Flavonoidní antioxidanty a askorbová kyselina cibule

Flavonoidní antioxidanty a askorbová kyselina cibule (Allium cepa L.)

ABSTRACT: Polyphenolic compounds, esp. flavonoids are effective antioxidants due their capability to scavenge free radicals of fatty acids and oxygen. One of the richest sources of flavonoids in human diet is common onion (Allium cepa L.) and shallot (Allium ascaloni L.). Their flavonol content decreases in great deal atherosclerotic processes, inhibits from cholesterol accumulation in blood serum and enhances resistance of vascular walls. Flavonoids decrease risk of coronary heart disease.

Onion is one of highly rich sources of main flavonols – quercetin – in human diet. Average total quercetin content in onion (347 mg.kg-1) is 5-10 higher in comparison with other vegetables. The most manifested flavonol quercetin is present in both bound and free form. In onion were found quercetin - di- and triglycosides: 3,4´-O-b-D-diglucoside, 7,4´-O-b-D-diglucoside, 3,7-O-b-D-diglucoside, 3-O-sophoroside-7-O-b-D-glucuronide, 3,7,4´-O-b-D-triglucoside and rutin. Very highly are manifested quercetin-monoglycosides: spiraeosid (4´-O-b-D-glucoside), 3-O-b-D-glucoside, 3´-O-b-D-glucoside, and 7-O-b-D-glucoside. There are also in minor amounts present kaempferol-glycosides: 3,4´-O-b-D-diglucoside, 7,4´-O-b-D-diglucoside, 3-O-sophoroside-7-O-b-D-glucuronide, 4´-O-b-D-glucoside. Other type of flavonol – isorhamnetin – is present only in yellow and red cultivars of onion in free form and bound form in glycosides as: 3,4´-O-b-D-diglucoside, 4´-O-b-D-glucoside and 3-O-b-D-glucoside. As minor compound is referred taxifolin-4´-O-b-D-glucopyranoside of dihydroflavonol type. Highest contents of flavonoids represent red onion cultivars that contained further anthocyanins: peonidin-3-O-b-D-arabinoside and peonidin-3-O-b-D- glucoside, pelargonidin-3-O-b-D-glucoside and three cyanidin-glycosides: 3-O-b-D-glucoside, 3-O-b-D-glycoside and 3-O-b-D-laminariobioside (3-O-b-D-glucopyranosyl-D-glucoside). Newly are referred malonylesters of some of these glycosides, such as cyanidin-3-O-malonyl-b-D-glucoside and 3-O-malonyllaminariobioside and peonidin-3-O-malonyl-b-D-glucoside. From this rich flavonoid content are most represented quercetin-4´-O-b-D-glucoside and spiraeoside. Yellow and red onion cultivars contain 60 - > 1 000 mg.kg-1 flavonoids. Primary flavonoids identified in shallots are quercetin-4´-O-b-D-glucoside and free quercetin. The other groups of polyphenolic compounds contained in onion are phenolcarboxylic acids, such as protocatechuic, caffeic, ferulic, p-coumaric, p-hydroxybenzoic and vanilic. Significantly is also present amino acid tyrosine. These acids are represented both in free and bound forms as 1-O-b-D-glucosides, methylesters or bound to phloroglucinol units. From other polyphenols are referred catechol and phloroglucinol.

Content of flavonoids and other polyphenolic antioxidants is influenced by many extrinsic and intrinsic factors such as varietal differences, locality and year of cultivation, growth stage and storage conditions, ways of processing. Red and yellow cultivars contain higher levels of these compounds in comparison with white onions. There are differences among resistant and susceptible cultivars in their polyphenol content suggesting that these compounds play important role in defence mechanism. Besides flavonoid antioxidants is onion also rich in some other types such as ascorbic acid, b-carotene and selenium that form onion antioxidant net work important for human health.

From review listed above results importance of flavonoid antioxidants for human health and resistance of onion and shallot cultivars in further cultivation and breeding of new cultivars.

Onion; Shallot; Flavonoid antioxidants; Flavonols; Anthocyanins; Phenolcarboxylic acids; Ascorbic acid; Varietal differences

ABSTRAKT: Polyfenolické látky zvl. flavonoidy jsou účinnými antioxidanty vzhledem k jejich schopnosti reagovat s volnými radikály mastných kyselin a kyslíku. Jedním z nejbohatších zdrojů flavonoidů v lidské výživě je cibule ( Allium cepa L.) a šalotka (Allium ascaloni L.), ve kterých je obsažen velmi bohatý komplex látek (až 269). Jejich obsah flavonolů snižuje atherosklerotické procesy, inhibuje akumulaci cholesterolu v krevním séru a zvyšuje resistenci cévních stěn.

V souhrnném článku je podána informace o složení flavonoidního komplexu cibule, která představuje bohatý zdroj dominantního flavonolu – kvercetinu – v lidské výživě. Průměrný celkový obsah kvercetinu v cibuli (347 mg.kg-1) je 5-10x vyšší ve srovnání s ostatní zeleninou. Kvercetin je přítomný jako volný i vázaný v glykosidické formě tri- di- a monoglykosidů (10). V menším množství jsou zastoupeny glykosidy kempferolu (4), isorhamnetinu (3) a taxifolinu (1). Nejvyšší obsah flavonolů vykazují červené odrůdy, které současně obsahují i červené anthokyany ve formě glykosidů – kyanidinu (3), peonidinu (2) a pelargonidinu (1) a 3 malonylestery kyanidinu a peonidinu. Žluté a červené odrůdy cibulí obsahují 60 - > 1 000 mg.kg-1 flavonoidů, z nichž nejvíce je zastoupen spiraeosid. Dalšími zastoupenými polyfenolickými sloučeninami v cibuli jsou fenolkarboxylové kyseliny odvozené od kyseliny benzoové a skořicové ve volné i vázané formě methylesterů a glukosidů (6), aminokyselina L- tyrozín a polyfenoly typu floroglucinolu.

V přehledu je diskutován vliv vnějších i vnitřních faktorů na obsah polyfenolických antioxidantů (odrůdové rozdíly, vliv lokality, ročníku, růstového stadia, skladovacích podmínek, způsobu zpracování). Je diskutován vliv obsahu polyfenolů na resistenci. Cibule je také bohatým zdrojem dalších antioxidantů - askorbové kyseliny, b-karotenu a selenu - tvořících s flavonoidy antioxidační síť, která se podílí i na protirakovinných účincích. Tyto látky jsou významné pro šlechtění nových kultivarů.

Cibule; šalotka; flavonoidní antioxidanty; flavonoly; anthokyany; fenolkarboxylové kyseliny; askorbová kyselina; odrůdové rozdíly

ÚVOD

Flavonoidy (P-vitamín, > 5000) jsou deriváty difenylpropanu a sekundární metabolity, které jsou obsaženy v potravinách rostlinného původu a jsou důležitými konstituenty lidské výživy. První flavonoidy byly identifikovány v r. 1936 Albertem Szent-Györgyiem, který získal Nobelovu cenu za objev vitamínu C. Zájem o flavonoidy v lidské výživě vyvolala jejich potenciální role v prevenci rakoviny. Flavonoidy jsou silné antioxidanty a zachytávače (“scavengers“) volných radikálů, které se podílí na poškození buněk a tvorbě nádorů. Volné radikály mohou atakovat biomolekuly (lipidy, bílkoviny, DNA) nebo jejich biomembránu, čemuž brání antioxidanty. Za antioxidanty se považují všechny látky, které vykazují při pH=7 negativnější potenciál než +0,816 (redoxpotenciál O2). Molekula antioxidantu musí reagovat s volnými radikály rychleji než volné radikály reagují s lipidem a produkty reakce s volnými radikály nesmí být pro-oxidanty. Přírodní antioxidanty nesmí způsobovat ztrátu chuti nebo barvy, musí být netoxické a rozpustné v lipidech. Protizánětlivé účinky a likvidace volných radikálů jsou ve velmi úzké korelaci (r=0,992). V současné době jsou flavonoidy zařazovány pod pojmy nutraceutikálie, fytonutrienty, fyto- nebo funkční potraviny.

