Vyrovná naše zemědělství krok s evropským?

Ministr Jan Fencl označil nemoc šílených krav za epizodu, která se však nesmí opakovat

Vaším prostřednictvím vzkazuji všem potenciálním zájemcům, kteří by chtěli v ČR investovat do výroby biolihu, že jim připravíme výhodné podmínky, uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny a týdeník Ekonom ministr zemědělství Jan Fencl. Během dvouhodinové diskuse odpovídal jak na aktuální otázky, které znepokojují naši veřejnost, tak se také vyjádřil k perspektivám svého resortu.

Jíte v současné době hovězí?

Je velmi populistické odpovědět na tuto otázku. Nejenže jím hovězí, dokonce mám rád tatarský biftek. Stále je možné si jej objednat v pražských restauracích. Vždy však pokládám otázku, zda jsou ochotni mi garantovat, že maso, ze kterého je pokrm vyroben, je českého původu.

Jenže Evropou stále obchází strašidlo nemoci šílených krav (BSE). Jak chcete ochránit náš trh před BSE s jejími možnými důsledky přenesení choroby na člověka?

Je to vážný problém. Stále přibývají země, v nichž je podezření z výskytu zvířat nemocných touto chorobou. Sledujeme tento vývoj a musíme mít připravený scénář, který bude jasně určovat kroky, které bychom museli udělat v případě, že by se u nás identifikovalo zvíře nemocné BSE. Dosud takový případ identifikován nebyl a není třeba dělat nějaké unáhlené závěry. Slibil jsem, že v případě, kdyby se u nás takové reálné nebezpečí objevilo, budeme o něm okamžitě informovat naše občany a stejně tak průběžně o všech krocích, které jsme zahájili a které budeme dělat v dalších hodinách a dnech.

Zažili jsme už rumovou aféru, lehké topné oleje, nebudeme mít aféru s nezákonným dovozem masných produktů a masokostní moučky ze zahraničí? Vždyť inkubační doba je několikaletá.

Jakákoliv kategorická tvrzení jsou pro mne nepřijatelná. V tomto směru neexistuje žádné nikdy a žádná absolutní jistota. Jsme tady však pro to, abychom minimalizovali možnost vzniku tohoto rizika.

Jaký je náš testovací systém? Lze mu důvěřovat?

Myslím, že systému, který používáme, můžeme věřit. Nicméně zatím nejsme schopni testovat živá zvířata. Ani člověka, který onemocní chorobou, jejíž symptomy signalizují, že se může jednat o Creutzfeld-Jakobovu chorobu. Prokazatelně lze o tom rozhodnout až po smrti zvířete a jistotu u člověka získáme také až pitvou. Čili hledá se diagnostická metoda, která by dokázala bezpečně zjistit chorobu i u živých.

Proč se domníváte, že naše masokostní moučka je bezpečná?

Sledovali jsme vývoj nároků na zpracování kafilerní suroviny už od roku 1962. Na masokostní moučku byly parametry nastaveny na 130 - 140 °C a 20 minut. Tehdy se samozřejmě nejednalo o BSE, ale šlo o likvidaci bakterií. V roce 1991 vydala Státní veterinární správa zákaz zkrmovat masokostní moučku přežvýkavcům. V roce 1994 jsme striktně zakázali dovozy skotu masa a výrobků z něj z Velké Británie a Švýcarska. V roce 1996 jsme na základě novelizovaného zákona aktualizovali zákaz zkrmování masokostní moučky přežvýkavci. Parametry teploty a doby tlaku pro zpracování suroviny jsou v souladu s rozhodnutím Evropské komise. Z této chronologie lze důvodně předpokládat, že výroba masokostní moučky v Československu a později v ČR je bezpečná, pokud se dodržují vyhlášky a zákony. Musíme však nadále chránit vnitřní trh proti dovozům a to činíme. Dnes už existuje zákaz dovozu z jedenácti zemí EU.

Jak budeme postupovat, abychom eliminovali riziko, budeme testovat všechno, co se bude zabíjet na jatkách?

