Klasické spoření má konkurenci

SLOUPEK

Zřejmě největší brzdou možného rozvoje celé české společnosti je - a za posledních deset let se to jednoznačně prokázalo - neschopnost značné části veřejnosti flexibilně reagovat na změny, kterými společnost prochází. Příslušný kreativní potenciál přitom v českém národu skutečně existuje - obvykle se však projevuje jako invence při obcházení zákonů za účelem vlastního obohacení. Je docela velkou tragédií, že se nekorektní jednání úzké skupiny lidí stalo pro naši společnost do jisté míry měřítkem úspěšnosti. Principy nezákonného či sporného nabývání majetku totiž degradovaly řadu produktů, nabídek, služeb a pojmů, na základě kterých lze k penězům přijít také - ovšem cestou legální a oproti zavedeným zvyklostem výhodnější.

Například v oblasti spoření a investic. Drtivá většina lidí si dosud stále ukládá finanční prostředky na takzvané termínované vklady v bankovních institucích, od kterých očekává téměř jistý úrokový výnos - tato nízká rizikovost byla přitom vždy hlavním argumentem tradičního způsobu ukládání peněz. To sice stále platí, odborníci ale upozorňují na zásadní změnu rizik při investování do otevřených podílových fondů. Bezpečnost investic do renomovaných fondů je podle statistik již téměř shodná s ukládáním peněz do velkých bank, avšak prostřednictvím otevřených podílových fondů lze dosáhnout jejich mnohem většího zhodnocení. Klíčové je, že minimální riziko termínovaných vkladů již nevyváží jejich nízké zhodnocení a rovnováha mezi rizikem a výnosností se jednoznačně přiklání na stranu zmíněných velkých fondů. Jen pro ilustraci - zatímco úrokové zhodnocení stotisícového termínovaného vkladu nepřesahuje při výpovědní lhůtě delší než jeden rok u velkých bank pět procent, činí procentuální zhodnocení podílových listů například u IPB Fond fondů za týden 3,31 procenta, za měsíc 6,52 procenta, za tři měsíce 16,91 procenta a od doby jejich založení v listopadu loňského roku přes 19 procent.

Pravda je, že zájem o investice do podílových fondů postupně stoupá. Největší bariéra je přitom nejspíše psychologická - pojem "fondy" má řada lidí spojený s polistopadovou privatizací, a ne všichni mají s jejich servisem dobré zkušenosti. Podílové fondy jsou však přece jen něco jiného. Navíc se nepřehledná džungle domácího kapitálového trhu pod postupně sílícím bankovním dohledem docela vyčistila - kdo přežil do současné doby, musel už něco dokázat. Vlastně je to s fondy jako s družstvy - také tento pojem je vnímán veřejností zkresleně, zejména na venkově - díky historickým zkušenostem s násilnou kolektivizací vesnice. V pojetí vyspělých ekonomik přitom představují družstva dobrovolná uskupení podnikatelů za účelem prosazení společného zájmu - při zachování soukromého vlastnictví. V našich družstvech bylo ale všechno všech, a podle toho to vypadalo.

Potřebnost změny vnímání pojmů a produktů a s tím spojených přístupů k nim je nutná prakticky ve všech oblastech praktického života - a zejména podnikatelského. Kvapem se totiž blíží vstup České republiky do Evropské unie a nic na tom nemění diskuse o tom, jestli se tak stane v roce 2003 nebo 2005. Bude to prostě za chvilku - což lze docela dobře dokumentovat uplynulými deseti lety, které, alespoň aktivním lidem, uběhly jak voda. Budoucnost prostě nepatří - jak praví Jára Cimrman - aluminiu, ale konkurenceschopnosti - a konkurenceschopnost v umění zhodnotit své peníze bude nepochybně patřit mezi ty klíčové.

PETR HAVEL, publicista