Obvykle jsou zastoupeny jako O-glykosidy s cukry vázanými převážně v poloze C3. Flavonoidy vykazují řadu biochemických a farmakologických účinků, především protizánětlivé a antialergické. Antioxidanty flavonoidního charakteru (např. kvercetin) inhibují oxidaci a cytotoxicitu „low-density“ lipoproteinů a snižují tak jejich atherogenicitu a následující riziko koronárních srdečních onemocnění, krevní srážlivost ovládáním prostaglandinu aj. Anthokyany inhibují enzymy, které degradují kolagen a podporují existující struktury kolagenu. Také vitamín C hraje důležitou roli při synthese kolagenu a snižuje kapilární permeabilitu.

Flavonoidy tvoří především anthokyanidiny, flavonoly, flavony, katechiny a flavanony. Důležitými zdroji flavonoidů v lidské výživě jsou zelenina, ovoce a nápoje (ty tvoří přinejmenším 25-30 % celkového denního příjmu flavonoidů. Denní příjem celkových flavonoidů je odhadován až na 1 g/denně. Hlavními flavonoly v lidské výživě jsou kvercetin, kempferol a myricetin, z flavonů to jsou luteolin a apigenin, které se nejvíce podílejí na antikancerogenicitě potravin rostlinného původu.

Průměrný denní příjem flavonoidů představuje asi 23 mg /denně, v dietě Američanů je odhadován až na 1 000mg /denně, z toho nejvíce zastoupeným flavonoidem je flavonol kvercetin (16 mg/ denně). Na základě denní dávky v mg lze konstatovat, že příjem flavonoidů antioxidačního charakteru převyšuje příjem antioxidantů b-karotenu a vitamínu E a synergicky zvyšuje účinek vitamínů C a E.

Flavonoidy jsou přítomny především ve vakuolách, zatímco radikály a aktivní sloučeniny kyslíku (hydroxylové radikály ˇOH, peroxid vodíku H2O2, radikál superoxidového tj. hyperoxidového aniontu O2ˇ-, radikál atomu kyslíku ˇOˇ resp. kyslíkový radikálový anion Oˇ-) díky fotosynthetickému transportu elektronů v chloroplastech. H2O2 však může difundovat přes membrány a reakcí s molekulou flavonoidu vytvářet flavonoidní fenoxylový radikál, který reaguje s askorbovou kyselinou na radikál monodehydroaskorbové kyseliny, který se cytosolickou dehydroaskorbátreduktasou přeměňuje zpět na askorbovou kyselinu. Flavonoidy také redukují volné radikály oxidu dusnatého. Flavonoidy obsažené v cytoplasmě, vodném podílu buňky, jsou tak součástí sítě antioxidantů (antioxidant network), která zahrnuje a-lipoovou kyselinu, flavonoidy a vitamín C ve vakuolách a vitamín E-tokoferol v buněčných stěnách), glutathion v cytoplasmě, b-karoten a další.

Fenolické sloučeniny jsou účinnými antioxidanty, neboť mají schopnost likvidovat volné radikály mastných kyselin jako donory vodíkových atomů, přičemž se samy stávají volnými radikály. Fenolické radikály jsou mnohem stabilnější než ostatní radikálové intermediáty díky resonanci a tak nevyvolávají oxidaci lipidů. Mnohé flavonoidy jsou schopné vázat kovové ionty, což zamezuje působení těchto iontů jako katalysátorů, které zvyšují počet volných radikálů. Některé flavonoidy jsou schopny regulovat aktivitu antioxidačních enzymů superoxid dismutasy (SOD) a glutathion peroxidasy (GPX). Jako zachytávače volných radikálů jsou proanthokyanidiny 50x účinnější než vitamín E a 20x než vitamín C. R a m a n a t h a n a D a s (1993) zjistili, že nejúčinnější skupinu přírodních antioxidantů při koncentraci 0,01 % představují polyfenoly. Jejich účinnost klesá v pořadí : ellagová kyselina > taninová kyselina > myricetin > kvercetin.

Antioxidanty cibule

Cibule vykazuje díky obsahů flavonoidních látek a askorbové kyseliny značný antioxidační účinek při srovnání s kvercetinem (1,8 mg.ml-1, 1/3 – 5x aktivity kvercetinu) (L a r s o n, 1987). K o j i m a et al. (1993) zjistili, že barvivo cibule nevykazuje žádné akutní a subakutní účinky na myši v dávkách 5; 2,5; 1,25; 0,6 a 0,3 % po 90 dní; tolerovatelná dávka se pohybuje mezi 7500 – 5000 mg. kg-1 hmoty těla. K h u s h b a k t o v a et al. (1991) potvrzují, že flavonoly Allium cepa L. značně snižují atherosklerotické procesy, zabraňují akumulaci cholesterolu a triglyceridů v krevním séru díky hypolipidemické aktivitě a schopnosti lokálně inhibovat atherogenesu a zvýšení resistence vaskulárních stěn.

Význam flavonoidních látek cibule na zdraví člověka vyplývá z jejich zastoupení jako zdroje těchto látek ve výživě člověka (tab. I) a vlivu na snížení rizika koronárního onemocnění (tab. II).

I. Hlavní zdroje konsumace polyfenolických antioxidantů v Holandsku – Dominant sources of polyphenolic antioxidants in Netherland (H e r t o g et al., 1992, 1993)

% celkového příjmu11 Obsah polyfenolů12 [mg.kg-1] Obsah askorbové k.13 [mg.kg-1] (USDA Rel. 12, 1998)

1. Čaj1 48,1 250 000 0

2. Cibule2 28,9 284-486Q 64

3. Jablka3 7,1 95 – 100 A,21 – 72 Q 57

4. Kapusta4 3,6 110Q, 211K 1 200

5. Fazole5 2,9 32-45Q, 15-91K 12

6. Čekanka6 2,2

7. Červené víno7 0,9 1 800-4,059 [mg.l-1] 0

8. Jablečná šťáva8 0,7 28,85-115,49 [mg.l-1] 17-416 obohacená14

9. Pomeranče, šťáva9 0,6 3,4Q, < 0,5K [mg.l-1] 532

10. Pórek10 0,5

S 95,5

1 tea; 2 onion; 3 apples; 4 kale; 5 French beans; 6 endive; 7 red wine; 8 apple juice; 9 orange juice; 10 leek; 11 total intake (%); 12 content of polyphenols [mg.kg-1] or [mg.L-1]; 13 content of ascorbic acid [mg.kg-1]; 14 enriched

II.Hlavní dietní zdroje flavonoidů ve Finsku – Dominant dietetic sources of flavonoids in Finland (K n e k t et al., 1996)

Zdroj polyfenolů1 Populace4 Rel. riziko koronárního onemocnění u nejvyššího a nejnižšího příjmu7

Jablka2 Ženy5 0,57 (0,36-0,91)

Jablka Muži6 0,81 (0,61-1,09)

Cibule3 Ženy 0,50 (0,30-0,82)

Cibule Muži 0,74 (0,53-1,02)

1 Source of polyphenols; 2 apples; 3 onion; 4 population; 5 women; 6 men; 7 relative coronary heart disease risk in the highest and lowest intake

C h u n g et al. (1997) zjistili, že dávky cibulové šťávy v množství 3 a 5 ml/hlavu výrazně snižují aktivitu S-GOT a S-GPT, hladinu celkových lipidů, triglyceridů, celkového cholesterolu, fosfolipidů a b-lipoproteinu. Cibulová šťáva měla výrazné antioxidační účinky.

