Když vyklidíme trh, nadprodukce se nezbavíme

PREZIDENT AGRÁRNÍ KOMORY ČESKÉ REPUBLIKY JAN VELEBA ŘEKL PRÁVU:

* Jste ve své funkci přes dva měsíce, v čem vidíte největší současné problémy českého zemědělství?

Je jich celá řada, ale za klíčové považuji dva. Tím prvním je neustále se snižující objem domácí zemědělské produkce. Zemědělství je tu přitom od toho, aby vyrábělo dostatek kvalitních, cenově dostupných potravin a surovin k dalšímu zpracování a aby při tom využívalo především domácí přírodní zdroje.

* Jinak řečeno, aby naše výroba byla přiměřená našim možnostem?

Ano. Objem zemědělské produkce klesá už patnáct let. Když jsme loni vstupovali do Evropské unie, měli jsme jí v přepočtu 664 eur na hektar půdy, přitom průměr tehdejší patnáctky byl 1908 eur, sousední Německo vykazuje 2345 eur. Takto přece nelze dál pokračovat... O tomtéž vypovídají i statistiky agrárního obchodu. Z nich je na první pohled zřejmý nepoměr mezi vývozy a dovozy. Roste obojí, ale dovozy rostou nepoměrně víc a rychleji. Nechť ekonomové posoudí. Resort zemědělství se na našem hrubém domácím produktu (HDP) podílí jen asi třemi procenty - a přitom „vyrábí“ přes 30 procent deficitu obchodní bilance celé české ekonomiky. To je přece zbytečné, a navíc naprosto nezdůvodnitelné.

* Dobře, ale jak tomu chcete v podmínkách otevřeného trhu zabránit? Jak dovozům chcete zamezit a jakou výrobu chcete zvyšovat?

Možnosti zhodnocení rostlinné výroby vidím zejména v chovech skotu a prasat, které jsou naprosto konkurenceschopné i v evropském měřítku. U vepřového už nejsme soběstační a také u hovězího se začíná projevovat nedostatek suroviny pro zpracovatele. Pro zajímavost, stavy skotu za poslední roky klesly tak, že se dostaly pod úroveň roku 1836! Pokud by šel vývoj dál stejným směrem a stavy zvířat i nadále klesaly, zákonitě dojdeme do bodu, kdy i podprůměrná sklizeň obilí bude de facto „nadúrodou“, protože vypěstované plodiny nebude mít kdo odebrat a zpracovat.

* Ale co dělat s těmi dovozy? Dovozci často argumentují tím, že obohacují nabídku na trhu, dovážené zboží je mnohdy lacinější než domácí. Ostatně i naši zemědělci se po vstupu do EU zorientovali podle cen a vyvážejí část syrového mléka, ale i telata či zástavový skot...

Nejsem proti dovozům. Je ale třeba udělat pořádek na trhu a vyloučit z něj zboží, které nesplňuje jasně stanovené standardy kvality. Jestliže například veterináři důslednou kontrolou u dovozců i v různých meziskladech zjednají pořádek v dovozech nekvalitních vajec, pak jsem přesvědčen, že zůstane dostatečný prostor i pro domácí výrobce. Zkrátka jde o to udržet rozměr živočišné produkce s její vazbou na spotřebu obilí.

* První problém jste uvedl, co ten druhý?

Tím je způsob podnikání obchodních řetězců u nás. Jedním z důsledků jejich boje o trhy a cenového podbízení se zákazníkům je devastace ekonomiky jejich dodavatelů. Nutí je prodávat produkty za ceny jdoucí často pod výrobní náklady, k tomu požadují celou škálu poplatků a slev za to, že od nich zboží odeberou. Odhaduji, že řetězce si takto „vyberou“ od dodavatelů ročně až 30 miliard korun, což je zhruba desetina jejich ročního obratu! V ČR velké zahraniční řetězce kontrolují tři čtvrtiny maloobchodního prodeje potravin. Proto jde o zásadní problém -a nejen pro zemědělce a zpracovatele. Na venkově, ale i ve městech se kvůli tomu rozpadá tradiční maloobchodní síť s na ni navazující obslužnou infrastrukturou. Tato politika vede i ke snižování kvality potravin, zvláště pak masných výrobků. Přináší též expanzi bezduchého, konzumního způsobu života.

