Nekrmte maso!

podhled

Bylo už tma. Vypotácel jsem se po třídní schůzce ze školní budovy a zamířil jsem se uklidnit do nejbližšího sídlištního výčepu. Odtud jsem už přiměřeně otupělý pokračoval po jakési terase směrem, kde jsem tušil autobusovou zastávku. Probrala mě však výloha zavřeného řeznictví. Nápis "Nejlevnější maso na Jižním Městě" mě nechal chladným, takové mají v této končině všichni řezníci. Oznámení z oranžových písmen, nalepené o něco níž, mě však odrovnalo: "Naše maso je krmeno českým obilím a českou bramborou..." Tak už je to tady. Mám k vegetariánství hodně daleko. Přesto jsem se nikdy moc nebavil při pohledu na podniky, jako je například gril, nazvaný příznačně Ráj kuřat, na rohu naproti vršovické Koh-i-noorce. Rozesmátý kuchař na jeho štítu pronásleduje s trojzubcem jakési kury. Jeden z prchajících ptáků se v hrůze ohlíží a volá: Pomoc! Ale budiž: dle této představy se hejno kuřat pořád ještě skládá z několika tvorů, z nichž každý dokáže pociťovat smrtelnou úzkost, i když je to vlastně důvod k zasmání. A teď bum - maso. Živé maso, živořící ve výkrmnách masa. Maso rodící se dobrodiním umělé inseminace. Existuje prý i maso, které má to štěstí, že se pase. Vyhlášené hovězí maso z japonského města Kóbe je dokonce v chlévech masírováno a je mu přehrávána Mozartova hudba. Ale řeknu vám: ani to české maso si občas nežije špatně, je-li skutečně krmeno českým obilím a českou bramborou. Maso je jak známo podstatné jméno látkové, a tedy nepočitatelné. Přesto: pokusme se zkoumat, je-li živé maso dělitelné na nějaké menší jednotky. Skládá se stádo vepřového z různých mas? To zrovna ne - maso je stejné. Vezmeme-li si však na pomoc jazyk našeho právního řádu, zjistíme, že maso se skládá z věcí. Zabijete-li kus masa, třeba vepře, který vám nepatří, poškodili jste cizí věc, nikoliv zvíře, natož pak božího tvora. Maso jsi a v maso se obrátíš! Takové memento by nejspíš zaznívalo z kazatelen dobytčích chrámů, kdyby bylo maso schopno víry, nemá však podle všeho nesmrtelné duše. Maso nezná ani prostou sebereflexi. Zato my lidé dobře víme, že se každý z nás jednoho dne odebere cestou všeho masa a obrátí se v prach, jímž je ostatně z jistého hlediska už dnes. Než na to dojde, přimlouval bych se, abychom i o jatečních zvířatech mluvili aspoň trochu politicky korektně. Ne že by o to stála, ocenila by spíš slušné zacházení. Ale svět, kde se krmí maso, mi přijde citelně orwellovštější než ten, kde jsou to přece jenom zvířata.

Ladislav Verecký