Budeme testovat všechny kusy, které půjdou na nucenou porážku, samozřejmě s výjimkou předem definovaných porážek, jako když si zvíře zlomí nohu. Budeme testovat všechny kusy starší třiceti měsíců, protože u dobytka mladšího se neobjevil ani jeden případ této choroby

V Rakousku tvrdí, že by se měla podnítit diskuse, jak přizpůsobit zemědělství, abychom se vyhnuli takovým experimentům, jako je krmení skotu kostní moučku. Na druhé straně by všichni chtěli být tak výkonní jako ve Velké Británii, kde vyráběli levně a hodně masa a mléka. Kdo nebude efektivní, trh ho vyřadí. Musíme se tomu přizpůsobit?

Efektivita není v tom, že budu zpracovávat uhynulá a nemocná zvířata do masokostní moučky a tím krmit přežvýkavce. To je něco zcela nepřirozeného a že se to dělo v Británii, to je naprosté selhání lidského faktoru. Považuji to za téměř zločinné rozhodnutí. Na druhé straně je přirozené podávat masokostní moučku všežravcům. Jestliže v přírodě dojde k úhynu zvěře, tak divoká prasata se o uhynulý kus beze zbytku postarají. Tak to funguje od pradávna a je to přirozené. U skotu je to naprosto nepřirozené. Ale není možné, když někde selže lidský faktor a učiní se nesmyslné rozhodnutí, jako bylo krmení přežvýkavců masokostní moučkou, aby se okamžitě vyloučily jakékoli přirozenější způsoby výroby krmných směsí, jejich produkce a zkrmování.

Byla to tedy systémová chyba?

Ano. Ale zavedla se jednou a odezní. Jednou bude celá záležitost posuzována jako epizoda, jsem o tom přesvědčen, a zřejmě už nikdy neuděláme stejnou chybu. Můžeme ovšem udělat jinou. Jeden podnikatel zešílel a začal zpracovávat do krmných dávek i vyjeté oleje z aut. To byl zločin, za který musí být potrestán. Ale rovněž si myslim, že tato dioxinová aféra v Belgii eliminovala takovou záležitost a nikdo další to nebude zkoušet.

Přesto, nemělo by se zemědělství vrátit k přírodě?

Zkusme to vzít z druhého konce: Kolik lidí na světě hladoví? Miliarda? Kdybychom se vrátili zpátky k přírodě, to znamená vyhnali slepice na dvůr a prasata pásli na humně, budou hladovět další. V okamžiku, kdy se nevyprodukuje dostatek potravin, nebudou trpět civilizované země, ale opět ty necivilizované. Nechtěl bych problém zjednodušit, ale chci říci, že EU posunula životní prostředí zvířat do klecí o větší ploše, do kubatury, která je větší pro ustájené nebo chované zvíře, a my se tomu budeme přizpůsobovat. Na pořadu dne rozhodně není to, abychom zvedli transparenty, že zbouráme všechny klidové odchovy, všechny koncentrace chovu prasata vyženeme je do přírody.

Možná se jednou společnost bude moci k přírodě vrátit. Až vytvoří zdroje pro produkci potravin tam, kde se dnes neprodukují, protože není na vstupy. Nebráním se změně směrem k přirozenosti, ale nepatřím mezi extremisty, kteří se domnívají, že je tu z daného stavu jednoduchý ústup.

Existuje přece minimální mzda. Nemohla by být také určitá minimální norma v zajištění správné výživy?