* Jak se tomu bránit? Zdá se, že vůle politiků regulovat tyto nešvary úpravou zákonů je nevelká. Nemůže pomoci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže?

Ve vyspělých zemích jsou prodejní plocha i obchodní postupy řetězců regulovány. Doma se jim ani nesní o boomu, který už přes deset let zažívají zde. Je smutná vizitka našich politiků, že dodnes nemáme zákon, který by řešil aspoň nejkřiklavější nepravosti, jichž se některé firmy dopouštějí vůči svým dodavatelům a zaměstnancům. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se ani nepokusil udělat to, co má ve svém názvu, a vystačí si se zúženým pojetím konkurence. Nemohu souhlasit s argumentací, že když chybí legislativa, moc se toho dělat nedá. Stačilo by nechat si předložit jednu jedinou hospodářskou smlouvu. Potom by ochránce čistoty soutěže viděl, jak flagrantním způsobem jsou ve smlouvách pošlapávány elementární normy práva, rovnosti, volné soutěže.

* Co uděláte vy, tedy agrární komora, aby se tyto věci zlepšily?

Pokud jde o objem domácí výroby, zahájili jsme sérii jednání a kroků s cílem zastavit klesající trend. Zahrnuje vyjednávání s ministerstvem zemědělství, s Evropskou komisí, s profesními organizacemi. Leckdy stačí převzít recepty již vyzkoušené. Větší pozornost chceme věnovat osvětě mezi občany i samotnými zemědělci. Pokud jde o praktiky řetězců, spolu s komorou potravinářů lobbujeme za přijetí novely zákona o hospodářské soutěži. Třetí oblastí je propagace českých potravin mezi spotřebiteli a podpora jejich odbytu. Nejlépe by se českým zemědělcům pomohlo, kdyby spotřebitelé dávali přednost českým potravinám. Jsme si ale vědomi, že takoví národní patrioti, jako třeba Švýcaři, naši občané nejsou. V jejich rozhodování stále hraje nejdůležitější roli cena.

* V poslední době se i u nás rozbíhá diskuse o euroústavě. Zemědělci v ní zatím nejsou příliš slyšet. Znamená to, že jste spokojeni?

Z dostupných informací je zřejmé, že společná zemědělská politika EU, která se bude od roku 2007 výrazně měnit, nemá v návrhu euroústavy dostatečnou oporu. Text nyní analyzujeme, o euroústavě z pohledu zemědělství chceme hovořit i s ústavními činiteli, především s prezidentem Václavem Klausem a premiérem Jiřím Paroubkem.

* Jezdíte do ciziny. Jak na euroústavu pohlížejí farmáři ze starých zemí EU?

Měl jsem nedávno možnost s jejich představiteli v Bruselu hovořit. Musím říct, že to, co jsem slyšel, mne nepříjemně překvapilo, ba znepokojilo. Panuje velká skepse a obavy z budoucího vývoje. Je cítit odklon evropských politiků od štědré agrární politiky, jsou obavy ze sílícího tlaku WTO na razantní snížení farmářských podpor. A protože tyto obavy nenachází oporu v euroústavě, je proti tomuto dokumentu ze strany farmářů velký odpor. Nejsilněji tento hlas zní z Francie.

* Co tedy doporučíte našim zemědělcům?

Doporučit určitý postoj můžeme až na základě konkrétních znalostí a faktů. Nedávno jsme měli i na toto téma ve Znojmě jednání s partnery ze zemí Višegrádské čtyřky. Pokud by se potvrdilo, že text neobsahuje pro zemědělce záruky kontinuálního ekonomického vývoje, pak se budeme bránit. Jednou z možností by byly i naše hlasy v referendu.

* Mají čeští zemědělci a potravináři šanci uspět ve sjednocené Evropě?

Věřím, že ano. Přes všechny problémy má české zemědělství v EU dobré vyhlídky. Máme výhodu velkých závodů a farem, máme i kvalifikované pracovníky a moderní technologie. Právě to určuje stupeň produktivity, který rozhoduje o úspěchu či neúspěchu.