Mexiko by se rádo odpoutalo od USA

Spor Brazílie a Argentiny je prekonán, je ovšem otázka, zda Mercosur ožije

S Evropou zatím obchodní bilance Mexika dosahuje pouze šesti procent z celkového obratu. Rozhodující jsou Spojené státy.

Na svoji první oficiální návštevu Spojených státu prilétá dnes mexický prezident Vicence Fox s težkým úkolem. Musí totiž s americkými predstaviteli najít cestu spolecného boje proti drogám a rešit otázku migrace mexických delníku do USA. Tento problém je složitý v tom, že vlastne odráží nevyváženost vzájemného ekonomického vztahu a propast v životní úrovni obou zemí ve prospech nejsilnejší svetové ekonomiky. Fox chce prezentovat nezávislost své zeme, ale z ekonomického hlediska nemá príliš možností vyprostit strategii z podrucí USA.

Státy sice z Mexika dovážejí ropu a zemní plyn, ale Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA), prijatá v roce 1994, prohloubila jeho závislost na americkém trhu. Nemálo Mexicanu proto situaci vnímá negativne a NAFTA je považována za organizaci málo prospešnou. Protiamerické nálady se pokusil Fox využít ve volební kampani a volicum slíbil, že posílí ekonomickou spolupráci s jihoamerickými státy a také s Evropou. S ní však Mexiko realizuje pouze šest procent zahranicního obchodu. Neblahý stav vecí by ale mela pozmenit dohoda o volném obchodu mezi touto zemí a Evropskou unií. Hodnota mexického exportu by tak mohla behem príštích peti let vystoupit až na 30 miliard ze soucasných 4,8 miliardy dolaru.

Ani hospodárská kooperace v organizaci Mercosur, jejímiž cleny jsou mimo Mexika také Brazílie, Argentina, Uruguay a Paraguay, není na dobré úrovni. Analytici z poradenské spolecnosti Salomon Smith Barney tvrdí, že prestože Fox usiluje o oživení Mercosuru, vzájemný obchod ze zbývajícími clenskými zememi nyní predstavuje maximálne pet procent mexické výmeny se zahranicím, zatímco podíl USA je 80procentní. Jen napríklad srovnání obratu obchodu Mexika s Brazílií (v roce 1999 šlo o 1,5 miliardy USD) a USA (226 miliard USD) dotvárí obraz propastného rozdílu vztahu se severem a jihem kontinentu.

Na této nerovnováze se podepsal i fakt, že v posledních dvou letech se Mercosur zmítal ve vnitrní krizi. Znacnou cást viny na tom mel konflikt mezi Brazílií a Argentinou ohledne automobilového prumyslu. Žádná z techto zemí nebyla schopna se dohodnout na "Regime Automotivo", tedy na tom, zda automobily složené v zemi Mercosuru ze 60 procent dílu nebudou podléhat clu. Teprve 1. srpna se podarilo prekonat trecí plochy a byla podepsána smlouva, která by napomohla oživení vzájemného obchodu uvnitr Mercosuru. Je to ovšem exemplární prípad, nebot za znesvárenými státy stály stejné nadnárodní spolecnosti, VW, GM, Ford, Renault nebo Fiat.

Kamenem sváru však zustává nepríznivý názor predstavitelu zemí Mercosur na to, že Mexiko je soucasne i clenem NAFTA. Pro Mercosur to muže znamenat jisté riziko, domnívají se nekterí analytici. O hloubce sporu nakonec svedcí i to, že Vicence Fox nebyl pozván na prezidentský summit Jihoamericanu. Je tedy otázkou, zda Mexiku nezbude než se spokojit s rolí prívešku Spojených státu.