Podporujeme návrh komise, ne britský

Evropská unie se sice zatím nedohodla na výši rozpočtu pro léta 2007 až 2013, ale už dnes je jasné, že se výrazně změní způsob poskytování agrárních dotací, na něž Brusel vydává nejvíc peněz.

»Schválené změny jsou pro Česko úspěšným výsledkem,« tvrdí Miroslav Toman, státní tajemník Ministerstva zemědělství, který má vyjednávání s Bruselem na starost.

HN: Na penězích se pětadvacítka ještě neshodla, takže proč mluvíme o změně dotací?

Neznáme objem peněz, ale víme, do jakého systému pak přijdou. S novým rozpočtovým obdobím přichází zásadní zlom. Dosavadní všeobjímající fond EAGGF se rozdělí na dva - na Evropský zemědělský garanční fond EAGF a Fond rozvoje venkova EAFRD.

HN: To znamená, že se skutečně začnou výrazně odlišovat dotace na produkci a ostatní podpory venkova?

Ano. Garanční fond bude financovat jen čistě zemědělské akce - intervence na trhu, vývozní subvence a přímé platby.

Druhý fond bude sloužit rozvoji venkova, dotovat oblasti méně příznivé pro zemědělskou výrobu, podpoří budování infrastruktury na vesnicích a nezemědělskou produkci. A tady se nám na úterním jednání Rady ministrů podařilo prosadit pro Česko výhodné podmínky.

HN: Co pro české zemědělství znamená, že unie napoprvé návrh rozpočtu na svoji další „sedmiletku“ neschválila?

Zatím není nic rozhodnuto. Pokud se výsledek přikloní k původnímu návrhu Evropské komise, budou mít čeští zemědělci zachovány dotace zhruba tak, jak bylo dohodnuto už dřív.

Návrh Velké Británie, která chce agrární dotace omezit, by měl pro Česko dopad na snížení peněz pro rozvoj venkova. O mnohem víc peněz by ale přišly staré země unie, zejména Francie, jimž by britský návrh ubral hlavně dosud vysoké přímé platby.

HN: Záměrem Bruselu je také snižovat dotace rychleji velkým firmám než malým. Postihne to tuzemské podniky?

Kvůli tlaku Velké Británie by opravdu mohlo dojít k prohloubení takzvané modulace přímých plateb - což přeloženo do češtiny znamená: sebereme větší procento produkčních dotací velkým podnikům. Nicméně tento princip se zatím na nové členské země unie nevztahuje, protože ještě neberou stejně vysoké přímé platby jako původní patnáctka.

HN: V budoucnu by na ořezávání dotací velkým firmám doplatilo právě tuzemské zemědělství s velkou koncentrací výroby?

Samozřejmě. Proto vždy zdůrazňuji, že unie musí respektovat podmínky našeho zemědělství. Zažehnutí války mezi »malými« a »velkými« bych považoval za největší selhání a cestu k destrukci našeho zemědělství.

HN: Ale záměr ubírat velkým podnikům argumentuje tím, že velcí se uživí lépe svou vlastní produkcí. Malí farmáři naopak potřebují podpořit, aby v konkurenci s velkými obstáli a na venkově se udrželi.

Stanovení jakéhokoliv prahu výměry, od něhož se začnou snižovat podpory, podpoří jen umělé dělení podniků. Podívejte se, co udělala s některými podniky podmínka, že přednostně se dá nakoupit nejvýše pět set hektarů státní půdy!

HN: Jak tedy hodláte v Bruselu zajistit českým rolníkům co nejvíce peněz?

Priorita je jasná. Při jakýchkoliv diskusích o snižování výdajů do zemědělství se nesmí jít pod dříve dohodnutou úroveň - takzvaný bruselský strop - a náklady redukce rozpočtu musí nést ti bohatší, čili staré země unie.

Takže českým zemědělcům pomůžeme podporou návrhu Evropské komise, britský návrh naopak k zemědělcům moc vstřícný není.

HN: Ale co český daňový poplatník - nezemědělec? Pustí mu tedy zemědělství zase víc žilou?

Český daňový poplatník to má jednoduché. Buď budeme platit 1,06 či 1,04 procenta, nebo zkrátka takový podobný podíl z hrubého domácího produktu, kolik rozhodne unie. Podpora zemědělství spočívá v unii v téměř stoprocentním přerozdělování v rámci rozpočtu. Je ale nesporné, že podporou návrhu Evropské komise šetříme prostředky daňových poplatníků.

HN: To zní jako špatný vtip.

Kdepak. Samozřejmě, že bychom neprodělali na tom, kdyby agrární dotace v celém světě zmizely - jenže to není reálné. Ale kdyby se agrární politika unie převedla na jednotlivé země, pak bychom museli zemědělství financovat jen přes státní rozpočet. A abychom udrželi konkurenceschopnost rolníků, musel by daňový poplatník více platit do státního rozpočtu v porovnání s tím, co odvádí do Bruselu, a tím, co dnes z unie na zemědělství získáváme.