Flavonoidy cibule

Cibule (Allium cepa L.) je jedním z nejbohatších zdrojů kvercetinu (B a n ď u k o v a, Š i n k a r e n k o, 1967, S k r z y p c z a k o w a, 1967, B a t e – S m i t h, 1968) . Jak uvádějí H e r t o g et al. (1992), kteří analyzovali po hydrolýze použitím 1,2 M HCl po dobu 2 hodin 28 druhů zeleniny, je cibule nejbohatším zdrojem kvercetinu vůbec. Hladiny obsahu kvercetinu dosahovaly hodnot v rozmezí 284 – 486 mg.kg-1, průměrná hodnota byla 347ą63 mg.kg-1 v čerstvé jedlé části. Nejvyšší hodnoty byly zjištěny při sklizni v dubnu (486 mg.kg-1), nejnižší hodnoty při sklizni v prosinci (284 mg.kg-1). Obsah je významně ovlivněn ročníkem (duben 1991 332 mg.kg-1, duben 1992 486 mg.kg-1). V jednom ročníku bylo dosaženo nejvyšších hodnot v srpnu (347 mg.kg-1, r. 1991). Zatímco obsah kvercetinu je bez konkurence, obsah kempferolu je velmi nízký (-1 ve všech vzorcích). U ostatní zeleniny je obsah kvercetinu srovnatelný pouze u Brassica oleracea L. cv. Acephala DC., kapusty, kde jeho obsah dosahoval průměrně v prosinci 110 mg.kg-1. Kapusta je také velmi bohatá na glykosidy kempferolu ( v prosinci průměrně 211 mg.kg-1). Sečteme-li obsah kvercetinu i kempferolu, činí průměrná hodnota 321 mg.kg-1, u cibule je to 349 mg.kg-1. Obsahy u obou zelenin jsou vysoké a srovnatelné, cibuli však můžeme zařadit na první místo. U vařené a technologicky zpracované kapusty se pak obsah kvercetinu snižuje průměrně na hodnotu 45 mg.kg-1, kempferolu na 184 mg.kg-1, tj. celkově na 229 mg.kg-1. Z další zeleniny nejvyšších hodnot kvercetinu dosahují fazole (Phaseolus vulgaris L.) – 39 mg.kg-1, kempferolu < 12 mg.kg-1, tj. celkem 51 mg.kg-1. Kromě kapusty dosahuje nejvyšších hodnot obsahu kempferolu brokolice (Brassica oleracea L. cv. Italica L.) – 72 mg.kg-1, která dosahuje průměrně 30 mg.kg-1 kvercetinu, tj. celkem 102 mg.kg-1. Brokolice a fazole musely být hydrolyzovány 2,0 M HCl po dobu 2 hodin, což potvrzuje, že hlavní glykosidy zde přítomné jsou glukuronidy.

Tyto poznatky jsou ve shodě s H e r r m a n n e m (1988), který jako hlavní glykosidy v brokolici uvádí 3-O-soforosid-7-O-glukosid kvercetinu a 3-O-b-D-glukosid kempferolu (S t a r k e , H e r r m a n n , 1976).

Ze sledovaných obsahů kvercetinu a kempferolu v 9 druzích ovoce vyplývá, že nejvíce kvercetinu obsahují jablka (36ą19 mg.kg-1), kempferolu < 2 mg.kg-1, tj. celkem 38 mg.kg-1. Srovnatelné množství obsahovaly technologicky zpracované třešně (Prunus cerasus L.) - 32ą5 mg kvercetinu.kg-1, < 2 mg kempferolu.kg-1, tj. celkem 34 mg.kg-1. Hodnoty jsou podstatně menší než u zeleniny. Odrůdy jablek měly nejvyšší obsah kvercetinu v prosinci.

Průměrné obsahy kvercetinu v cibuli (347 mg.kg-1) a kempferolu v čerstvé kapustě (211 mg.kg-1) jsou 5-10x vyšší než u ostatní zeleniny.

R a a b et al. (1996) sledovali flavonoidní glykosidy ve 12 odrůdách žlutých a zelených fazolí a 14 odrůdách cibule a jejich antioxidační a antigenotoxické vlastnosti. Největší antioxidační aktivitu vůči radikálům kyslíku měl kvercetin, který snižoval genotoxicitu H2O2. Antioxidační aktivitu 22 druhů zelenin, zeleného a černého čaje za použití měření absorbanční kapacity radikálů atomů kyslíku O2ˇ, ˇOH a Cu2+ změřili C a o et al. (1996). Největší antioxidační aktivitu zjistili u česneku (19,4 mmol Trolox ekviv.g-1 čerstvé hmoty vůči O2 radikálům), dále u kapusty (17,7 mmol.g-1) a špenátu (12,6 mmol.g-1). Cibule spolu s růžičkovou kapustou, vojtěškovými výhonky, květy brokolice, červenou řepou, chilly paprikou, obilím a kukuřicí a baklažánem patří mezi zeleninu s vysokými antioxidačními účinky (3,9 – 9,8 mmol.g-1). Nižší antioxidační účinky pak vykazují květák, brambory, sladké brambory, hlávkový a ledový salát, mrkev, žlutá dýně, celer a okurky (0,5-3,8 mmol.g-1). Kapusta vykazovala nejvyšší antioxidační účinnost vůči ˇOH radikálům, dále pak růžičková kapusta, výhonky vojtěšky, špenát a květy brokolice.

Obr. 1 v souboru ke ztažení

Již v r. 1956 referuje H e r r m a n n (1956) o přítomnosti spiraeosidu, tj, 4´-O–b-D-glukosidu kvercetinu v cibuli. Podobně katechin byl v cibuli prokázán již v r. 1933 L i n k e m a W a l k e r e m. Z acetonového extraktu ze 100 g slupek zbarvených cibulí vyisolovali 0,1-0,2 g katecholu toxického proti Colletotrichum circinans, jehož účinnost byla větší než protokatechové kyseliny. Bílé cibule neposkytovaly žádný katechol. Dalšími glykosidy kvercetinu prokázanými v cibuli jsou 3,4´- O – diglukosid a 7,4´- O-diglukosid kvercetinu (H a r b o r n e, 1967). Podobnost ve složení derivátů kvercetinu a v zastoupení volného kvercetinu ve žlutých a červených odrůdách cibulí a šalotkách potvrzují pomocí RP-HPLC na RP-18 K i v i r a n t a et al. (1988). Bílé odrůdy obsahovaly pouze protokatechovou kyselinu.

Ve slupkách červených cibulí byl nalezen 3-O-arabinosid peonidinu (B r a n d w e i n, 1965). B r a n d w e i n (1965) analyzoval tři odrůdy cibule: Southport White Globe, Southport Yellow Globe a Southport Red Globe. V bílé cibuli byly prokázány 4´- O – glukosid, 3-O-glukosid, 3,4´- O-diglukosid a 7,4´- O- diglukosid kvercetinu. Ve žluté odrůdě Southport Yellow Globe byl identifikován navíc kvercetin a v červené odrůdě Southport Red Globe kvercetin a 3-O-arabinosid peonidinu. Pro rod Allium jsou typické glykosidy flavonolů a specielně kvercetinu – 4´-O-glukosid, 3,4´-O-diglukosid a 7,4´-O-diglukosid (H e r r m a n n, 1958,1970, H a r b o r n e, 1965). S c h e e r a W i c h t l (1987) prokázali v cibuli kromě spiraeosidu v menším množství také 4´-glukosid kempferolu. Červené cibule obsahují ve vnějších vrstvách značné množství flavonolových glykosidů (F i e s c h i et al., 1989). O b g a n (1989) doporučuje dokonce použití slupek červené cibule, relativně levného zemědělského odpadového materiálu jako zdroje „taninů“, barviv pro výrobu průmyslových dekorativních laků na dřevo a kovy. M a s u b i a K a w a b e (1986) využívají polyfenolické sloučeniny ze slupek cibule po reakci s kovovými ionty pro barvení přírodních a synthetických tkaninových materiálů zahrnujících nylon, vlnu, hedvábí nebo polyestery.

Obr. 2 v souboru ke ztažení

Kompletní přehled obsahových látek v cibuli (Allium cepa L.) je uveden v monografiích D u k e h o (1992a, b).

