Kompromis nebude ideální, ale krach se nečeká

Francie zřejmě neuspěje s některými návrhy, například na zachování mocenské rovnováhy v Evropě

Francouzské předsednictví si nepřeje posílení pozic Německa v Evropské unii. To však chce uznání svého silného politického hospodářského postavení, jež získalo sjednocením.

Josef Veselý

Paříž/Nice, 6. 12. 2000

Původní maximalistické požadavky na reformu evropských institucí tak, aby propůjčily EU na mnoho let dopředu opravdu nadnárodní charakter - například jen s několika málo komisaři, kteří by v Bruselu nezastupovali národní státy, ale společný evropský zájem, jak ostatně velí unijní právo musela předsedající Francie v posledních dnech opustit. Po 350 hodinách jednání mezivládní konference, jak to pro HN při setkání v Paříži hbitě spočítal poradce ministra zahraničí Hubena Védrina, se těsně před summitem v Nice uzavírá fáze zákopové války a z posledních sil se hledá kompromis, jenž zamezí krachu.

Sporná podoba hlasování

Za největší patálii označil Pierre Moscovici, ministr pro evropské záležitosti, kategorické přání Německa, aby se uplatnil demografický prvek při stále důležitějším rozhodování kvalifikovanou většinou, které se má napříště uplatnit u velké části z dnešních 70 oblastí, u nichž je dnes podmínkou platnosti dosažení konsenzu. Při interpelacích poslanců Národního shromáždění v Paříži vysvětlil Moscovici, že pro jeho zemi je nepřijatelná tzv. décrochage (odtržení) mezi Francií a Německem, co se týče jejich vzájemné rovnosti na evropské rovině: »Rovnost hlasů mezi Francií a Německem není jen demografický problém, ale má povahu zásadního paktu, jenž se uzavřel při kladení základního kamene budovy dnešní Evropské unie. Když jsme roku 1957 podepisovali Římské smlouvy, měla Francie asi 45 miliónů obyvatel a Německo kolem 57 miliónů. Zdá se nám logické zachovat mezi nimi rovnost jednou provždy, jak to tehdy vyjádřil sám kancléř Konrad Adenauer,« řekl. Moscovici sice uvedl, že sám má jisté porozumění pro argumenty Němců požadujících změnu, ale na druhé straně věří, že kancléř Gerhard Schröder »poskytne Francii naprostou důvěru« k přípravě návrhů východisek pro Nice.

Německé výhrady

Faktický šéf německých vyjednávačů při mezivládní konferenci, státní tajemník Günter Pleuger, řekl nedávno v Berlíně zpravodaji HN, aniž si tehdy přál být citován, jak to vidí SRN. Mezitím se jeho slova dostala na veřejnost, a proto je můžeme zopakovat s uvedením zdroje: »V rámci dnešní patnáctky má deset menších států dohromady právě tolik obyvatel jako Německo, ale to má jen 10 hlasů proti jejich 39 hlasům. Pokud se systém nezmění, bude mít Německo v EU, rozšířené na 27 zemí, tolik obyvatel, kolik má 17 menších států, budoucích členů, ale proti našim 10 hlasům by tato skupina měla 57 hlasů!« Protože logika věci je taková, že nikdo z obou klíčových zemí nemůže v Nice dostat plně za pravdu, lze očekávat kompromis, na jehož přesnou podobu si ale budeme muset počkat do neděle.

Komisař z každé země?

Velmi podobně zřejmě dopadne i rébus kolem složení a fungování Evropské komise. Poradce ministra Védrina nyní v Paříži ujišťoval HN, že vše je na dobré cestě a po Chirakově turné evropskými metropolemi se proti stavu na summitu v Biarritzu prý obrátil poměr mezi státy, jež trvají na svém komisaři, a těmi, které by si dovedly představit menší, ale údernou Evropskou komisi s pravidelně rotujícími členy za jednotlivé země, z původních 10:4 na 4:10. Jenže týmž dechem připustil, že »menšina malých a umíněných« se asi v Nice beztak prosadí. Výsledkem tohoto v očích Francie špatného kompromisu má být, že se »malí vlci nažerou a hrdá francouzská koza zůstane celá«. Systém »jedna země - jeden komisař« by se pak zachoval asi do roku 2010, ba možná až do roku 2015. Mezitím se prý má svorně pracovat na revoluční změně.

Omezení práva veta nemá příliš velkou podporu

Malou naději na plný systémový zvrat má také omezení počtu takových rozhodnutí, u nichž mají členové EU dosud právo veta. Němci jsou zde nejvelkorysejší, ale zároveň nenechávají nikoho na pochybách, že si nedají mluvit do azylové a přistěhovalecké politiky Touž nesmiřitelnost ukazuje Velká Británie v daňové sféře, třebaže se již dosáhlo konsenzu o těsné součinnosti patnáctky při zdaňování úspor. Také v sociální oblasti je odpůrců reformy víc než stoupenců.

Výhled: Proces rozšíření bude pokračovat

Hrozby Francie, že nechá jako předsedající země EU summit v Nice třeba i zkrachovat, když nezíská institucionální reforma potřebné parametry, se zřejmě nevyplní. Má to velký význam pro kandidátské země typu ČR. Je totiž jisté, že závěry summitu budou obsahovat důležitý souhlas šéfů států a vlád se Strategií rozšíření, jak ji navrhl v listopadu Brusel, byť se datum ukončení rozhovorů asi nebude natolik striktně vymezovat, i když kandidáti si to přejí. Tento postup již v pondělí schválili ministři zahraničí členských zemí.