Ani společně nedokáže Evropa ochránit své ryby

Ani spolecne nedokáže Evropa ochránit své ryby

Tak obrovské lodi jako stoctyricetimetrový rybárský trauler z Nizozemska nejsou v evropských vodách moc videt. Co by delaly ve vyplenených lovištích, kde je ohrožena sama biologická existence divokých druhu, tresek ci makrel? Stále více rybárských lodí z EU proto mírí do cizích morí, k pobreží Latinské Ameriky, do Guinejského zálivu nebo proste na širé oceány. Co také delat, když unie stále omezuje rybolovné kvóty i pocet dní, kdy smejí rybári vyrazit na more pod bruselskou kontrolou? Unie se tím však dostává do nepríjemných sporu, treba s Chile a s Marokem. Anebo musí fakticky uplácet vlády chudých zemí. Napríklad Senegalu platí dvacet milionu eur rocne za práva rybolovu a pak její rybári vyvezou ryby za více než 330 milionu. To samozrejme postihuje domácí obyvatelstvo, odkázané na ryby. "Vyvážíme vlastní špatnou správu evropských rybných lovišt do rozvojových zemí. Jdeme od lovište k lovišti, systematicky je nicíme a pak jdeme na další. Rybolovná politika EU je odporná a brzy toho bude k lovení málo," rekl listu The Guardian Euan Dunn, jenž v britské Královské spolecnosti pro ochranu ptáku odpovídá za ochranu ryb. Evropa není výjimkou. Stejne se chovají Americané a Japonci. Ale unie je na ráne, protože už tricet let uskutecnuje spolecnou rybolovnou politiku, kde je jedním z hlavních cílu ochrana ryb. Výsledky nejsou príliš valné. Podle zprávy zverejnené vedci z dvaceti evropských zemí je "vne limitu biologické bezpecnosti" ctyricet ze šedesáti druhu ryb, které se loví v morích Evropy pro konzum. Jinak receno, hrozí jim týž zánik jako treskám u kanadského Newfoundlandu, jejichž výlov byl zastaven pred osmi lety a dodnes nebyl obnoven, protože není co lovit. Pred ohrožením stojí v Evrope dalších tisíc druhu ryb, vcetne žraloku a rejnoku, jež potravinárský prumysl nevyužívá. Ani tyto ryby totiž neuniknou obrím sítím evropských lodí. Zvlášt zle je na tom Severní more, kde loví Britové, Nemci, Norové, Dánové a další. Ani jeden komercní druh ryb tu není podle zprávy evropských vedcu v bezpecí, pokud jde o prežití. V roce 1997 se státy EU dohodly, že do trí let omezí své rybárské flotily aspon o desetinu, aby se tak snížil tlak na lovište. Ale podle údaju EU se britská rybárská flotila zmenšila za tuto dobu jen o jediné procento. "Príliš velká kapacita je hlavním viníkem, protože je zodpovedná za to, že se príliš loví z omezených zdroju," tvrdí evropský komisar Franz Fischler, který je v EU vedle zemedelství odpovedný i za rybolov. To je však jen cást pravdy. Unie evropské rybáre silne podporuje. Dává jim na dotacích totéž, co chudým africkým národum za práva "holit" jejich lovište. Když Marocané vyhodili Evropany ze svých lovišt, zaplatil Brusel nejvíce poškozeným Španelum náhrady a sdelil jim, aby vyckali, než zajistí rybolovná práva jinde. Více než o prežití ryb totiž Evropa zatím dbá o ochranu pracovních míst. Když se komisar Fischler pokoušel loni presvedcit Francouze, aby omezili výlov sardelek v Biskajském zálivu se všemi dusledky pro pracovní místa, francouzský ministr zemedelství demonstrativne opustil jednání. A tak se zatím v unii každorocne opakuje stejný rituál: vedci navrhnou výrazné snížení výlovu v evropských morích a politici clenských zemí je šmahem odmítnou nebo navržené omezení výrazne sníží.