Z flavonoidních látek jsou v minoritním zastoupení v cibuli kempferol a jeho glykosidy, které mají substituci vodíkových atomů molekulami glukosy stejnou jako mají již uvedené glykosidy kvercetinu, tj. 4´-O-b-D-glukosid kempferolu, 3,4´-O-b-D-diglukosid kempferolu a 7,4´-O-b-D-diglukosid kempferolu.

Pro obsah a kvercetinu a jeho glukosidy jsou uvedeny tyto průměrné obsahy:

kvercetin 48 100 ppm, spiraeosid, tj. 4´-O-b-D-glukosid kvercetinu 10 000-11 300 ppm, 3-O-b-D-glukosid kvercetinu 40 ppm, 3,4´-O-b-D-diglukosid kvercetinu 1 700-5 600 ppm a 7,4´-O-b-D-diglukosid kvercetinu 160 ppm. Z glykosidů kvercetinu je obsažen v cibuli ještě rutin.

Z nalezených hodnot vyplývá, že nejvíce zastoupený je celkový kvercetin a z glykosidů 3,4´-O-b-D-diglukosid kvercetinu. Pro spiraeosid (4´-O-b-D-glukosid kvercetinu) jsou uváděny někdy hodnoty ještě vyšší (10 000-11 300 ppm).

P a r k a L e e (1996) separovali, vyisolovali a identifikovali pomocí chromatografie na Sephadexu LH-20, HPLC, TLC, hmotové spektrometrie a NMR spektroskopie z cibule 7 hlavních flavonoidů: mono- a diglukosid kvercetinu, rutin a volný kvercetin, 4´-O-glukosid isorhamnetinu a volný isorhamnetin a kempferol. T s u s h i d a a S u z u k i (1995) pomocí SIMS a C-13 NMR stanovili jako dominantní (> 85 %) 4´- O - b-glukosid a 3,4´-O-b-diglukosid kvercetinu. Malé zastoupení (< 1 %) vykazovaly 3-O-b-glukosid, 7-O-b-glukosid a 7,4´-O-b-diglukosid kvercetinu. V minoritním zastoupení byly 3,7-O-b-diglukosid kvercetinu, 3,4´-O-b-diglukosid isorhamnetinu a 3,4´-O-b-diglukosid a 4´-O-b-glukosid kempferolu. O m i d i j i (1993) prokázal v jedlých vrstvách tmavě červeně zbarveného kultivaru cibule Red Creole pomocí TLC, PC, UV-VIS a 1HNMR v jedlých vrstvách čtyři flavonolové glykosidy: 3´-O-glukosid, 4´-O-glukosid a 3,4´-O-diglukosid kvercetinu a 3-O-glukosid isorhamnetinu. Domnívá se, že 3-O-glukosid isorhamnetinu může významně přispívat k silným antimikrobním vlastnostem tohoto kultivaru. U r u s h i b a r a et al. (1992) vyisolovali jako nové dva flavonolové glykosidy z epidermis A. cepa, jejichž strukturu stanovili pomocí NMR spekter a hydrolýzou. Byly determinovány jako 3-O-soforosid-7-O-glukuronid kempferolu a kvercetinu. Vzhledem k fluorescenčním vlastnostem se jeví 3-O-soforosid-7-O-glukuronid kvercetinu jako hlavně zodpovědný za fluorescenci ochranných buněk (tzv. guard cells) A. cepa.

U červeně zbarvených odrůd jsou značně zastoupeny kromě monoglukosidu peonidinu a pelargonidinu také glykosidy kyanidinu: mono-glykosid kyanidinu, 3-O-b-D-diglykosid kyanidinu a 3-O-laminaribiosid kyanidinu (laminaribiosa je 3-O-b-D-glukopyranosyl-D-glukosa). D o n n e r et al. (1998) ve čtyřech červených odrůdách cibule –„Mambo“, „Red Jumbo“, „Red Bone“ a „Red Granex“ jako dominantní anthokyany chemickými a spektrofotometrickými metodami identifikovali 4 glykosidy: 3-O-b-D-glukosid a 3-O-laminaribiosid kyanidinu a esterifikované s malonovou kyselinou 3-O-malonyl- b-D-glukosid a 3-O- malonyllaminaribiosid kyanidinu. Z jejich výsledků vyplývá, že dominantně jsou zastoupeny glykosidy kyanidinu. Dále jako minoritní byly stanoveny 4 další anthokyany, z nichž u dvou byla charakterizována jejich struktura: 3-O-b-D-glukosid peonidinu a 3-O-malonyl-b-D-glukosid peonidinu. F o s s e a et al. (1998) ze zbarvených vrstev cibule odrůdy „Red Baron“ vyisololovali 3,7,4´-O-b-D-triglukopyranosid, 4´-O-b-D-glukopyranosid a 3,4´-O-b-D-diglukopyranosid kvercetinu. Pomocí kyselé hydrolýzy, TLC, HPLC, homo- a heteronukleárními metodami NMR byl v menším množství zjištěn také dihydroflavonolový glykosid 4´-O-b-D-glukopyranosid taxifolinu.

Z polyfenolických sloučenin jsou značně zastoupeny fenolické kyseliny, jak ve volné, tak i ve vázané formě. H e r r m a n n (1956) nalezl v cibuli 0,45 % protokatechové kyseliny, 0,01 % floroglucinolu a methylesteru floroglucinolkarboxylové kyseliny a méně jak 0,01 % methylesteru protokatechové kyseliny. V cibuli také dokázal přítomnost kávové kyseliny a esteru ferulové kyseliny. Ve vázané formě 1-O-b-D-glukosidu jsou zastoupeny kyseliny kávová, ferulová a p-kumarová. Tyto kyseliny byly nalezeny také jako volné – kávová, ferulová, p-kumarová a také ve významném zastoupení p-hydroxybenzoová (107 ppm), protokatechová (4 500 – 17 540 ppm) a vanilová (258 ppm). Významně je zastoupena také aminokyselina tyrosin (290 – 3 161 ppm). Z dalších polyfenolických sloučenin je referován katechol, floroglucinol (100 ppm) a floroglucinol vázaný na karboxylovou kyselinu (100 ppm) a pyrokatechol.

Zastoupení obsahu polyfenolických sloučenin v cibuli udává tab. III.

Významně je také zastoupená askorbová kyselina – v cibulích 60 – 2 703 ppm a v listech 390 – 5 000 ppm.

III. Zastoupení hlavních polyfenolických sloučenin v cibuli – Representation of dominant polyphenolic compounds in onion.

Látka1 Obsah10 (ppm) Procentické zastoupení v polyfenolickém komplexu11 (%)

Kvercetin 48 100,0 63,36

Protokatechová kyselina2 11 020,0 14,52

Spiraeosid (4´-O-b-D-glukosid kvercetinu)3 10 650,0 14,03

3,4´-O-b-D-diglukosid kvercetinu4 3 650,0 4,81

Tyrosin5 1 725,5 2,27

Vanilová kyselina6 258,0 0,34

7,4´-O-b-D-diglukosid kvercetinu7 160,0 0,21

p-hydroxybenzoová kyselina8 258,0 0,14

Celkem9 75 910,5 99,68

1 compound; 2 protocatechuic acid; 3spiraeoside (quercetin 4´-O-b-D-glucoside); 4 quercetin 3,4´-O-b-D-diglucoside; 5 tyrosine; 6 vanillic acid; 7 quercetin 7,4´-O-b-D-diglucoside; 8 p-hydroxybenzoic acid; 9 total; 10 content (ppm); 11 procentual representation in polyphenolic complex

