Máslo z Plavů chutná i exprezidentovi Havlovi

Na první pohled je to zemědělec jako každý jiný. Farma Filoun Josefa Šourka v Plavech na Jablonecku se ale od běžných liší. Hospodaří tu jinak než většina ostatních. Ekologicky, šetrně k životnímu prostředí. Louky tu nestříkají chemickými látkami, dobytek tu má větší prostor než v běžných kravínech. Do krmiv nedává žádné hormony. V máslech, sýrech či tvarohu není žádná chemie, vše je pouze na přírodní bázi. Jen proto se mohou honosit značkou Bio. V kraji patří Josef Šourek v oboru mezi průkopníky.

Za svoji práci dostal před dvěma lety i pro nejlepšího biozemědělce v republice. Bartákův hrnec. „Pustit se do biozemědělství byla dobrá volba, nelituju jí. Je to sice spousta práce, ale jsme svými pány,“ říká Šourek, který už přemýšlí, jak své hospodářství převede postupně na své Josef Šourek dva syny.

Výhled z jeho „kanceláře“ by mu leckdo mohl závidět. Ze svahu na kopci Filoun nad Plavy jsou vidět vrcholky Krkonoš. Sníh tu už roztál, louky, na kterých hospodaří, se začínají zelenat.Najít spokojeného zemědělce bývá nadlidský úkol. Ani Josef Šourek nepatří k těm, kteří by si podmínky pro své hospodaření jen pochvalovali. Trápí ho hlavně byrokratické překážky, které mu brání v podnikání. „Papírování neustále přibývá,“ dodal.Kvůli kvótám například nesmí zpracovat více mléka, než mu stát dovolil.

„Zájem o bio výrobky je, ale více vyrábět nemůžu. Leda bych si musel přikoupit nebo půjčit další kvóty. Jinak bych musel zaplatit pokuty,“ vysvětluje.Zemědělství má Josef Šourek v krvi. Převzal hospodaření po svých rodičích, po revoluci dostal zpět jejich majetek, který jim zabavilo JZD. Od státu si půjčil pět milionů korun na stavbu statku. Spočítal si, že se vyplatí chovat dobytek na mléko a ne na maso.Jenže pravidla se měnila. Původně měl dostat dotaci, nakonec skončil u úročeného úvěru. Do toho přišly v roce 1993 nepříjemné potíže: liberecké Milko mu za nadojené mléko nezaplatilo několik měsíců ani korunu.Tak přišlo rozhodnutí: postavit vlastní mlékárnu. Ta už vyhovovala evropským normám ještě dávno předtím, než u nás začaly platit.

O farmu se dnes stará celá rodina. Na směny. Jeden týden musí brzo ráno vstávat Josef Šourek, druhý jeho synové. Dělají vše: od kosení trávy, po krmení, výrobu mléčných výrobků, jejich distribuci až po údržbu.Díky vstupu do Evropské unie má dostávat dvaapůlkrát větší dotace než dosud. Hospodaří na horských pozemcích, kde jsou příspěvky nejvyšší. „Je to sice pěkné, ale ještě jsme nedostali ani korunu,“ podotkl.

Jako jediný v republice vyrábí biomáslo

Malá farma, pojmenovaná podle kopce Filoun, na jejíchž svazích hospodaří, vyrábí hlavně mléko. Stará se o zhruba sedmdesát hektarů půdy. Z dvaceti sedmi krav tu ročně dojí bezmála dvě stě tisíc litrů. Z toho pak Šourkovi vyrábí tvarohy, sýry nebo máslo. Vše přírodní, klasickou metodou. Jako jediný v republice vyrábí například biomáslo. „Většina věcí je pod značkou bio. Problém máme jen s pepřem, nemůžeme ho nikde sehnat v kvalitě bio, takže sýry s pepřem nemůžou mít bio označení,“ vysvětluje.

O zákazníky nemá nouzi. Zhruba čtvrtinu výrobků odeberou zákazníci v okolí, pro zbytek si jezdí z Prahy specializované prodejny. Nejvíce jde na odbyt tvaroh. Zákazníci se pravidelně vrací, objednávky si musí na Filounu psát do pořadníku. Často se na všechny nedostane. V Praze si jeho výrobky kupuje třeba bývalý prezident Václav Havel. Jak na své farmě hospodaří se přijel přímo do Plavů podívat také současný prezident Václav Klaus.

Dodržování podmínek ekozemědělce jezdí každoročně kontrolovat zvláštní komise. „Někdy i víckrát, pokud nás někdo udá,“ posteskl si Šourek. Kontrolami projdou ale vždy bez problémů. „Pravidla nejsou až tak těžká. Stačí jen hospodařit v souladu s přírodou,“ říká. Jako „přidruženou výrobu“ má ještě malou pilu, na které zpracovává dřevo ze svých lesů.Na první pohled vypadá ekologické zemědělství idylicky. Krásná krajina, čisté životní prostředí. Za každým litrem mléka se ale skrývá obrovské množství práce. I proto pomýšlí Josef Šourek na odchod do důchodu. „Pro zemědělce má začít platit zákon, že by mohli chodit do důchodu v pětapadesáti. To už mi zbývají jen dva roky,“ vysvětlil.

Farmu přenechá synům

Farmu chce přenechat synům. Ještě chce ale dokončit své plány na rozvoj agroturistiky. Jednu místnost tu už pronajímá, chtěl by ale postavit nový penzion. Klienty láká nejen farma, ale i okolí. V zimě tu přímo pod farmou mají lyžařský vlek. Na penzion má už stavební povolení. Když si jeho plány přijeli prohlédnout pracovníci evropského fondu Sapard, rozplývali se, že je to přesně takový projekt, jaký by mohli podpořit. Na dotaci ale nakonec nedosáhl. „Prý jsme nevytvořili dostatečný počet nových pracovních míst,“ říká zklamaně Šourek.Na stavbu má všechna povolení, pomalu začíná stavět. Bez dotací.

***Dotazník Josefa Šourka

* Proč jste postavil vlastní mlékárnu?

Tehdejší jediný odběratel, liberecké Milko, mi dlužilo několik měsíců za mléko. Bylo to neúnosné, museli jsme se postavit na vlastní nohy.

* V čem je rozdíl mezi normálním a bio zemědělstvím?

Rozdíly nejsou tak veliké. Pravidla nejsou tak těžké, hlavní je hospodařit v souladu s přírodou. Nepoužívat žádnou chemii, dát zvířatům dostatečný prostor.

* Kdo jsou vaši zákazníci?

Něco prodáváme do okolí, zásobujeme například školy nebo domov důchodců. Máme stálé zákazníky, například z Prahy sem jezdí ze specializovaných prodejen. Tam si naše výrobky kupují známé osobnosti, například bývalý prezident Václav Havel.

* Jaké výrobky si zákazníci nejčastěji kupují?

¨Nejvíc na odbyt jde tvaroh, děláme ho klasickou metodou. Celkově zájem o bioprodukty pomalu roste.

* Kolik hodin denně pracujete?

Teď momentálně od nevidím do nevidím. Začala růst tráva, musíme pohnojit pole, takže se vracím pozdě večer. Střídáme se společně se syny.

Foto popis| HOSPODAŘÍ V SOULADU S PŘÍRODOU. Josef Šourek nepoužívá žádnou chemii, zvířatům dává dostatečný prostor.