Kučera: Je čas zrušit společnou zemědělskou politiku EU

Ústavní smlouva EU padla. Tím se otevřel prostor pro diskuse nad ekonomickými problémy Společenství a hned tím prvním byl rozpočet - neprošel. Stručně řečeno: vstupujeme do nové etapy. Místo politických podmínek rozšiřování EU budou nyní jádrem diskusí v EU ekonomické podmínky soužití členských zemí v EU. Diskuse začíná od základů a bude možné a pravděpodobně i nutné vytvořit dohodu co nejjednodušší a spravedlivou ke všem členským zemím.

Určitě nejsložitějším mechanismem v EU je společná zemědělská politika. Pohlcuje 50 % rozpočtu a "vytváří" 50 % směrnic a nařízení EU. A velká většina těchto směrnic konzervuje výhody starých členských zemí oproti těm novým. Přitom právě Ústavní smlouva hlásala, že základem fungování EU je solidarita bohatších regionů k těm chudším a zaostalejším. Jednotlivé směrnice ale zajišťují přesný opak. Kvóty na mléko, maso, cukr i škrob chrání vysokou nadvýrobu ve starých zemích (Irsko, Dánsko, Holandsko, Francii). Dotační pravidla pro zemědělství "hájí" dotační stabilizaci neřešených problémů starých zemí (příliš malé farmy). I dotace pro "rozvoj" venkova odpovídají potřebám starých zemí (koupíte za ně prolézačky pro děti, ale neopravíte střechu nad školkou). Je to byrokratická příšera, která se nechce měnit, ale hodlá co nejdéle udržet zakotvené výhody starých zemí.

Myslím si, že tím nejjednodušším, nejspravedlivějším a zároveň ekonomicky nejvíce stimulujícím pravidlem pro fungování všech zemí EU je opravdu volný trh zboží a práce v rámci EU. Je to systém dostatečně solidární k ekonomicky slabším zemím, protože jim dává díky levnější ceně za práci výhody v lepším uplatnění svých výrobků a služeb na společném trhu (zemědělství Polska). Zároveň ale žene ekonomicky silnější země k dalšímu zvyšování produktivity práce a stimuluje tím i jejich rozvoj. Volný trh zboží a práce EU by nutil jednotlivé členské země rychle hledat optimální daňové modely a ekonomika jednotlivých zemí EU a spolu s ní i životní úroveň by tak mohla růst výrazně rychleji. EU by tak mohla skutečně začít soutěžit s ekonomickým rozvojem USA.

Dnes je tomu přesně naopak. Bruselští úředníci by rádi přerozdělovali ještě více peněz, dál by chtěli tvořit další a "přesnější" podmínky, za kterých je možné o tyto peníze žádat, dál by chtěli hodně mluvit o nutnosti solidarity mezi členskými zeměmi, aby ale ve skutečnosti dělali pravý opak. Dál by chtěli donekonečna hovořit o volném trhu práce a zboží, aby mu současně s tím vytvářeli tisíce přesných pravidel pro jeho omezování. K tomu všemu ještě pro Českou republiku platí, že nám spousty těchto hloupostí dělají úředníci v Bruselu za desetinásobek mzdy, než by to dokázali dělat naši vlastní úředníci třeba v Praze.

Zrušení společné zemědělské politiky EU a vytvoření jednoduchých pravidel pro poskytování dotací v rámci národních podpor jednotlivých zemí, by otevřelo cestu k nastavení stejného přístupu ke všem zemím, snížilo by celkový rozpočet EU o polovinu, tisíce úředníků by se mohlo vrátit ke mzdám a práci v rodné zemi a EU by se mohla zbavit velkého problému, který stejně řešit neumí. Každá členská země dnes stejně rozděluje část dotací („národních") a potřebnou armádu úředníků na rozdělování a kontrolu o něco většího objemu dotací již má připravenou.

České zemědělství je již rok vystaveno konkurenci levnějších surovin a potravin z Polska. Veškeré "daně" za nepřipravenost na tento stav jsme již zaplatili. Pokud se nám podaří zrušit stávající kvóty a další "pravidla", dokážeme si rozsah dnešní výroby zemědělských komodit uhájit lépe, než když budou platit a budou se dále "zpřesňovat" ve prospěch starých zemí. Proč bychom se tedy neměli postavit do čela a jako první říci: Pojďme zrušit společnou zemědělskou politiku! Protože nám bruselští úředníci chtějí sebrat právo vyrábět potraviny pro vlastní spotřebu na vlastním území (cukr), tak ať je ten přístup ke všem členským zemím stejný. Naše půdně klimatické podmínky a velikost pozemků nám zajišťují dobré možnosti, abychom si své zájmy dokázali uhájit v podmínkách otevřené soutěže.

Proč to tedy nejde? Proč se o tomto řešení zatím nemluví? Protože naše vláda nemá potřebný nadhled a sama se zabydlela do pozice "žebráků o dotace" a místo toho, aby přiznala že za členství v EU platíme více než dostáváme, snaží se všemožně dokázat opak. A bruselští úředníci se sami nezbaví výhody mocenského postavení plynoucích z přerozdělování peněz. Ten tlak musí přijít od jednotlivých členských zemí a od tlaku jejich obyvatel, jak tomu bylo i se zrušením politicko-byrokratické Ústavní smlouvy.

Ing. Miloslav Kučera, poslanec za ODS