Jak vyplývá z tab. III, obsahuje cibule 7 – 8 % polyfenolických sloučenin, které mohou být zastoupeny 33 látkami jak ve formě volné, tak i vázané. Nejvíce je zastoupeno ovšem 5 látek a to především spiraeosid (4´-O-b-D-glukosid kvercetinu) a 3,4´-O-b-D-diglukosid kvercetinu. Z fenolkarboxylových kyselin jsou nejvíce zastoupeny protokatechová kyselina a aminokyselina tyrosin. L e i g h t o n et al. (1992) uvádějí, že hladiny obsahu flavonolů v jedlých částech pórku, šalotky, zelené cibule, česneku a cibule se pohybují v rozmezí od < 0,03 do > 1g.kg-1. Šalotky (Allium ascalonicum L.) vykazovaly jednotně vysoké koncentrace celkových flavonolů > 800 mg.kg-1 u pěti nezávislých vzorků. Cibule mají velkou variaci v obsahu flavonoidů. Bílé cibule neobsahují prakticky žádné detekovatelné flavonoly, zatímco kultivary žlutých a červených cibulí obsahují 60 - > 1000 mg.kg-1. Primárními flavonoly přítomnými v šalotkách jsou 4´-O-glukosid kvercetinu a kvercetin; flavonoly identifikované v cibuli byly tři diglukosidy kvercetinu, 4´-O-glukosid kvercetinu, kvercetin a v některých případech monoglykosid isorhamnetinu a kempferolu. Relativní koncentrace různých flavonolů cibule se u různých kultivarů významně liší. Ošetření rostlinných flavonolových extraktů lidskou bakteriální glukosidasou (fekalasou) účinně deglykosyluje glukosidy kvercetinu se současným uvolněním volného kvercetinu. Bylo zjištěno, že kvercetin selektivně inhibuje růst transformovaných tumorových buněk (ras/3T3 a H35) a zabraňuje neoplastické transformaci NIH/3T3 buněk onkogenem H-ras.

M i z u n o et al. (1992) stanovili v methanolických extraktech zeleniny a ovoce po odstranění lipidů petroletherem a extrakci ethylacetátem chromatografií na Sephadexu LH-20 a separaci HPLC na reversní fázi LiChrosorb RP-18 za použití 1%ní octové kyseliny obsahující 40 % -THF (tetrahydrofuranu) jako mobilní fáze a UV detekcí volného kvercetinu při l=254 nm 29,1 mg kvercetinu ve 100 g čerstvé hmoty cibule. Obsah kvercetinu se u brokolice, japonské ředkvičky, česneku, bramborech a z ovoce u jablek, grepů a pomerančů pohyboval v rozmezí 0,1-9,6 mg.100g-1 čerstvé hmoty. Autoři potvrzují, že kvercetin je nejvíce zastoupený v 1. a 2. vrstvě od povrchu, je stabilní vůči teplu, nikoliv však proti slunečnímu záření. H i r o h i t a et al. (1998) zjistili, že dva hlavní flavonolové glykosidy (3,4´- O-diglukosid kvercetinu a 4´- O-glukosid kvercetinu) jsou lokalizovány především v abaxiálním epidermu vrstev cibule a jejich obsah se zvyšuje se stářím. Peroxidasa vrstev cibule oxiduje flavonoly v řadě kvercetin ť 4´-O glukosid kvercetinu ť isokvercitrin ť 3,4´-O-diglukosid kvercetinu. Rozdíl ve stabilitě glykosidů kvercetinu je způsoben přítomností nebo absencí hydroxylové skupiny na C3. Obsah glykosidů kvercetinu se vařením cibule snižuje, což je způsobeno jednak jejich uvolněním do vařící vody a jednak jejich oxidací. Jak zjistili W e g h a L u y t e n (1997), při inkubaci rozdrcené cibule při 370 C působí endogenní enzymy (glukosidasy a glukosyltransferasy), díky kterým po 4 hodinách inkubace zcela zmizely diglykosidy kvercetinu a po 6 hodinách inkubace 75 % celkového kvercetinu existovalo v aglykonové podobě. Tato konverse zvyšuje antioxidační aktivitu cibule.

Vliv některých faktorů na obsah flavonoidů cibule

Vliv skladování a zpracování na obsah a složení flavonoidních glukosidů v cibuli popsali P r i c e et al. (1997a, b). Jako hlavní flavonoidy zralé cibule nalezli 3,4´-O-diglukosid a 4´-O-glukosid kvercetinu, které zjistili chromatograficky a na základě hmotových a NMR spekter. Tyto dva glykosidy představovaly u 3 odrůd více než 85 % obsahu celkových flavonoidů. Nejvíce je zastoupen 3,4´- O-diglukosid kvercetinu. Samotný kvercetin byl nalezen pouze u dlouhodobě skladovaných cibulí v koncentraci menší než 2 % celkového obsahu. Zbývající flavonoidní frakce se skládala ze 17 různých látek (cca 15 %), ze kterých prominentní byly 3-O-glukosid kvercetinu a isorhamnetinu (každý zastoupen v množství < 1 % z celkové flavonoidní frakce). U čtyř analyzovaných odrůd byly zjištěny signifikantní rozdíly v obsahu diglukosidu a monoglukosidu kvercetinu: obsah diglukosidu se pohyboval v rozmezí 50-1300 mg.kg-1 a monoglukosidu 36-394 mg.kg-1 čerstvé hmoty. Macerace tkáně u tří zkoušených odrůd vedla ke ztrátě diglukosidu a vzniku monoglukosidu a volného kvercetinu. U odrůdy Rijnsburger se po 5 hodinách degradovalo 50 % diglukosidu, který se kompletně rozložil po 24 hodinách. Tyto změny v jeho obsahu autoři vysvětlují kvantitativním nárůstem monoglukosidu kvercetinu a volného kvercetinu. Skladované rozdrcené cibule po tepelném zpracování vykazují značné hnědnutí (U e d a et al. (1994). K úplnému zhnědnutí došlo po 2 dnech při skladování při 200C, za 5-7 dnů při 80C a za 14-19 dnů při 10C. Obsah fenolických látek se zvýšil na počátku skladování při všech skladovacích teplotách. S o n et al. (1996) hodnotili retardační a synergický efekt na reakce hnědnutí v koncentrátu cibulové šťávy u cysteinu, askorbové kyseliny a citrónové kyseliny. Cystein měl největší účinek, následován citrónovou kyselinou. Retardační účinek cysteinu kontinuálně narůstal až do koncentrace 0,3 %, poté zůstával konstantní. Citrónová kyselina měla vyšší synergický účinek než askorbová kyselina. M i z o i et al. (1992) potvrzují, že zvýšení teploty a hodnot pH v rozmezí 3-8 zvyšují rychlost reakce hnědnutí. Přídavek Fe3+ a Cu2+ iontů k cibulové šťávě zvyšuje reakce hnědnutí, zatímco Mn 2+ a Zn 2+ je zpomalují. V procesu hnědnutí se snižuje obsah volných sacharidů, celkových volných aminokyselin a askorbové kyseliny, zatímco se zvyšuje obsah redukujících sacharidů, reduktonu a 3-deoxyglukosonu. Toto hnědnutí vyvolané teplem nelze ovšem přičíst enzymové reakci, ale spíše neenzymovým reakcím, např. degradaci sacharidů a reakcím mezi sacharidy a aminokyselinami. P a t i l et al. (1995a) stanovovali volný kvercetin a celkový obsah kvercetinu v 75 kultivarech cibule HPLC na reversní fázi před a po hydrolýze glykosidů kvercetinu. Celkový obsah kvercetinu ve žlutých, růžových a červených cibulích varioval v rozmezí od 54 – 286 mg.kg –1 čerstvé hmoty (ročník 1992). Bílé cibule obsahovaly pouze stopy celkového kvercetinu. Obsah volného kvercetinu ve všech cibulích byl nízký (< 0,4 mg.kg-1) kromě kultivaru 20272-G (12,5 mg.kg-1 čerstvé hmoty). Cibule skladované při 5, 24 a 300C v normální a kontrolované atmosféře po 0, 1, 2, 3, 4 a 5 měsíců vykázaly největší změny v obsahu celkového kvercetinu při 240C se vzestupem do poloviny skladovacího období a následujícím poklesem. Skladování při 5 a 300C vykazovalo podobný průběh změn. Avšak při skladování v kontrolované atmosféře se obsah kvercetinu po dobu 5 měsíců signifikantně neměnil. Obsah kvercetinu je tak ovlivněn genetickými a skladovacími faktory. P a t i l a P i k e (1995) porovnali obsah volného a celkového (vázaného a volného) kvercetinu v různých částech cibule u representativních odrůd. Suchá slupka, vnější a vnitřní vrstvy byly odděleny a extrahovány ethanolem k získání glykosidů kvercetinu (vázaná forma), které byly později hydrolyzovány na volný kvercetin, který byl použit jako standard pro kvantifikaci pomocí HPLC. Statisticky významný rozdíl (P=0,05) v obsahu celkového kvercetinu byl zjištěn mezi suchou slupkou a vnitřními jedlými vrstvami. Od suchých slupek směrem k vnitřním vrstvám dochází ke snížení obsahu celkového kvercetinu. Nejvyšší obsah celkového kvercetinu byl stanoven v suchých slupkách odrůdy Red Bone (30,66 g.kg-1 sušiny), zatímco odrůda Contessa obsahovala nejmenší množství (0,094 g.kg-1 sušiny). Obsah celkového kvercetinu ve vnějších vrstvách (1-2) byl nejvyšší u odrůdy Kadavan (345,51 mg.kg-1 čerstvé hmoty), u odrůdy Contessa to byly pouze stopy. Vnitřní vrstvy (5-6 a 7-10) obsahovaly méně celkového kvercetinu u všech kultivarů. Vnější vrstvy – katafyly – všech kultivarů kromě Texas Grano 1015Y a Contessa obsahovaly pouze malá množství volného kvercetinu (2,5 – 16 mg.kg-1 čerstvé hmoty). P a t i l et al. (1995b) sledovali variaci v koncentraci kvercetinu ve vztahu k lokalitě, půdnímu typu a stadiu růstu. Bylo analyzováno 7 genotypů pěstovaných na dvou lokalitách na obsah volného a celkového kvercetinu pomocí RP-HPLC. Ze sedmi sledovaných genotypů byly u čtyř prokázány statisticky významné rozdíly (P=0,05) v obsahu celkového kvercetinu mezi dvěma lokalitami. V ročníku 1993 cibule odrůdy Texas Grano 1015Y (TG1015Y) byly sklizeny v pěti různých růstových stadiích. V obsahu kvercetinu byly zjištěny malé rozdíly, avšak v cibulích sklizených ve 2. růstovém stadiu (23.3.) byl obsah kvercetinu signifikantně větší (P=0,025) než v 1. růstovém stadiu (9.3.). V závislosti na typu půdy byly zjištěny v obsahu kvercetinu pouze nepatrné rozdíly. Lokalita (místo růstu cibule) je tedy významnějším environmentálním faktorem ovlivňujícím obsah kvercetinu, zatímco typ půdy a růstové stadium mají pouze menší význam. E l l e r a W e b e r (1987) prokázali, že flavonoidy cibule váží do komplexů kovy. Z prášku cibule extrakcí vodným methanolem extrahovali komplexy flavonoidů s kovy, které následující extrakcí chloroformem a pomocí vnitřního standardu (oxinát gallia) stanovili metodou úplného odrazu fluorescence x-paprsků (TXRF, tj. total-reflection x-ray fluorescence). Byly stanoveny Fe, Cu, Zn a Ca [ng.g-1]. Bylo také potvrzeno pomocí plamenové spektrofotometrie AAS po přídavku 5mg Cu ke 2 g vzorku, že 56 % Cu bylo koordinačně vázáno ve flavonoidních komplexech.