To je velmi provokativní otázka. Existují obecně známé minimální dávky potřebných živin pro jednotlivé skupiny obyvatel. Nicméně stanovení obecně platné minimální normy správné výživy je neúčelné. Podle mého názoru v tom nemůžeme kopírovat institut minimální mzdy. Jsme však povinni vypozorovat negativní tendence ve spotřebě občanů a upozorňovat na ně. Jestliže se v zemích EU spotřebovává na obyvatele 113 kg ročně ovoce a zeleniny a u nás pouze 75 - 80 kg, je to asi pro nás špatný signál. Jestliže je u nás spotřeba ryb na úrovni 2,5 kg na obyvatele ročně a v Evropě kolem 15 kg, jsme povinni upozornit, že by bylo žádoucí jejich spotřebu zvýšit. U drůbežího masa jsme se dostali na obvyklou úroveň. Pokles spotřeby vepřového je zřejmě správný trend a dál už snad pokračovat nebude. Mám radost z toho, že z roku na rok stoupá spotřeba mléka téměř o deset litrů, už jsme asi překročili 200 litrů ročně na obyvatele. Ještě krůček a budeme na evropské úrovni. Lékaři říkají, že bychom měli denně konzumovat dvě až tři deci dobrého vína. Jeho spotřeba není taková, jaká by měla být. Obecně řečeno, toto je systém, na kterém by se stát měl podílet. Účelná není norma správné výživy, ale tok informací o stavu výživy.

Dá se tedy říci, že v porovnání s Evropou žijeme zdravě a pijeme střídmě?

Bohužel ve spotřeba piva jsme ve světě na prvním místě. Netroufl bych si říci, že pijeme zdravě.

Také si dáte skleničku vína?

Jsem přítelem vína, ale nedodržuji to absolutně. Kdysi jsem řekl, že piji mléko, ale mám potíže koupit všude mléko plnotučné. Odpověděl bych takto: Ráno nepiji víno a večer nepiji mléko.

Hovořil jste o tom, že se blížíme k evropskému modelu zemědělství. Ale nebude tento model narušen tím, že se vybíjejí stovky tisíc kusů hovězího dobytka a že se tak může změnit jeho profil?

Nejde jen o maso, kůže a mléko. Jsou to například pastviny, které s chovem skotu souvisí. Je to obrovský zásah do živého. Přinese spoustu problémů, ale chci být optimista a věřit, že základní principy evropského modelu budou zachovány. Po vyřešení současného problému přijde opět obnova, návrat zvířat do přírody. Vezmemeli v úvahu, že Evropa je zalidněna pouze z poloviny a polovina jsou trvalé travní porosty, musí se pro ně najít užití. Nejefektivnějším zužitkovatelem je právě skot. Na vaši otázku odpovídám: Ano, bude to velký problém, velký třesk, ale nedomnívám se, že by to změnilo něco na principech společné zemědělské politiky EU.

Bude mít současný vývoj důsledky v úsilí o integraci zemědělské politiky v Evropě, nebo je to jen historická epizoda?

Společná zemědělská politika je systém, který vznikl historicky a stále se vyvíjí. Je to živý organismus, bude se měnit a bude se muset pňzpůsobovat. Ale jeho základní principy, produkce veřejných a soukromých statků, zůstanou společné zemědělské politice vlastní. Doufám, že i současný vážný problém bude s odstupem času pouze epizodou.

S tím souvisí problém dotací. Když hovoříme o skotu, například ve Francii jde značná část dotací do chránění pastvinných oblastí i z důvodu ekologických. Jaký je váš názor na politiku dotací vzhledem k mnohostrannosti zemědělství?

Pňpravuji se na důležité jednání ve vládě na téma faktického uznání zemědělství jako výrobce soukromého a veřejného zboží. Hledám podporu a potřebné zdroje u resortních kolegů. V logice věci je poptávka Ministerstva životního prostředí - šetrná údržba krajiny, zatravňování, zalesňování, ekologická paliva. Také Ministerstvo pro místní rozvoj musí mít zájem na udržení zaměstnanosti na venkově, na atraktivitě venkovského prostředí. Ministerstvo práce a sociálních věcí na snižování nezaměstnanosti atd. Vy pokládáte otázku tak, jako by se mnohostranná funkce zemědělství měla zajistit finančně jinou politikou dotací. Právě mnohostrannost zemědělství se promítá do dotační politiky. EU pracuje na jedné straně se systémem tržních řádů, které garantují stabilitu trhu se zemědělskými výrobky. To je ta produkce soukromých statků. Na druhé straně pracuie s nařízením o podpoře rozvoje venkova. Tím nastavuje podmínky, za kterých mohou jednotlivé státy podporovat mimoprodukční funkce zemědělství.

