Paříž krotí ambice uchazečů o vstup do EU

EU se v rámci boje proti BSE nedokázala shodnout na prodloužení zákazu masokostních mouček.

Josef Veselý

Nice,11.12. 2000

Představitelé Evropské unie schválili ještě před vyvrcholením svých debat o reformě unijních institucí (která ovšem fakticky podmiňuje přijímání nových členů) základní přístupy k rozšiřování EU, jak je v listopadu navrhla Evropská komise. Jediným konkrétnějším závazkem z Nice v tomto ohledu zůstává vyjádření »naděje«, že první z uchazečských zemí budou moci do EU vstoupit někdy po 1. lednu 2003 tak, aby se jejich občané mohli zúčastnit přímých voleb do Evropského parlamentu roku 2004.

Prezident Jacques Chirac jménem předsedající Francie »krotila ambice uchazečů, když dvakrát a jen s málo skrývaným uspokojením novinářům řekl, že EU »nikterak nepřekročila svůj slib, daný loni v prosinci v Helsinkách« a dále, že připravenost unie »uvítat« nové členy ještě neznamená jejich přijetí, k čemuž musejí být na straně kandidátů nejprve splněny »mnohé technické podmínky«. Tuto druhou poznámku učinil Chirac bez dotazu novinářů, neboť se mu evidentně nelíbilo, že předseda Evropské komise Romano Prodi krátce předtím zašel ve svém optimismu, pokud jde o osud rozšíření poněkud dál, než se Paříži líbí.

Další dílčí rozhodnutí se týkalo postoje EU ke spoluúčasti zaměstnanců na řízení podniků, jež působí v rámci patnáctky. O tom se marně jednalo již mnoho let a v poslední době pak vázlo přijetí společných zásad už jen na odmítání Španělska. Nyní sice může Madrid - stejně jako jiné země unie - upustit, jak si přál, od přijetí zákona o spoluúčasti na řízení podniku, ale bude muset ve společné firmě po fúzi španělské společnosti např. s vlastníkem ze SRN akceptovat, aby tam měli němečtí zaměstnanci právo spolurozhodování, a to i v případě, bude-li sídlo daného joint-venture ve Španělsku. Ministři práce a sociálních věcí EU mají ještě tento měsíc dosažený kompromis věcně dotáhnout tak, aby se počátkem roku 2001 jejich kolegové, kteří odpovídají za účast jednotlivých zemí unie na jednotném vnitřním trhu, mohli dohodnout na přesném statutu vzorového evropského společného podniku.

Ujednání z Nice v tomto bodě zůstává bezzubé, neboť počítá s tím, že zaměstnanci musejí vlastní podíl na rozhodování ve fúzujících společnostech vždy projednat se zaměstnavateli. Evropská patnáctka se může obhajoby práv zaměstnanců původem z jiné členské země ujmout pouze tehdy, když jejich podíl na celkovém počtu pracovníků dosáhne jisté, dosud neurčené úrovně.

Dalším konkrétním výsledkem jednání v Nice je Evropská potravinářská agentura jež by měla být zřízena roku 2002. Současně summit zamítl německý návrh, aby se nedávný šestiměsíční zákaz používání masokostních mouček s ohledem na riziko šíření bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) zpřísnil tak, aby se v EU již nikdy nesměly přidávat do krmných směsí. Kruhy blízké německé delegaci v Nice to hodnotí jako nezdar kancléře Gerharda Schrödera. Uvedený záměr ztroskotal na odmítavém postoji Švédska, Finska, Belgie, Nizozemska a Irska. Summit se také nedokázal shodnout, do jaké míry se mají napříště hradit ze společné pokladny Bruselu náklady, jež jsou spojené s likvidací krize kolem BSE.

Evropská patnáctka jednala v Nice také o společné obranné a bezpečnostní politice. Původní návrh Francie hovořil v této sféře o »autonomii EU vůči Severoatlantické alianci« poté, co si unie v rekordním čase půldruhého roku opatří síly rychlého nasazení v počtu 60 000 mužů, avšak na nátlak Velké Británie byla každá zmínka o nezávislosti na NATO vyškrtnuta. Celou pětinu těchto jednotek poskytne Německo, které dodá 18 000 vojáků, třicet dopravních letadel typu Transall, třináct bitevních tornád a jeden airbus.