Vztah resistence odrůd a obsahu flavonoidů cibule

Polyfenolické látky cibule přispívají značným dílem k odolnosti odrůd vůči napadení mikroorganismy ( D m i t r i e v a K o v t u n, 1988). Oxidace kávové kyseliny o-difenoloxidasou ve slabě nekrotisovaných vrstvách cibule odolné vůči šedé krčkové hnilobě způsobované Botrytis allii potlačuje klíčení spor pathogenu. Produkty oxidace vázané kávové kyseliny ve formě chlorogenové kyseliny byly inaktivní. Oxidovaná aktivní látka u kávové kyseliny, tj. o-chinon, existuje po dobu 1-2 min. Krátký poločas života a nízká koncentrace kávové kyseliny ve vrstvách cibule vedla autory k závěru, že resistentní odrůdy cibule obsahují i další látky s fungistatickým účinkem. Bylo zjištěno, že resistentní kultivary obsahovaly více volných než glykosylovaných flavonoidů. Poranění a infekce s nespecifickým pathogenem Fusarium solani zvyšoval obsah flavonoidů u resistentnějších kultivarů více než u náchylných.

Flavonoidy cibule v lidské výživě

H o l l m a n et al. (1997) měřili hladiny kvercetinu v krevním séru u devíti subjektů po 36 hodinách po konzumaci cibule, jablek a čistého rutinu. Bylo zjištěno, že bioavaibilita kvercetinu z jablek (glukosové a neglukosové glykosidy kvercetinu) a rutinu byla v obou případech 30%-ní ve srovnání s cibulí. Píkové hladiny byly dosaženy po konsumaci cibule za dobu < 0,7 hod., jablek 2,5 hod. a rutinu 9 hodin. Poločas eliminace kvercetinu byl u cibule 28 hodin a u jablek 23 hodin. Z toho lze učinit závěr, že glykosylace glukosou zvyšuje absorpci kvercetinu v tenkém střevě. Díky vysokému poločasu eliminace může opakovaná konsumace potravin obsahujících kvercetin zvyšovat akumulaci kvercetinu v krvi. S u z u k i (1998) doporučuje alkoholický nápoj proti rakovině, angíně pektoris, infarktu myokardu, hypertensi, arteriosklerose, kataraktu, arthritidě, muskulární dystrofii připravený macerací jemně posekané cibule vodně-alkoholickým roztokem po dobu cca 1 měsíce a ozáření IČ paprsky po 3-10 dní.

Askorbová kyselina a další antioxidanty cibule

Obsah askorbové kyseliny představuje v cibuli hodnotu 7,4 –8,5 mg.100g-1 pro jarní a podzimní cibuli (F r a g n e r et al., 1961), přičemž vyšších hodnot dosahuje v listech. D u k e (1992a, b) uvádí 0,006-0,27 mg askorbové kys. ve 100 g cibule a 0,039 – 0,5 mg askorbové kyseliny ve 100 g nati. V databázi USDA (1998) je uveden obsah askorbové kyseliny v cibuli 6,4 mg.100g-1, v nati cibule nebo jarní cibuli 18,8 mg.100g-1, v mražené cibuli 8,0 mg.100g-1 a welshské cibuli 27,0 mg.100g-1.

G o n z a l e s - R e y e s et al. (1994) zjistili, že volné askorbátové radikály stimulují růst kořenů cibule při 15 a 250C při inkubaci za přítomnosti malého množství Cu2+ iontů. Naproti tomu plně oxidovaná forma – dehydroaskorbát – působí inhibičně. H i d a l g o et al. (1991) potvrzují, že volný askorbátový radikál zvyšuje růst kořenů Allium cepa až o 20 %. Byla pozorována aktivace elongačního komponentu kořenového růstu aniž by byla ovlivněna tvorba nových menstematických buněk. T o m i m u r a (1989) zjistil, že cibule resp. velšská cibule vykazují askorbátoxidasovou aktivitu pouze za přídavku Cu2+ iontů.

Čerstvé cibule obsahují pouze stopy (0,01 %) silice, která se většinou skládá ze sloučenin síry: diethyldisulfidu, dipropyldisulfidu, dalších sulfidů a merkaptanů. Složka způsobující slzení byla identifikována jako S-oxid thiopropanalu nebo jeho tautomer 2-propensulfenová kyselina. Tato látka je uvolňována ze svého prekursoru sulfoxidu S-1-propenyl-L-cysteinu. D u k e (1992a, b) uvádí 72 sloučenin síry obsažených v silici cibule. Hlavními typy jsou sulfidy, disulfidy a trisulfidy, deriváty thiofenu, allicin, alliin, benzylisothiokyanát, sulfoxidy, cystein, cystin a jejich deriváty, methionin, S-(2-karboxypropyl)-glutathion, deriváty 1,2,4-trithiolanu aj.

