Novela transformačního zákona snad napraví realitu

Sněmovna v minulých dnech propustila do druhého čtení balík zákonů, který má řešit zanedbanou problematiku transformace družstev

Jaroslav Palas

Praha, 11. 12. 2000

Transformační zákon, tj. zákon č. 42/1992 Sb., je však mimořádně citlivým materiálem, který se vymyká jak koncepčně, tak obsahově ostatním předpisům, které napravují, či lépe řečeno upravují, nápravu majetkových křivd minulosti. Zásadním momentem je tedy rozdílný přístup k fenoménu »restituce«, kdy transformační zákon rozdělením čistého jmění družstva na majetkové podíly oprávněných osob stanovil pro určitý okruh oprávněných osob majetkové nároky přesahující nároky vůči ostatním povinným osobám, než jsou družstva, a současně tím stanovil pro určitý okruh povinných osob, konkrétně pro družstva a jejich právní nástupce, povinnost vypořádat majetkově nároky oprávněných osob v mnohonásobně větším rozsahu, než ostatní zákony stanovily jiným právnickým osobám.Tato disproporce v praxi značně zatížila ekonomiku řady subjektů a lze obecně říci, že transformační zákon takto založil při splnění totožných podmínek naprosto rozdílný rozsah majetkových nároků vůči družstvům ve srovnání s ostatními povinnými osobami.

Majetkové podíly z transformace vznikly rozdělením čistého jmění družstva, avšak tržní cena valné většiny tohoto majetku dosahuje pouze zlomku ceny účetní, která je směrodatná. Lze konstatovat, že naprostá většina oprávněných osob požaduje po družstvech peníze, zatímco plnění věcné odmítá. Nabízí se určité srovnání procesu transformace družstev s celospolečensky více známým procesem kupónové privatizace. Jak víme, ani zde se mezi občany nerozdělovala peněžní hotovost, ale akcie, které byly vypočteny na základě účetního ocenění příslušného majetku. Hodnota majetku však odpovídá té výši, v jaké se jej podaří realizovat. Rád bych rovněž připomenul, že moje novela transformačního zákona, tj. zákon č. 144/1999 Sb., obsahovala příspěvek do výše 10 000 Kč z prostředků Pozemkového fondu (PF), a to jako alespoň částečnou kompenzaci direktivního rozhodování státu. Dále tento zákon byl vstřícný vůči věřiteli ve směru požádání o vypořádání svého nároku na vydání majetkového podílu, jakož i nadále preferoval dohodu mezi věřitelem a dlužníkem. Ve věci argumentace o vyvlastňování majetku oprávněných osob je třeba zdůraznit, že majetkové podíly z transformace nezaložily oprávněným osobám vlastnický nebo spoluvlastnický vztah k majetku družstva. Nezbývá mi než konstatovat, že zrušení zákona č. 144/1999 Sb. nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 1. 12. 1999 je považováno za poněkud nešťastné.

Tři návrhy

Sněmovna bude projednávat tři návrhy. Nejprve k prvnímu návrhu (poslanec Ladislav Skopal), který výslovně stanoví, jaký je právní charakter majetkového podílu s tím, že se jedná o závazkový právní vztah, kdy oprávněná osoba v postavení věřitele má nárok na vypořádání majetkového podílu a družstvo v postavení dlužníka má povinnost tento majetkový podíl jako závazek vypořádat. Současně upravuje způsob vypořádání majetkového podílu, a to ve struktuře majetku, neboť peněžní forma vypořádání se nejeví reálnou. Návrh obsahuje obecná pravidla pro vypořádání majetkového podílu, respektuje fakt, že by úprava neměla ohrozit další existenci zemědělských družstev a současně navrhované daňové úlevy měly přispět k zájmu družstev o co nejrychlejší vypořádání majetkových podílů oprávněných osob. Srovnáme-li všechny tři návrhy novel, lze toto řešení považovat za nejrychlejší možné řešení složité problematiky, současně je třeba zdůraznit, že všechny oprávněné osoby, kterým byl majetkový podíl vypočten, mají na jeho vypořádání plný nárok. Určitým problémem Skopalova návrhu zůstává fakt, že nedojde-li k dohodě o způsobu vypořádání, provede vypořádání soud, a to podle struktury majetku družstva nebo jeho právního nástupce.

V kontextu tohoto by bylo možné očekávat, že by se často jednalo o strategický majetek k elementární činnosti družstva nezbytně potřebný. Důsledky takového rozhodnutí si lze snadno představit.

K druhému návrhu (poslanci Tlustý a Pešek) chci uvést pouze tolik, že představuje nepatrně pozměněný návrh stejných předkladatelů z r. 1999, který byl v únoru t. r. sněmovnou ve druhém čtení zamítnut. Za zcela zásadní problém tohoto řešení považuji vazby na hospodaření Pozemkového fondu ČR. Jedná se totiž o asi 24 miliard Kč nevypořádaných nároků, které by Pozemkový fond musel oprávněným osobám splatit. Ke třetímu návrhu (poslanec Miroslav Kučera ml.) lze uvést, že vymezuje v navrhovaném ustanovení pojem povinné osoby, který však platné znění transformačního zákona nezná.

Zásadní připomínku je však třeba uplatnit i k navrhované části třetí, která se týká novely zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, která do tohoto zákona systémově nepatří. Vázání podpor, bez kterých si existenci životaschopných zemědělských subjektů snad ani nelze představit, na vypořádání majetkových podílů by přineslo řadu negativních dopadů. Navíc není navrhované krácení podpor ani v souladu s rozpočtovými pravidly.

Jen stěží si dokáži představit, že by aparát MZe ČR dokázal fundovaně krátit podpory určitým subjektům dle poskytnutých informací o stavu vypořádání majetkových podílů a o naložení s transformační rezervou.

Jinými slovy chci konstatovat, že touto zákonnou úpravou by ministerstvu vznikla zcela, nová mimořádně rozsáhlá agenda, která by byla vázána na mimořádně křehké a krajně ověřitelné informace.

Snad mohu vyslovit tezi, že i nález Ústavního soudu může být podroben určité následné korekci a původní materie “rehabilitaci,” zvláště pak, když si ji nepochybně zaslouží.

Autor je předsedou zemědělského výboru PSP ČR