Borovice měla na kopcích u Loun oživit neplodnou půdu

V 17. až 19. století bývaly černodolské lounské kopce v předpolí lounského Středohoří využívány jako tzv. bílé "ovčí stráně", k chovu a pastvě ovcí a skotu. Všechny jejich svahy, kromě svahů severních, byly v podstatě spásanou polostepí. Zánikem chovu ovcí však šlechtické dvory, které tuto půdu vlastnily, se snažily získat za opuštěnou půdu nějakou náhradu s malým ziskem.

Koncem 19. století se proto na teplých a suchých stráních prováděla výsadba cizích dřevin, které tyto extrémní podmínky snášely. Vedle již zavedeného akátu (udávaného jako pastva pro včely), se zkušebně prosazovala výsadba borovice černé, do jisté míry exotu, importovaného k nám ze Středomoří.

Výsadbou borovice černé, jinak také známé jako brým, se sledovalo upevňování sešlapaných strání po ovcích a před sesuvem a další erozí. Kromě toho se také dále čekalo, že zalesněné plochy vápenatých (slinitých) bělek, na úpatí černodolských kopců, rozpalovaných sluncem s nedostatkem vody, přinesou majitelům nepatrný hospodářský zisk za vytěžené dřevo. A dále měla černá borovice zlepšit půdu opadem jehlic, a to každoročně.

Mnohé z těchto předpokladů však borovice černá nesplnila, především dodnes je hospodářský přínos za dřevo nepatrný, protože do dnešní doby nevyrostly stromy žádané těžební výšky, většinou krněly. Místy se vytvořily jen nízké soliterní skupinky nebo nízké husté lesíky. V extrémních podmínkách byly celkem brzy stromy plodné, a to již v 15 až 20 letech. Většinou však nedosáhly ani 15 metrů výšky.

Borovice černá je dřevina jihoevropská, je rozšířena od Španělska až po Malou Asii a Kavkaz, kde je rostlinou horskou. Nenáročná na půdu, snese extrémní podmínky. Ve volnu kvete v 15 až 20 letech, v zapojených porostech kolem 30 let. Semenné roky se objevují po dvou až třech letech. Patří mezi dvoujehlicové borovice, jehlice jsou 8 až 15 centimetrů dlouhé, matné, slabě lesklé, délkou a stavbou velmi proměnlivé. Jehlice trvají čtyři až pět let, potom opadávají. Prašné jehnědy (samčí) jsou válcovité. Samičí květy na konci větévek jsou karmínově červené až nafialovělé, tvořené masitými plodolisty, které mají naspodu po dvou vajíčkách, z kterých vzniká semeno. Šišky skoro přisedlé, po dvou až čtyřech, souměrné, vejčité nebo kuželovité. Šupiny mají tuhé kýly s pupkem (trnem). V prvním roce mají šišky velikost lískových oříšků. Zrají na podzim druhého roku a otvírají se na jaře třetího roku a pak brzy opadávají. Semeno je podlouhle vejčité, čtyři až sedm milimetrů dlouhé, šedé s křidélkem. Klíčivost se udržuje po dva až tři roky. Semenáčky mají 6 až 10 trojhranných a hladkých jehlicových děloh. Kůlovité kořeny upevňují borovici v půdě hluboko, snáší proto dobře období sucha. Koruna je široce vejčitá a protáhlá. Dřevo je dosti měkké, ale hodně pryskyřnaté. V jižních krajinách se využívá k těžbě pryskyřice. V podmínkách lounských kopců jen jako palivo.