Řecko na členství v eurozóně rozhodně vydělá

Athénská vláda považuje vstup do měnové unie za výzvu k urychlení hospodářských reforem

Athény/Praha, 3. 1. 2001

Přijetí Řecka jako dvanáctého člena Evropské měnové unie (EMU) považuje vláda Costase Simitise za zadostiučinění, protože se v minulých letech musela odhodlat k riskantním reformám. Jak včera prohlásil ministr hospodářství a financí Jiannos Papantoniou, "je to jako v kopané, když se dostanete z druhé ligy do první. Musíte vydatněji trénovat a vyvíjet tvrdší úsilí, abyste se v ní udrželi."

Zároveň ministr podtrhl, že Athény dostaly vstupenku do eurozóny v pravý čas, neboť od nynějška budou podmínky pro přijetí do EMU výjimečně obtížné. To se bude přirozeně týkat i nynějších uchazečů o členství v Evropské unii i v eurozóně včetně České republiky. Řecko mělo ve srovnání s námi velkou výhodu při vstupu do EMU, protože je již členským státem EU.

Podle agentury Athens News získalo Řecko obrovský přínos ještě před přijetím do eurozóny. Aby se totiž kvalifikovalo pro členství v tomto "elitním klubu západoevropských států", muselo dát svůj dům do pořádku. Ekonom Vasilis Rapanos řekl, že jeho země byla svou ambicí donucena především k dosažení fiskální disciplíny a sražení dvouciferné míry inflace. Vzhledem k tomu, že ukrojení výdajové stránky rozpočtu mělo značné politické a sociální důsledky, byla odvaha vlády premiéra Costase Simitise jistě obdivuhodná.

Socialistické vládě se podařilo nastartovat robustní růst hrubého domácího produktu (HDP). Pro léta 2001 až 2004 se předpokládá vzestup HDP o vysokých pět procent a inflace by se měla držet na 2,3 procenta, pouze o tři desetiny procenta nad stropem Evropské centrální banky. Poprvé za posledních třicet let má v uvedeném čtyřletém období státní rozpočet vykázat přebytek, a to ve výši 0,5 procenta v poměru k HDP.

Horší je to ovšem s veřejným dluhem, který by měl mezi roky 2001 až 2004 klesnout na 98,9 procenta HDP.

Co Řecko bezprostředně na svém členství v eurozóně získá? Především je to prostředí makroekonomické stability a užívání eura. To zemi zbavuje rizika směnného kursu jeho měnové jednotky, drachmy, a její devalvace. V minulém čtvrtstoletí byla tato měna často znehodnocována. Na druhé straně, jak uvádí agentura Athens News, ztráta kontroly nad vlastní měnovou politikou, která je od Nového roku v rukou Evropské centrální banky, je údajně "vážným handicapem pro tak malou zemi, jako je Řecko". Klíčovou úlohu při potlačování inflace totiž v posledních pěti letech hrála řecká ústřední banka. Po přijetí do EMU však její role oslabí. Proto ve své prosincové zprávě o měnové politice naléhavě vyzvala vládu, aby urychlila strukturální reformy a přísně kontrolovala fiskální politiku a vývoj mezd.

Zřejmě největší důsledky vstupu Řecka do eurozóny pocítí tamní podniky. Výhodou pro ně bude, že se sníží dosavadní náklady na zúčtování při mezinárodním platebním styku. Vydělají také na nižších úrokových sazbách, jež určuje Evropská centrální banka. Budou také moci snadněji kalkulovat, neboť počítáním v euru lze přesněji srovnávat náklady s jinými zeměmi eurozóny.

Vedle těchto výhod však řecké podniky musejí počítat s tím, že budou vystaveny silnější konkurenci. Podle šéfa řecké federace průmyslu (SEB) Lefterise Antonakopoulose budou muset firmy modernizovat své operace, to znamená zavádět nové technologie a instalovat informační systémy, aby obstály na evropském trhu. Týká se to také nezbytného zvýšení kvalifikace pracujících.

Vstup do eurozóny má podle zmíněné agentury "vnést život do skomírajícího obchodování s akciemi". Přes hospodářský růst se totiž index akciové burzy od začátku loňského roku propadl asi o 41 procent.

Miroslav Prchal