Prý nepřejete soukromým zemědělcům. Dokonce proti vám demonstrovali.

Vyšel jsem mezi ně a rychle jsme se domluvili. Zejména šlo o dotační kvóty mléka.

Jak se tedy přibližujeme ke společné zemědělské politice EU?

Naší novou dotační politikou, kterou spouštíme od letošního roku. Je výrazně ovlivněna Agendou 2000, opírá se o nařízení vlády, podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství a program pomoci méně příznivým oblastem, které prokazatelně nemohou vytvořit podmínky pro klasické konkurenceschopné zemědělství. Je tam velmi členitá konfigurace terénu, poddolované oblasti, písky atd. Pak je to podpora zatravnění, zalesnění či založení jiných prvků ekologické stability. Zařadili jsme do tohoto systému také podporu chovu včel, protože do krajiny patří. Podporou údržby travních porostů pastvou hospodářských zvířat vracíme do krajiny skot, aby nebyl celou dobu ustájen a krmení se jen nezaváželo. Podporujeme vápnění, porosty rychle rostoucích dřevin. Ze všech těchto činností je patrná bohulibá snaha o hezkou krajinu.

Samostatnou kapitolou je program SAPARD. Strukturální fondy budeme směřovat k cílených programům. Rok od roku dáváme víc na produkční funkce. Nejenom měníme systém, ale rok od roku dáváme do zemědělství víc peněz. V roce 1998 to bylo 2,6 mld., v roce 2000 3,2 mld. a letos čekáme, že to bude 3,35 mld. Kč. Podíl objemu dotací se pohybuje v úrovni 25 - 30 %. Tento systém je kompatibilní s pilíři EU do výše zdrojů, které máme k dispozici. Naše zemědělství se na tvorbě HDP podílí 2 % a na počtu práceschopného obyvatelstva 4,1 %. Je to stejné jako průměr v zemích EU, ale nižší než v ostatních kandidátských zemích.

Někteří politici tvrdí, že zemědělství věnujeme příliš mnoho pozorností, protože jeho přínos je zanedbatelný. Jak posuzujete takové názory?

Nechci odpověď zjednodušovat, ale ta marginalizace je strašlivý omyl. Důkazem je skutečnost, že i při tak nízkém podílu zemědělství na HDP a na počtu práceschopných lidí čerpá tento sektor z rozpočtu EU jeho polovinu. Jeho se také týká polovina legislativního procesu EU. Při přípravě vstupu do EU jsme ve výhodě, zvláště v porovnání s Polskem. Tam pracuje v zemědělství tolik lidí, že se to rovná 57 % rolníků ve všech členských zemích EU. I jiné kanditátské země svými problémy v tomto sektoru způsobují v EU úděs.

Klademe-li však stále vyšší nároky na ekologicky čisté potraviny, což v podstatě znamená určiiý ústup od soudobé úrovně mechanizace a chemizace, souvisí to i s počtem lidí, kteří tam pracují. Jaká je vaše představa o budoucnosti zemědělství?

Bezesporu, čísla by se mohla změnit, kdybychom už byli bohatým státem a rozhodli se chtít větší procento ekologicky čistých potravin. Kdybychom se vrátili k přírodě. Ale myslím si, že to není aktuální záležitost. Předně si musíme odpovědět, zda jsou naše potraviny bezpečné. Stát je povinen monitorovat situaci a je odpovědný za zdravotní nezávadnost všech potravin bez ohledu na to, zda jsou vyráběny standardně nebo na víceméně ekologických principech. Náš zákon o tom už je kompatibilní s obdobnými zákony v EU. Chceme-li produkovat ekologicky definované potraviny, nejde o nějaký vyšší stupeň zdravotní nezávadnosti. Jde o ekologicky čistou produkci, která je vyráběna v extenzívních systémech s vyloučením agrochemikálií, antibiotik při chovu hospodářských zvířat, jakési obecně používané tradiční šetrné postupy. Takováto produkce je nesrovnatelně dražší. Znamená také vzdát se toho, co lidé vymysleli, výsledků vědy a výzkumu. Bude-li tu objednávka, můžeme na ní reagovat. Ale ta je vždycky úměrná příjmové situaci těch, pro které se vyrábí. Bude tu ještě dlouho jenom určité procento našich spoluobčanů, kteří budou ochotni takové potraviny zaplatit.

