Přimíchávání biolihu do paliv se zdrží

TAJEMNÍK KOMISE PRO BIOETANOL PŘI MINISTERSTVU ZEMĚDĚLSTVÍ MILAN KŘIKAVA:

* Vláda nedávno zrušila výběrové řízení na rozdělení výrobní kvóty bioetanolu. Jaký to bude mít vliv na další realizaci tohoto programu?

Výběrové řízení je jen jednou částí skládačky, jejímž cílem je nastavení celého systému opatření pro využívání biopaliv v dopravě. Po pravdě jsem příliš nechápal smysl „křižáckého tažení“ proti výběrovým řízením v některých médiích, které bylo navíc vedeno velmi emotivně a s použitím argumentů, které se mnohdy nezakládaly na pravdě. Výsledný efekt totiž vyzněl ve svém důsledku negativně pro celý program využívání bioetanolu v motorových palivech. Otázkou tak zůstává, zda to nebyl ten pravý důvod celé kampaně. Zrušením výběrového řízení se totiž opět prodlouží termín, kdy budeme moci očekávat vlastní realizaci aditivace benzínu bioetanolem.

* Důvodem pro zrušení tendru prý byla nepřipravenost legislativy k aplikaci biopaliv do motorových paliv a její neprovázanost.

Výběrové řízení bylo součástí balíku legislativních opatření, které ve svém důsledku měly zajistit implementaci a plnění směrnice Unie 30/2003/ES o podpoře využívání biopaliv v dopravě, tj. náhrady stanoveného objemu fosilních paliv biopalivy. Tím je míněno například nejen zpracování tuzemského obilí na bioetanol, ale i investice do výstavby nových kapacit na jeho výrobu, či možnost důsledné daňové kontroly a kontroly objemu finančních prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu v rámci daňového zvýhodnění motorových paliv s biopalivy.

Výběrové řízení stejně jako koncepty úprav příslušných legislativních norem byly připravovány v souladu s platnými právními normami EU a nastavení celého systému aditivace benzínu bioetanolem bylo předjednáno v Bruselu. Došlo však k tomu, že ministerstvo životního prostředí sice provedlo výběrová řízení v souladu s Usnesením vlády č.825/2004, ostatní dotčené resorty ale v plnění jim uložených úkolů tak úspěšné nebyly. Výběrové řízení tak předběhlo návazné právní normy. Na celé záležitosti je zarážející, že problematika bioetanolu byla na vládní úrovni řešena již v roce 1996 a následně i v dalších letech, přičemž v některých aspektech nepokročil program bioetanolu o moc dále, ačkoliv se píše rok 2005.

* Nemohla by ČR splnit závazky vyplývající ze směrnic Unie jednodušší cestou než je úprava řady zákonů a vyhlášek?

Trend využívání biopaliv v dopravě je příslušnými orgány EU podporován a přijetím směrnic 30/2003/ES, 96/2003/ES byly vytvořeny rámcové podmínky. Záleží tedy na jednotlivých členských státech za jakých podmínek využívání biopaliv umožní. Jedná se tedy o nastavení takových legislativních a ekonomických parametrů, které umožní komerční využití biopaliv v podmínkách konkrétní členské země. Jedním ze stimulů je možnost státu dorovnat vyšší výrobní cenu biopaliv kompenzací spotřební daně na paliva. Jakýkoliv subjekt, který uvede do volného daňového oběhu na území ČR např. benzín s 5 procenty kvasného lihu má právo požádat o vrácení spotřební daně na benzín (11,84/l) ve výši odpovídající množství v benzínu obsaženého lihu ať benzín s lihem pochází odkudkoliv a ať je v jakémkoliv množství. ČR prostřednictvím takovýchto dovozů může splnit své závazky v oblasti biopaliv, ale na druhé straně bude ze svého státního rozpočtu podporovat zemědělství a průmysl jiného členského státu. Problematická bude i kontrola oprávněnosti požadavků na vrácení spotřební daně. Ostatní členské státy se takto vstřícně nechovají a tam, kde se již biopaliva vyrábějí a aplikují do motorových paliv si přijali taková opatření, aby zvýhodnili hlavně svou zemědělskou a průmyslovou výrobu. V tomto směru vnímám nutné legislativní změny jako součást stabilizačního programu pro české zemědělství, jak byl i původně nastaven. Určitá regulatorní opatření státu jsou nutná a potřebná, protože je zapotřebí vycházet z toho, že kompenzace vyšší ceny biopaliv vrácením spotřební daně je forma státní podpory.

* V jakém stavu je tedy legislativa týkající se biopaliv ?

Stručně v neuspokojivém. Problematika biopaliv není řešena jednou právní normou. Např. bioetanol je kvasný bezvodý líh a současně biopalivo a týká se jej například zákon o spotřební dani, o lihu, o ochraně ovzduší, nařízení vlády č.66 a další vyhlášky MZe, MF a MPO. Zmíněné právní normy nejsou po věcné stránce vzájemně provázány.

Navíc jsou v gesci různých resortů mezi kterými nepanuje na problematiku biopaliv jednotný názor, což se projevuje na úrovni předkládaných novel předmětných zákonů a vyhlášek, kdy resorty prosazují zájmy především svých odvětví, což se děje na úkor celkové koncepce.

Jan Holý