Největší v Evropě

STRATISÍCE KNIH ÚZK ČEKAJÍ NA TRANSPORT, NA KTERÝ NEJSOU PENÍZE

Největší v Evropě a třetí největší na světě - to je vizitka Ústřední zemědělské knihovny (ÚZK), v jejíž depozitech se v současnosti nachází více než 1,1 milionu knihovních dokumentů. Bohužel, jen velmi málo zainteresovaných lidí ví, že tomuto zjevně nenahraditelnému odkazu minulosti hrozí nevratná devastace a možná i částečná zkáza.

ZÁKLADNÍM PROBLÉMEM, jak už to u nás bývá, je vlastně docela drobný detail - chybí finanční prostředky na přestěhování knihovních dokumentů z nevyhovujících prostor do lokality, kde by byly fondy ÚZK soustředěny na jednom místě v podmínkách pro tyto účely vhodných. Paradoxem přitom je, že peníze na rekonstrukci nemovitosti, nutné k vytvoření důstojného prostředí pro zemědělské archivy se našly, příslušný objekt existuje, prošel kolaudací a... zeje téměř prázdnotou. Ne úplně - počátkem roku našlo svůj klid v centrálním depozitu v Kojeticích, přibližně 20 kilometrů od Prahy, 75.000 svazků již bývalé ústřední potravinářské knihovny. Zhruba desetinásobný počet zemědělských dokumentů však na podobnou akci dosud marně čeká.

MÍČEK JE ZŘEJMĚ na straně ministerstva zemědělství, ale možná i někde jinde - pokud spojí s významným podílem na záchraně archivů ÚZK své aktivity či image nějaký komerční subjekt. Charitativní či sponzorské projekty se naštěstí i u nás, v souladu se zahraničními trendy postupně rozvíjejí a podaná ruka by se mohla v budoucnosti docela dobře zhodnotit. Problém ovšem je, že se o potížích třetí největší zemědělské knihovny na světě moc neví (a to je trochu ostuda) a že se v tomto smyslu příliš manažersky neprojevilo ani minulé vedení Ústavu zemědělských a potravinářských informací, v jehož prostorách se centrum ÚZK nachází a který má celou transakci s transportem výkonně na starosti.

ORGANIZAČNĚ JE OVŠEM vše připraveno. Na přestěhování knih bylo vypsáno výběrové řízení, které bylo v současné době ukončeno, náklady na akci ve výši zhruba dvou milionů jsou vyčísleny, stanoven je i časový horizont dvou měsíců, který by měl podle odborníků k přestěhování knih do Kojetic stačit. Otázkou ale je, co dál. Pokud se totiž nenajde někdo, kdo příslušný pár (doslova) milionů zaplatí, bude muset být řízení anulováno a knihy budou dále roztroušeny po území ČR, dočasně bez nároku kýžený transport. A dočasnost v našich podmínkách trvá někdy zatraceně dlouho.

SMŮLA ÚZK přitom spočívá zejména v tom, že jde o knihovnu oborovou. Bývalé lidové knihovny nebo státní vědecké knihovny jsou v gesci ministerstva kultury, o místní, městské knihovny a Národní knihovnu ČR se stará ministerstvo vnitra. Rezortní knihovnu by tedy měl logicky obhospodařovat příslušný rezort a aby to nebylo tak jednoduché, tak on se o ni dokonce i stará. Finanční prostředky však směřují především na nákup dalších dokumentů a materiálů, ne však na docela normální stěhování. Investovat by to ovšem chtělo tak či tak - ÚZK je v ČR jedinou oborovou knihovnou, která nemá vyřešen automatický klientský systém na principu elektronických výpůjček a dalších, moderních komunikačních technologií využívajících služeb. Při pozici ÚZK ve světovém měřítku je to nepochybně škoda, na druhou stranu by i to mohla být výzva pro subjekt, který by se na transportu archivů do Kojetic podílel. Mimochodem - kdyby se postavily všechny stávající dokumenty ÚZK vedle sebe, vznikla by řada více než 30 kilometrů dlouhá.

PROBLÉM ÚZK má samozřejmě mnoho dalších rovin. Ta dominantní spočívá v tom, že právě zemědělství historicky trpí nedostatkem relevantních a operativních informačních zdrojů, takže zajistit jejich přístupnost pro uživatelskou veřejnost je možná větší priorita, než zajistit přístupnost archivů zaměřených svou podstatou do informacemi bohatého prostředí. Na rozdíl od celé škály již koncentrovaných oborů bude navíc zemědělství vždy daleko více roztříštěné, čili tu bude vždy existovat tvrdší konkurenční prostředí, ve kterém budou dobré informace představující konkurenční výhodu hrát větší roli než jinde. A pak je tu blížící se vstup do EU, který sice čeká na všechny, ale na zemědělce z toho čeká zhruba polovina všech legislativních norem, které pravidla života v EU určují. Systémová příprava bude prostě v tomto oboru nutná - a jedním z kamínků v mozaice je i neztratit zbytečně čas. Třeba dočasnou neexistencí dvou milionů korun na přestěhování zemědělské knihovny. Oni se totiž nejspíš nějaké prostředky nakonec najdou, jde ovšem o to, kdy.

A POSLEDNÍ MYŠLENKA na závěr - EU nás v poslední době celkem oficiálně vyzývá k aktivnímu podílu na spoluutváření evropských vizí a projektů do budoucnosti či k poskytnutí českého know-how. Není ale součástí našeho know-how třeba právě ÚZK? A neměli bychom se s ní třeba chlubit a i tímto způsobem dokázat evropským manažerům, že se v České republice opravdu nežije na stromech? Samozřejmě - chlubit se můžeme až poté, co bude největší evropská zemědělská knihovna alespoň v důstojném prostředí.

PETR HAVEL

METROFAKTA/ ÚZK