EU schválila nová pravidla svého fungování

Česká republika již ví, na jakých základech a s jakými možnostmi bude pracovat v bruselském společenství

Evropský parlament může ztížit ratifikaci nové Smlouvy z Nice.

Jaroslav Lenert

Praha, 12. 12. 2000

Přijetí reforem schválených včera ráno v Nice je hlavní podmínkou rozšíření Evropské unie. Mají zabezpečit její fungování i poté, kdy bude mít 27 členů. Nyní musí smlouvu schválit poslanci členských zemí a zabývat se jí bude i Evropský parlament. Ten se může stát překážkou, i když jeho souhlas není nutný. Italský a belgický parlament totiž již daly najevo, že se budou řídit jeho usnesením. A vlivný předseda zahraničního výboru EP Elmar Brok již Smlouvu z Nice označil za katastrofu. »Protože hlavní cíle nebyly dosaženy a nepodařilo se odbourat demokratický deficit, obávám se, že EP k tomuto výsledku řekne ne.« Představám poslanců nevyhovuje příliš mírné omezení oblastí, v nichž je k rozhodnutí vyžadována jednoznačná shoda členských států.

Summit rozšířil princip většinového přijetí rozhodnutí na 29 oblastí, kde v minulosti bylo potřeba konsenzu. Toto opatření má zamezit zablokování rozhodování v unii. Kvůli odporu Německa se však nepodařilo rozšířit většinové hlasování na oblast daní, sociálního zabezpečení, imigrace a pohraničních kontrol. Francie zase zablokovala zavedení většinového hlasování v oborech kultury a televizního a rozhlasového vysílání. Další ústupek Paříži v oblasti obchodu se službami a intelektuálním vlastnictvím spočívá v tom, že ta bude moci vetovat ta rozhodování, která se budou týkat jejího filmového průmyslu. Většina států bude v budoucnu rozhodovat i o zdravotnictví a školství. Od roku 2007 (kdy začne platil nový šestiletý rozpočet EU) bude většinové hlasování rozšířeno na oblast strukturální pomoci.

Nově je upravena i váha jednotlivých zemí, kterou mají při hlasování v Radě ministrů EU. Právě tento problém byl nejtvrdším oříškem jednání, jelikož malé země se obávaly, že jejich větší partneři by je mohli za určitých podmínek zbavit práva spolurozhodování. Nakonec byla přijata varianta, která přibližně odpovídá podílu obyvatel členských států na celkové populaci EU s tím, že menší země byly zvýhodněny. Přesto zůstala zachována možnost, že by tři velké země mohly přehlasovat ostatní. Také je možné, že blokovat rozhodování bude moci Německo spolu s těmi zeměmi, které jsou na něm hospodářsky závislé.

Od roku 2005 se pět největších zemí EU (Německo, Francie, Itálie, Británie a Španělsko) vzdá svého druhého komisaře a na jeho místo nastoupí občané nových členských států, tedy možná i ČR. Tento stav potrvá pouze do doby, kdy unie bude mít 27 členů. Teprve poté budou zahájena jednání o konečném počtu komisařů. Větší komise vyžaduje pevné vedení, proto její předseda dostane širší pravomoci, například bude moci odvolávat jednotlivé komisaře. Dosud má toto právo EP.

Nejméně osm členských států bude moci ve zvolených oblastech postupovat jednotně a integrovat se rychleji za předpokladu, že ostatní státy nevznesou zásadní námitku. Také jim musí být zajištěna budoucí účast v těchto programech. Ty se však nesmějí týkat obrany a vojenských záležitostí.

Reakcí na letošní vývoj v Rakousku je změna Smlouvy o EU, upravující postup vůči členským státům, podezřelých z nerespektování evropských hodnot, demokracie a lidských práv. O pozorování takové země může požádat třetina členů unie a musí být po konzultaci s EP schváleno devíti desetinami ministrů zahraničí členských států.

Prohlášení o budoucnosti unie je dalším dokumentem přijatým na summitu. Podle něho se již příští rok začne jednat o rozdělení pravomocí mezi unií a členskými státy a o případném vypracování evropské ústavy. Tohoto kola rozhovoru se zúčastní již i ty kandidátské země, které do té doby uzavřou přístupová jednání. Jednání bude ukončeno na mezivládní konferenci v roce 2004.