Reformy si vynucuje nejen vstup nových zemí

Scénář dalšího rozšíření unie by měl konkretizovat následující summit v Göteborgu

Josef Veselý

Bonn, 12. 12. 2000

Jen pár hodin po skončení historické schůzky šéfů států a vlád patnáctky v Nice získaly Hospodářské noviny na půdě bonnského Centra pro výzkum evropské integrace (ZEI) unikátní možnost vyslechnout si z úst komisaře EU pro otázky rozšíření Güntera Verheugena první analýzu výsledků summitu.

Scénář rozšíření

Summit rozhodl o něčem, co nebylo v závěrech Rady ministrů ze 4. prosince: Bylo totiž nyní řečeno, že se již v červnu 2001 má příští summit EU v Göteborgu znovu zabývat rozšířením. Je možné, že se již v Göteborgu scénáře pro další proces rozšiřování poněkud konkretizují. Nelze sice dnes říci nic o datech přijetí, ale od roku 2003 se možnost vstupu nových členů otevírá a celá řada jich může být uvnitř EU již před vypršením mandátu této komise v lednu 2005.

Reformy a euro

Reformy nebyly vynuceny jen nadcházejícím přijetím nových členů - to jejich potřebu jen vyostřilo. Nejpozději od Maastrichtu je jasné, že si měnová unie vyžádá akceschopné politické zastřešení. Trhy neustále testují, jak pevná politická vůle za eurem stojí. Za naší společnou měnou totiž není jen jeden stát. Každý summit EU má tedy svou dramatičnost. A krach každého summitu, nejen v Nice, by měl fatální vliv na sílu a stabilitu společné měny.

Taktika mlčení zabrala

Naštěstí nikdo před Nice neřekl, jaké jsou minimální představy o reformách, které se tam schválí. Nelze tedy nyní přesně určit, zda to byl poloviční úspěch nebo poloviční nezdar. Pro rozšíření EU je zdar úplný - šéfové vlád a států přece schválili strategický dokument naší komise. Nikdo nevěřil, že mezi oběma klíčovými zeměmi dojde k nepřekonatelnému rozporu. Ukazuje se to i na tom, že mezi čtyřmi velkými zůstává rovnost v počtu hlasů.

Koncepční výhybka

Otázka, jež měla pro summit v Nice značný význam, zněla, zda chceme silnější unii, anebo se v EU má na nátlak některých zemí opět silněji prosadit mezivládní prvek spolupráce. V kontextu evropského sjednocení by bylo nebezpečné, kdyby se tato součinnost stavěla jako nějaká alternativa ke společnému postupu patnáctky. Tento hlavní střet nebyl v Nice definitivně rozřešen, ale podle první opatrné analýzy tam společné myšlení oslabeno nebylo - jen se možná nepokročilo tak daleko, jak si unie přála. Pokrok není velký. Není to ale ani ochromení EU, ani krok zpět.

Evropská komise

Na summitu se poněkud přeháněl význam velikosti ústředního bruselského orgánu. Je to ale spíš jen otázka organizace práce. Dvacet komisařů na budoucích asi 500 miliónů obyvatel bude stejně málo. Princip kolegiality může přece fungovat, i když unie bude mít víc než dvacet členů.

Finanční zátěž

Unie má rozpočet a jako každý národní stát nemůže uzavírat smlouvy, a to ani o přijetí nových členů, na něž nemá peníze. Pro Německo je rozšíření na každý pád přínosem i ekonomicky. EU dává na rozšíření ročně tři miliardy EUR Německo má se všemi zeměmi střední a východní Evropy přebytky bilance zahraničního obchodu. A z 26 miliard EUR přebytku v rámci EU (jde jen o kandidáty) za rok 1999 na SRN připadá celá polovina.

Na tahu je EU

Po rozhodnutích z Nice, kde se schválila i strategie jednání o rozšíření se schválila i strategie jednání o rozšíření, se nyní přechází z fáze kdy byly hlavně kandidátské země upozorňovány na jejich povinnosti v přípravě na členství, k bodu, kdy je zapotřebí tlačit na stávající členské země, aby včas vypracovaly společné pozice k jednání o citlivých kapitolách.