Některé sirné aminokyseliny váží další antioxidační látku – selen, který je zastoupený v cibuli v množství 0,001 – 0,003 ppm ve formě seleno-homecystinu, seleno-methioninu, selenomethylselenocysteinu, selenomethylselenomethioninu nebo selenosidu. B l o c k (1997) zjistil v rozkrájených cibulích organosirné – selenové těkavé látky, zatímco v neporušených rostlinách byly přítomné selenoaminokyseliny. Tyto látky jsou důležité v prevenci proti rakovině.

Síry je v cibuli celkově 80 – 4 075 ppm.

Dalším antioxidantem zastoupeným v cibuli je b-karoten, kterého je v cibuli průměrně 52 ppm, v listech může dosahovat až 158 ppm.

ZÁVĚR

Cibule (Allium cepa L.) a šalotka (Allium ascaloni L.) jsou velmi bohatým zdrojem antioxidačních látek v lidské výživě. Z těchto látek to jsou především flavonoidy, kterých kultivary žlutých a červených cibulí obsahují 60 - > 1000 mg.kg-1. Primárními flavonoly přítomnými v šalotkách jsou 4´-O-glukosid kvercetinu a kvercetin; dominantní flavonoly identifikované v cibuli jsou diglukosidy kvercetinu, 4´-O-glukosid kvercetinu, kvercetin a v některých případech monoglykosidy isorhamnetinu a kempferolu. Relativní koncentrace různých flavonolů cibule se u různých kultivarů významně liší (největší obsah mají červené odrůdy) a jejich obsah je také ovlivněn ročníkem a lokalitou. Bohatší jsou vnější vrstvy ve srovnání s vnitřními. Cibule (Allium cepa L.) je jedním z nejbohatších zdrojů flavonoidů v lidské výživě, které spolu s askorbovou kyselinou představují antioxidanty působící pozitivně na snížení rizika koronárního onemocnění a značně snižují atherosklerotické procesy, zabraňují akumulaci cholesterolu a triglyceridů v krevním séru díky hypolipidemické aktivitě a schopnosti lokálně inhibovat atherogenesu a zvýšení resistence vaskulárních stěn. Pro jednotlivé kultivary cibulí mají tyto látky význam ve vztahu k jejich resistenci vůči chorobám. Při šlechtění nových kultivarů je třeba věnovat pozornost obsahu těchto látek, které působí příznivě na lidské zdraví a mají také význam pro odolnost rostlin.

Literatura

BANĎUKOVA, V.A., ŠINKARENKO, A.M. (1967): Oderžanija polyfenolnych spoluk s luzki cibuli gorodnoj. Farm. Ž., 2: 54.

BATE-SMITH, E.C. (1968): The phenolic constituents of plants and their taxonomic significance. J. Linn. Soc. (Bot.), 60: 383:325.

BILYK, A.,-COOPER, P.L.-SAPERS, G.M. (1984): Varietal differences in distribution of quercetin and kaempferol in onion (Allium cepa L.) tissue. J. Agric. Food Chem., 32: 274-276.

BLOCK, E. (1997): Organoselenium and organosulfur phytochemical from genus Allium plants (onion, garlic): relevance for cancer protection. Food Factors Cancer Prev., [Int. Conf.] 1995 (Pob. 1997): 215-221

BRANDWEIN, B.J. (1965): Pigments in three cultivars of the common onion (Allium cepa).

J. Food Sci., 30, 4: 680-685.

CAO, G. – SOFIC, E. – PRIOR, R.L. (1996): Antioxidant capacity of tea and common vegetables. J. Agric. Food Chem., 44, 11: 3426-3431.

CHUNG, M.H. – LEE, B.J. – KIM, G.W. (1997): Studies of antihyperlipemic and antioxidant activity of Allium cepa L. Saengyak Hakhoechi, 28, 4: 198-208

DMITRIEV, A.P. – KOVTUN, A.V. (1988): Role of onion phenolic compounds in resistance to pathogens. Fiziol. Biokhim. Kul´t. Rast., 20, 1: 29-34.

DONNER, H. – GAO, L. – MAZZA, G. (1998): Separation and characterization of simple and malonylated anthocyanins in red onions, Allium cepa, L.). Food Res. Int. 1997 (Pub. 1998), 30, 8: 637-643

DUKE, J. A. (1992a): Handbook of phytochemical constituents of gras herbs and other economic plants. Boca Raton, FL. CRC Press.

DUKE, J. A. (1992b): Handbook of biologically active phytochemicals and their activities. Boca Raton, FL. CRC Press.

ELLER, R. – WEBWR, G. (1987): Determination of flavonoid-coordinated metals in onions by means of total-reflection x-ray fluorescence (TXRF). Fresenius´ Z. Anal. Chem., 328, 6: 492-494.

FIESCHI, M. – CODIGNOLA, A. – MOSCA, A.M.L. (1989): Mutagenic flavonol aglycons in infusions and in fresh and pickled vegetables. J. Food Sci., 54,6: 1492 – 1495.

FOSSEN, T. – PEDERSEN, A.T. – ANDERSEN, O.M. (1998): Flavonoids from red onion (Allium cepa). Phytochemistry, 47, 2: 281-285

FRAGNER, J. et al. (1961): Vitaminy, jejich chemie a biochemie. 2, ČSAV Praha: 735

GONZALES-REYES, J.A. – ALCAIN, F.J. – CALER, J.A. – SERRANO, A. – CORDOBA, F. – NAVAS, P. (1994): Relationship between apoplastic ascorbate regeneration and the stimulation of rooth growth in Allium cepa L. Plant Sci. (Shannon, Irel.), 100, 1: 23-29.

HARBORNE, J.B. (1965): Plant polyphenol. XIV. Characterisation of flavonoid glycosides by acidic and enzymic hydrolyses. Phytochemistry, 4: 107.

HARBORNE, J.B. (1967): Comparative Biochemistry of the Flavonoids. Academic Press, London, N.Y.: 383 pp.

HERRMANN, K. (1956): Quercetin glycosides of onions (Allium cepa). Naturwissenschaften 43: 158-159.

HERRMANN, K. (1958): Flavonols and phenols of the onion (Allium cepa). Arch. Pharm., Berl. 291: 238-247.

HERRMANN, K. (1970): Über das Vorkommen und die Bedeutung von Flavonen, Flavonolen und Flavanonen in Lebensmitteln. Zeitschr. für Lebensm. Unters. und Forschung, 144, 3: 191-202.

HERRMANN, K. (1988): On the occurrence of flavonol and flavone glycosides in vegetables. Z. Lebensm. Unters. Forsch., 161: 25-30.

HERTOG, M.G.L., HOLLMAN, P.C.H., KATAN.M.B. (1992): Content of potentially anticarcinogenic flavonoids of 28 vegetables and 9 fruits commonly consumed in the Netherlands. J. Agric. Food Chem., 40: 2379-2383.

HERTOG, M.G.L. – HOLLMAN, P.C.H. – KATAN, M.B. – KROMHOUT, D.(1993): Intake of potentially anticarcinogenic flavonoids and their determinants in adults in the Netherlands. Nutr. Cancer, 20, 1: 21-29.

HIDALGO, A. – GARCIA-HERDUGO, G. – GONZALES-REYES, J.A. – MORRE, D.J. – NAVAS, P. (1991): Ascorbate free radical stimulates onion root growth by increasing cell elongation. Bot. Gaz. (Chicago), 152, 3: 282-288.

