Cenových šoků se nemusíme bát

Dvounulová varianta liberalizace agrárního obchodu mezi ČR a EU je výhodná

Domácí trh zaznamenal mírné zvýšení cen potravin. Důvodem však zdaleka není zdražení zemědělské produkce odstartované zvýšením cen obilovin, ale především situace v Evropě a ve světě, která takovému vývoji nahrává. Impulsem, který spotřebitel pocítí na své peněžence, jsou letošní pro zemědělce nepříznivé klimatické podmínky, které nepostihly pouze Českou republiku.

Pokud by bylo sucho pouze u nás, s cenami by se nestalo nic - a to si je třeba uvědomit. A pokud by nadnárodní agrární lobby nedosáhla zvratu v dlouhodobém, několikaletém poklesu světových cen zemědělských komodit jako celku, nebylo by zemědělcům nic platné ani zmiňované sucho. Tyto signály je tedy třeba vnímat. Stejně jako se nyní staly možností cenového růstu na domácím trhu, mohou se stát v budoucnosti naopak jeho limitem. Miniaturní české zemědělství prostě není a nikdy nebude tak významné, aby jakékoli propady produkce, ale i naopak, měly, byť jen na evropské ceny komodit nějaký vliv.

Zemědělci mohou cenovou situaci na domácím trhu bohužel ovlivnit pouze negativně. To v případě, že začnou zvyšovat v dané komoditě svou produkci bez garance jejího odbytu. Právě toto nebezpečí hrozí zejména v případě živočišné výroby. Prakticky ihned po žních se totiž podle odborníků poměrně značně zvýší ceny krmných směsí, které tvoří významnou nákladovou položku v produkci všech druhů jatečných zvířat. Logicky proto vzroste cena masa. Živočišná výroba bude lukrativnější zejména tam, kde si krmné směsi vyrábějí zemědělci sami. To může vést ke zvyšování stavů hospodářských zvířat, do kterého se zapojí i ty subjekty, které mají nižší efektivitu výroby, a tedy i konkurenceschopnost. Výsledkem může být v příštím roce převis nabídky, který opět povede ke snižování cen. Pokud si zemědělci chtějí i pro příští období udržet naděje na dobré ceny, neměli by podlehnout dočasně příznivé situaci na vnitřním trhu.

Nepříliš zdůrazňovanou, systémově však velkou nadějí pro české zemědělce, respektive především obchodníky s tuzemskou produkcí, skýtá také takzvaná dvounulová varianta liberalizace agrárního obchodu mezi ČR a EU. Tato dohoda je totiž bezesporu největším diplomatickým úspěchem ministerstva zemědělství za ministrování Jana Fencla, ačkoli MZe se chlubí spíše ochranářskými, než liberalizujícími zásahy.

Podstatou dohody je to, co by mělo být základní filozofií ve všech kontaktech s EU - vzájemná výhodnost. V tomto případě jde o možnost vyšších tržeb za výrobky domácí provenience při jejich prodeji na evropských trzích, a to o částky odpovídající snížení cel na straně EU. (Platí to samozřejmě i opačně). V praxi by se mohla dvounulová varianta naplnit tak, že určitá část domácí produkce by se mohla do EU exportovat za evropské, vyšší ceny, a tento dosud nedostupný zisk by mohl částečně kompenzovat možný růst cen u stejných typů výrobků na domácím trhu.

Tím by byly jednak omezeny možnosti zahraničních dovozů, jednak by bylo minimalizováno riziko omezení poptávky na straně spotřebitele v případě, že by ceny v ČR rostly příliš rychle. Pokud by naši zemědělci uvažovali takhle, měli by na své straně českého spotřebitele a do budoucna založenou možnost expanze do zahraničí. Objem vzájemně výhodnějších podmínek obchodu s EU je totiž v současné době omezen množstevními kvótami - ty by se ale měly postupně navyšovat a podle původních předpokladů by měly v době vstupu ČR do unie činit sto procent. I při současných limitech činí ale v rámci dvounulové varianty možnost navýšení tržeb pro českou stranu zhruba 530 milionů korun.

Každopádně při vědomí řady dalších faktorů (koupěschopná poptávka, vnitřní konkurenční prostředí atd.) by se český spotřebitel neměl bát nějakých cenových šoků. Nebyly by totiž ani v zájmu těch, kteří v celé výrobní vertikále dodávají zemědělské produkty na trh. Rozumná cenová politika je pro ně prostě výhodnější. Spotřebitel by tedy měl očekávat zhruba desetiprocentní navýšení cen pekárenských výrobků a o něco nižší růst cen masa, především vepřového a drůbežího. Na druhou stranu by se měl rozšiřovat sortiment doposud méně známých výrobků, například krůtího masa nebo některých obilovin (třeba amaranth). Tomu napomůže liberalizace obchodu s EU, ale také uplatnění doposud nepříliš prodejné domácí produkce, u které bude cenovým nárůstem standardních potravin postupně padat bariéra zatímních vyšších cen.