity plateb, což je postupné snižování dotací podle zvyšující se výměry půdy. To podporujeme. Pokud dojde k zastropování dotací pro všechny státy EU, bude to naprosto spravedlivé. Komise chce zároveň kvůli snížení byrokracie umožnit, aby mohly členské státy provádět agrární politiku podle svých specifik. Jenže u nás bude snaha podpořit zase hlavně portfolio největších firem, a tím i úzkou škálu nezpracovaných komodit. To ovšem český venkov nepotřebuje.

Co byste dál na evropské úrovni podpořili?

V souvislosti se změnou financování zemědělství podporujeme odchod od dirigistického řízení sektoru směrem k větší volnosti podnikání sedláků. Sedlák je dnes svazován spoustou často nesmyslných předpisů. Pro nás je důležité jít za reálným výsledkem, ne za byrokratickým procesem.

Co to znamená?

Stát nebo EU by mohly stanovit, co má být konečný stav. Sedlák zná nejlépe místní podmínky, nechť je víc na něm, jak cílového stavu dosáhne. Došlo by tím ke snížení regulací a kontrol. Celý proces se zjednoduší a zlevní. Tím by se zvýšila i motivace farmářů, již považujeme za klíčovou kvůli budoucím generacím. Dále bychom byli rádi, kdyby se na české úrovni řešil třeba projekt OSN Desetiletí rodinných farem, podporující rodinné farmaření na celém světě. Vyplývají z něj různé závěry a legislativní změny, na to by se mělo Česko ve vlastním zájmu více zaměřit.

Kde bychom měli brát vzory fungování zemědělství?

Můžeme se inspirovat v zemích nejen západní Evropy. Problémy a starosti jsou všude, ale jejich systém pořád funguje. Mají kvalitní, originální, pestré a lokálně dostupné potraviny. Sedláci jsou ve společnosti vážení, protože jsou její součástí. U nás respekt příliš nemají. Chci také zdůraznit, že považujeme všechny typy podniků od nejmenších po největší za zcela legitimní a mají mít své místo na trhu. Myslíme si ale, že pro každý typ podniku mají být uplatňovány správné nástroje, které efektivně pomohou a nepoškodí ostatní a nevytvoří negativní trendy. Evropské zemědělství je postaveno na menších farmách. Kdybych měl vybrat jako příklad jednu zemi, vezmu Polsko. Poláci mají podobnou historii jako my, i když neměli tak tuhou kolektivizaci. Jejich zemědělství je postavené na rodinných farmách, jež jsou konkurenceschopné. Dotace mají dnes zastropované na 300 hektarech, přitom tam normálně fungují i velké podniky. Poláci nás už dávno předstihli.

U nás je 30 tisíc zemědělských podniků. Kolik jich je v Polsku?

Víc než milión. Problém je u nás ještě v něčem jiném, už jsem to zmínil. Tady někteří neustále zdůrazňují pojem produkční zemědělství, ale myslím, že nám uniká strategický význam a podstata celkového přínosu tohoto oboru.

To říkají agrobaroni Jandejsek, Milek, Teplý…

Přesně, tato skupina posuzuje produkci zemědělství podle toho, kolik vagónů vyrobí, a podobně. To je nesmysl. Zemědělství produkuje i spoustu jiných věcí, třeba služby pro venkov, péči o životní prostředí. Rodinné farmy jsou nejspolehlivějším zdrojem nové zemědělské generace. Farmáři předávají dětem zkušenosti, tradice a jednou jim předají i majetek. Tato forma hospodaření i přes mnohé společenské problémy dobře funguje. Pokud vláda hovoří o produkčním zemědělství, znamená to, že dotace půjdou jenom těm, co něco produkují ve velkém. Já ale říkám, že hlavní podpora by měla jít hlavně těm, kdo vedle zemědělské výroby také „vyprodukují“ novou zemědělskou generaci.

Na to asi vláda nebude slyšet.

Tato vláda staví svoji zemědělskou vizi na velkých podnicích, což přináší riziko, že pokud dojde k problémům, natáhnou ruce pro další peníze, jinak vyhrožují, že nebude co jíst. To vede k unifikaci a hospodaření na půdě jako komoditě bez osobní vazby. To je špatně i pro ekologii a údržbu krajiny. Vláda se bude profilovat úzkými obchodními zájmy různých skupin a hráčů, ať už je to Babiš, Tykač a další. Bude to vláda populismu.

Nezvykáme si na upadající politickou kulturu, kdy je normální, že je premiérem trestně stíhaný politik spojený s mocným byznysovým impériem?

Připomíná mi to pověstnou žábu, která se postupně vaří, ona to pořád snáší, až najednou zjistí, že už je na záchranu pozdě.

Autor: Jiří Sezemský

Zdroj: Reflex.cz