HIROHITA. S. – SHIMODA, T. – TAKAHAMA, U. (1998): Tissue and spatial distribution of flavonol and peroxidase in onion bulbs and stability of flavonol glucosides during boiling of the scales. J. Agric. Food Chem., 46, 9: 3497-3502

HOLLMAN, P.C.H. – HERTOG, M.G.L. – KATAN, M.B. (1996): Role of dietary flavonoids in protection against cancer and coronary heart disease. Biochem. Soc. Trans., 24, 3: 785-789.

HOLLMAN, P.C.H. – van TRIJP, J.M.P. – BUYSMAN, M.N.C.P. – v.d. GAAG, M.S. – MENGELERS, M.J.P. – de VRIES, J.H.M. – KATAN, M.B. (1997): Relative bioavailability of the antioxidant flavonoid qurcetin from various foods in man. FEBS Lett., 418, 1, 2 : 152-156

KHUSHBAKTOVA, Z.A. – SYROV, V.N. – BATIROV, E.K. (1991): Effects of flavonoids on the course of hyperlipidemia and atherosclerosis. Khim. – Farm. Zh., 25, 4: 53-57.

KIVIRANTA, J. – HUOVINEN, K. – HILTUNEN, R. (1988): Variation of phenolic substances in onion. Acta Pharm. Fenn., 97, 2: 67-72.

KOJIMA, T. – TANAKA, T. – MORI, H. – KATO, Y. – NAKAMURA, M. (1993): Acute and subacute toxicity tests of onion coat, natural colorant extracted from onion (Allium cepa L.), in (C57BL/6xC3H) F1 mice. J. Toxicol. Environ. Health, 38,1: 89-101.

KNEKT, P. – JARVINEN, R. – REUNANEN, A. – MAATELA, J. (1996): Flavonoid intake and coronary mortality in Finland: A cohort study. Br. Med. J., 312, 7029: 478-481.

Larson, R.A..(1987): The Antioxidants of Higher Plants. Phytochemistry, 27: 969-978.

LEIGHTON, T. – GINTHER, CH. – FLUSS, L- HARTER, W. – CANSADO, J. – NOTARIO, V. (1992): Molecular characterization of quercetin and quercetin glycosides in Allium vegetables. Their effects on malignant cell transformation. ACS Symp. Ser. 507 (Phenolic Compd. Food Their Eff. Health II): 220-238.

LINK, K.P., WALKER, J.C. (1933): The isolation of catechol from pigmented onion scales and its significance in relation to disease resistence in onions. J. Biol. Chem., 100: 379-383.

MASUI, Y. – KAWABE, CH. (1986): Natural phenolic pigment (quercetin) as teaching material – from onion skin. Kagaku Kyoiku, 34, 2: 152-155

MIZOI, M. – SAWAYAMA, S. – KAWABATA, A. – HOMMA, S. (1992): Browning reaction of onion by heating. Nippon Eiyo, Shokuryo Gakkaishi, 445, 5: 441-447.

MIZUNO, M. – TSUCHIDA, H. – KOZUKUE, N. – MIZUNO, S. (1992): Rapid quantitative analysis and distribution of free quercetin in vegetables and fruits. Nippon Shokuhin Kogyo Gakkaishi, 39,1: 88-92.

OGBAN, I.U. (1989): Development of wood varnishes from biomaterial wastes: palm fruit fibre hydroxylate (Eheis guineensis) and red onion skin (Allium cepa) tannin extract. Bull. Electrochem., 5, 9: 667-670.

OMIDIJI, O. (1993): Flavonol glycosides in the wet scale of the deep purple onion (Allium cepa L. cv. Red Creole). Discovery Innovation, 5, 2: 139-141.

PATIL, B.S. – PIKE, L.M. – YOO, K.S. (1995a): Variation in the quercetin content in different colored onions (Allium cepa L.). J. Am. Soc. Hortic. Sci., 120, 6: 909-913.

PATIL, B.S. – PIKE, L.M. (1995): Distribution of quercetin content in different rings of various colored onion (Allium cepa L.) cultivars. J. Hortic. Sci., 70, 40: 643-650.

PATIL, B.S. – PIKE, L.M. – HAMILTON, B.K. (1995b): Changes in quercetin concentration in onion (Allium cepa L.) owing to location, growth stage and soil type. New Phytol., 130, 30: 349-355.

PARK, YANG-KYUN – LEE, CH.Y. (1996): Identification of isorhamnetin 4´- glucoside in onions. J. Agric. Food Chem., 44, 1: 34-36.

PRICE, K.R. – BACON, J.R. – RHODES, M.J.C.(1997a): Effect of storage and domestic processing on the content and composition of flavonoid glucosides in onion (Allium cepa). Journal of Agriculture & Food Chemistry, 45, 3: 938-942.

PRICE, K.R. - RHODES, M.J.C. (1997b). Analysis of the major flavonol glycosides present in four varieties of onion (Allium cepa) and changes in composition resulting from autolysis. J. Sci. Food Agric., 74, 3: 331-339.

RAAB, B. – HEMPEL, J. – BÖHM, H. (1996): Antioxidative and antigenotoxic properties of flavonoids prevailing in vegetable. Spec. Publ. – R. Soc. Chem. 179 (Agri – Food Quality): 368-371.

RAMANATHAN, L. – DAS, N.P. (1993): Natural products inhibit oxidative rancidity in salted cooked ground fish. J. Food Sci., 58, 2: 318-320, 360.

SCHEER, T. – WICHTL, M. (1987): Kaempferol-4´-O-b-D-glucopyranoside in Filipendula ulmaria and Allium cepa. Planta Med., 53, 6: 573-574.

SKRZYPCZAKOWA, L. (1967): Flawonoidy w rodzine Liliaceae. Disert. Pharm. Pharmac., XIX, 5: 537.

SON, J.Y. – SON, H.S. – CHO, W.D. (1996): Effects of some antibrowning agent on onion juice concentrate. Han´guk Yongyang Siklyong Hakhoechi, 25, 3: 529-534.

STARKE, H., HERRMANN, K. (1976): Flavonols and flavones of vegetables. VII. Flavonols of leek, chive and garlic. Z. Lebensm. Unters. Forsch., 161: 25-30.

SUZUKI, S. (1998): Manufacture of onion – containing medicinal liquor. Jpn. Kokai Tokkyo JP 10 77,233 [98 77,233] (Cl. A61K35/78), 24 Mar. 1998, Appl. 96/250,858, 3 Sep 1996: 2 str.

TOMIMURA, T. (1989): Studies on the oxidation of ascorbic acid. Antioxidase action of vegetables and fruits. Sagami Joshi Daigaku Kiyo, 53: 7-13

TSUSHIDA, T. – SUZUKI, M. (1995): Flavonoid in fruits and vegetables. I. Isolation of flavonoid glycosides in onion and identification by chemical synthesis of the glycosides. Nippon Shokuhin Kagaku Kogaku Kaishi ,42, 2: 100-108.

Ueda, y. – nishimura, k. – yamauchi, n. – yamanaka, h. – CHACHIN, K. (1994): Comparisons among storage temperatures of heat-treated onion (Allium cepa L.). Engei Gakkai Zasshi, 63, 2: 445-452.

URUSHIBARA, S. – KITAYAMA, Y. – WATANEBE, T. – OKUNO, T. – WATARAI, A. – MATSUMOTO, T. (1992): New flavonol glycosides, major determinants inducing the green fluorescence in the guard cells of Allium cepa. Tetrahedron Lett., 33, 9: 1213-1216.

USDA Nutrient Database for Standard Reference Re lease 12 (1998).

WEGH, R.J. – LUYTEN, H. (1997): Influence of procesing on antioxidant activity of onion (Allium cepa). Valtion Teknillinen Tutkimuskeskus Symp., 177 ( Biotechnology in the Food Chain): 37-43.

Zdroj: Lachman, J., Orsák, M., Pivec, V., 1999: Flavonoid Antioxidants and Ascorbic Acid in Onion (Allium cepa L.). Zahradnictví - Hortic. Sci. (Prague) 26, č. 4, str. 1125 – 134, ISSN 0862 – 867X