Jak velký by mohl být podle vás podíl takto vyráběných potravin?

Kromě toho, že máme zákon o potravinách č. 110 z roku 1997, máme také zákon o ekologickém zemědělství č. 242 z roku 2000. Ten stanovuje přesná pravidla pro pěstování rostlin a chov zvířat, výrobu potravin, jejich označení, uvádění do oběhu, kontrolu, certifikaci. Pouze takové potraviny mohou být označeny logem bio. Jejich výroba představuje 140 tisíc hektarů zemědělské půdy To je asi 3,5 % celkové výměry zemědělského půdního fondu a my na tuto výrobu nyní přispíváme 100 milióny Kč, aby mohla fungovat. Za první republiky se u nás zemědělstvím zabývalo 40 % obyvatel. Museli bychom se vrátit asi na tuto úroveň, abychom vyprodukovali množství, které bychom potřebovali, kdyby všechny potraviny měly být ekologické. Mimochodem, v zemích EU je produkce takovýchto potravin procentuálně nižší než u nás.

Domníváte se, že hlavní zdroje podpory mají směřovat k zemědělcům, tedy prvovýrobě, do zpracovatelského průmyslu, nebo v cenách ke spotřebitelům?

Jsou názory, že v naší dotační politice se příliš mnoho prostředků ztrácí v byrokratické části procesu, ve zpracovatelském průmyslu a obchodě, a příliš málo se jich dostává na vlastní prvovýrobu. Je to tak? Dotační politika musí být jasně zacílena na některý prvek vertikály, jež začíná u producenta a končí u spotřebitele. Toho podporujeme ze zdrojů státního rozpočtu pouze v jednom směru - spotřebě mléka ve školách. Musíme si být vědomi, že alokace prostředků nesmí být kontraproduktivní. Nesmíme ji posílat v této vertikále k jednotlivým činitelům tak, aby se její efekt vzájemně rušil. V tom velké riziko neexistuje, protože masívní podpora směřuje do prvovýroby. Podporujeme odbyt nezbytné nadprodukce.

Týká se podpora také průmyslových plodin, např. řepky pro výrobu bionafty?

Společnost musí rozhodnout, kterou cestou půjde. Část orné půdy může být využita k produkci nepotravinářského zboží, jako je bionafta, řepkový olej, biolíh, rychle rostoucí dřeviny, biomasa pro výrobu energií z obnovitelných zdrojů. Všechny tyto činnosti jsou ovšem finančně náročné a vyžadují masívní dotace. Nyní udržujeme produkci bionafty, čili zpracováváme řepku zhruba ze 70 tisíc hektarů na 200 tisíc tun produkce. Podporujeme výrobu biolihu. Hledá se investor, který by zafinancoval velkovýrobnu. Tady by žádná masívní dotace nebyla nutná, bylo by možné vystačit jen s daňovou úlevou. Na vysvětlenou: Biolíh se přidává do benzínu v poměru od 5 do 15 % a nahrazuje tak syntetikum nutné pro výrobu bezolovnatých benzínů.

Skutečně hledáte takového investora?

Chtěl bych přes vás vzkázat všem potenciálním investorům, kteří by v ČR byli ochotni financovat výstavbu takových lihovarů, že jsem připraven vytvoňt podmínky, aby vláda dlouhodobě garantovala daňové úlevy, které tady existují. Odpočet spotřební daně by byl zachován a nic jiného by producent nepotřeboval. Kapacita by se měla pohybovat mezi 200 - 300 tisíci tunami lihu s kompletním zpracováním odpadu. Mohlo by se jednat o investici na zelené louce nebo o využití některého s opuštěných cukrovarů.

Stránku připravili Milan Syruček a Vladimír Brabec