Boj o půdu v pohraničí začíná

Počátkem 90. let hospodařily na většině zemědělské půdy okresu Cheb, Karlovy Vary a Sokolov tři agrokombináty. Jejich privatizace přinesla rozdělení na zemědělské podniky ve struktuře původních odštěpných závodů, které, až na malé výjimky, postupem času zbankrotovaly. O uvolněnou půdu, která zůstávala ležet ladem, projevili zájem také němečtí farmáři. Asi před pěti až šesti lety tady začaly vznikat česko-německé společnosti s ručením omezeným s registrovaným předmětem činnosti zemědělská prvovýroba. Německý občan složí v takovéto společnosti většinou stoprocentní a minimálně osmdesátiprocentní podíl, což činí 80 až 100 000 korun.. Čech je jednatelem, jedná s úřady, s restituenty .... Čech jedná, Němec hospodaří. Potud je vše v pořádku. V současné době je však veškerá státní půda spravovaná Pozemkovým fondem Cheb o rozloze zhruba 30 000 ha pronajata. .. a v oblasti začíná boj o hektary.

Němci farmaří dobře

Gabriel Kužel, předseda Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Poohří, která sdružuje soukromé farmáře nejen chebského, ale také karlovarského a sokolovského okresu, komentuje příchod německých farmářů takto: "Němci, kteří zde jsou, hospodaří v průměru lépe než Češi. Je to ovšem dáno jejich kapitálovým vybavením a zřejmě i jejich odbornými znalostmi, protože porosty obilovin i řepky jsou v perfektním stavu." Pro úplnost dodáváme, že němečtí farmáři se na Chebsku specializují na rostlinnou výrobu, hospodářská zvířata nechovají. Jedná se o farmáře z jihu Německa, kteří nejdříve založí nebo sklidí porosty doma a potom přesunou techniku na polnosti v Čechách - využívají tak "vegetačního schodu" daného rozdílem v nadmořských výškách obhospodařovaných pozemků. Kužel je přesvědčen o tom, že němečtí farmáři z jeho sousedství jsou skutečnými zemědělci a že se nesnaží získat půdu třeba pro spekulativní účely, což by se mohlo nabízet v souvislosti s připravovaným vstupem ČR do Evropské unie, kde je i zemědělská půda ceněna podstatně výše, než je tomu na našem trhu. "Na rozdíl od mnoha českých podnikatelů, kteří si namísto investic do výroby pořídili nákladné osobní automobily a věnují se spíše manažerské práci, nejsou němečtí farmáři líní provádět sami nejdůležitější práce na poli, jako je například ochrana rostlin," zdůrazňuje Kužel.

V této souvislosti se nabízí úvaha, že pro stát by možná bylo lepší, aby na půdě v pohraničí hospodařili cizinci. Nebyly by takové problémy s placením, jako jsou u českých vlastníků. Krajina by byla udržována a navíc úroda z těchto polí by pravděpodobně nezatížila tuzemský trh zemědělských komodit, což není spekulace, ale holá realita již nyní. Němečtí sedláci totiž neobchodují s místními nákupními organizacemi. Potvrzuje to Jan Bartůněk, ředitel firmy AGRONA, a.s., která je největším nákupcem obilí na okresu Cheb. "Několikrát jsme se snažili vyvolat jednání o možnosti nákupu jejich produkce, oni však zájem neprojevili a je velmi pravděpodobné, že neobchodují ani s jinou tuzemskou nákupní organizací. Přitom my bychom o jejich obilí zájem měli, už dnes musíme nakupovat v jiných okresech, abychom uspokojili požadavky našich odběratelů krmných směsí," popisuje Bartůněk strategii německých farmářů.

Zvítězí síla marky?

Podle Kužela panuje ze strany představitelů státu mylná představa, že by tu s příchodem farmářů ze zahraničí vznikala nová pracovní místa pro naše občany. Opak je zřejmě pravdou. Moderní, produktivní zemědělství totiž pracovní místa nevytváří, na místa lidí nastupují moderní stroje a technologie. V současné době obhospodařují společnosti se zahraniční účastí asi dvacetinu - 1500 hektarů zemědělské půdy na chebském okresu, jedná se o půdu pronajatou Pozemkovým fondem. "Ovšem cizinci mají pod kontrolou téměř všechnu zemědělskou půdu restituentů, kteří své příděly obdrželi po 2. světové válce ve výměrách kolem 13 hektarů. Tím si vytvářejí výhodnou pozici pro nákup půdy v každém katastru okresu v době prodeje státní půdy," varuje Kužel. Také některé české společnosti, ač samy v nájmu, nechávají na své půdě hospodařit německé farmáře. Kromě toho dal Pozemkový fond půdu do nájmu v rámci jednotlivých katastrů najednou i několika nájemcům. Dva sedláci se domluvit mohou, deset se jich nedohodne nikdy, proto zvítězí ten, kdo zaplatí nejvíc, což i když bude česká fyzická osoba, nebude se rozhodně jednat ani o českého zemědělce, ani o české peníze," vysvětluje Kužel celou spletitost problémů kolem půdy v uvedeném okrese.

Stát by však neměl zapomínat na to, že nájemci a všichni ti, kteří se vrhli do zemědělství bez záchranného pásu pohotovostního kapitálu ve snaze poctivě hospodařit, potřebují půdu nezbytně k tomu, aby se mohli držet podnikatelských záměrů. "Ve vnitrozemí se rozhodně nejedná o záležitost natolik bolavou, hospodaří tam družstva nebo farmáři, většinou restituenti. Tady u nás v pohraničí je situace jiná," míní Kužel a dodává: "Většina farmářů, kteří zde hospodaří, nevlastní ani hektar zemědělské půdy, ovšem investovali, postavili třeba nový kravín, nakoupili stroje .. a splácejí dluhy. Přitom dosavadní nájemce nemá přednostní právo na odkup půdy, kterou nutně potřebuje, aby mohl hospodařit, vydělávat a plnit tak své finanční závazky vůči státu a bankám. Jestliže tedy farmář-nájemce neuspěje v 1. a ani 2. kole, může přijít o všechnu půdu, na které dosud hospodaří. Otázkou zůstává, kdo bude státu splácet nemovitý majetek. Může ho teoreticky skoupit za pár korun či marek nový vlastník půdy. Ale co když ho nebude potřebovat?" konstatuje Kužel.

Petr Hienl