Čínská daňová politika vyvolává neklid na venkově

06.09.2000 | Hospodářské noviny

Čínská daňová politika vyvolává neklid na venkově a neuspokojuje ani cizí firmy

Nedávné rolnické nepokoje v čínské provincii Ťiang-si přiměly Peking k přípravě změn daňové politiky.

Místní úřady v rozlehlých nejméně hospodářsky vyvinutých částech Číny uvalují na nevýkonné zemědělské usedlosti nepřiměřeně vysoké daně, čímž ohrožují životní úroveň miliónů lidí, závislých na obdělávání půdy.

Jak včera řekl agentuře Reuters poradce ústřední čínské vlády Sü Siao-čching, "musíme povzbudit kabinet, aby urychlením procesu ulehčení daňového břemene zemědělců, jichž je v této nejlidnatější zemi světa na 900 miliónů, přistoupil k daňové reformě". Dodal, že dosavadní stav "vyvolává problémy se sociální stabilitou". Například v provincii Ťiang-si, kde došlo k vzpourám rolníků, přičítají tamní úřady k standardní 2,3procentní zemědělské dani ještě náklady na stavbu silnic, rozvoj školství, zavodňování, bytovou výstavbu a sociální péči, přičemž výhody z těchto příjmů převážně těží obyvatelé měst.

Na nepružnou daňovou soustavu si stěžují i někteří zahraniční podnikatelé. Podle britského listu Financial Times například naráží na nad-měrně vysoké zdanění Šaul Eisenberg z Izraele, který již delší dobu usiluje o vytvoření diamantové burzy v Šanghaji, která by toto velkoměsto v obchodu s těmito drahokamy učinila nejvýznamnějším centrem v celé Asii. Jenže jeho projekt naráží na to, že na diamanty je v Číně uvalena 34procentní spotřební daň plus 17procentní daň z přidané hodnoty.

Přes tyto problémy se ekonomika vyvíjí velmi slibně. Podle poslední studie Mezinárodního měnového fondu (MMF) se Číně podařilo po celých dvacet let reforem dosahovat příznivých přírůstků hrubého domácího produktu a obstát i v nedávné finanční krizi, která zasáhla četné asijské země. MMF Peking pochválil také za "kvalifikovanou makroekonomickou politiku" i za projevy oživení domácí spotřebitelské poptávky a uvolňování trýznivých deflačních tlaků. Kladně hodnotí program rozvoje méně vyvinutých oblastí, mezi něž patří i zmíněná krizová provincie Ťiang-si, neboť Čína se v posledních dvaceti letech vyvíjela velmi nerovnoměrně.