Cena rohlíků je politická záležitost

Dvacet milionů rohlíků vyrobí pekaři denně v České republice. K tomu další objemy chleba a nejrůznějšího pečiva. Nyní farmáři chystají další vlnu protestních akcí. Poukazují na zvyšující se vstupy a nízké výkupní ceny. Jaroslav Kurčík je generálním ředitelem společnosti Penam, která spolu s dalšími dvěma firmami dodává na trh 35 procent pekárenských výrobků.

Před necelými dvěma roky poskočily razantně ceny pečiva a pekárenských výrobků nahoru. Dá se očekávat další zdražování?

Naopak. Dodavatelské ceny klesají o jedno až tři procenta ročně. Pekaři musí reagovat na podmínky obchodních řetězců. Jinak by v konkurenci neobstáli. Když zdražíte benzin nebo cokoli jiného než pečivo, veřejnost to jen vezme na vědomí. Udržení cen základních potravin je však hlavním nástrojem k zamezení celkové in flace. Cena rohlíku je politickou zbraní. Podívejte se do sněmovny, jak by na to poslanci reagovali.

Za kolik vykupujete potravinářské obilí?Platíme 3000 korun za tunu. Přitom průměrné náklady na jeho vypěstování se podle našich informací pohybují kolem 2500 korun. Rozdíl 400 až 500 korun znamená pro pěstitele zisk. Ti však navíc dostávají ještě dotace od státu. Takže jsme pro dodavatele solidním partnerem.

Od listopadu začne Česko stejně jako ostatní státy unie vykupovat tunu potravinářského obilí za tři tisíce korun. Bez ohledu na to, že mu hrozí sankce z nadbytku skladovaných potravin. Asi budete muset přizpůsobit své výkupní ceny.

Surovinové náklady na rohlík tvoří 35 až 40 procent z celkové jeho ceny. Problém je však jiný. Pohonné hmoty a energie vzrostly za rok o pětinu. Výrobce musí hledat úspory, zpracovat si energetické projekty a investovat. Stavíme například pekárnu v Prostějově, ve které budeme maximálně využívat odpadního tepla. Nakupovat energii pro vytápění budeme, až když venkovní teplota klesne pod dva stupně.

Na trh dodává své výrobky 2500 firem. Budou na to mít?

Pekárenství má obecně zastaralou technologii. Investice mohou být pro některé firmy smrtelné. Šanci udržet se mají malé firmy rodinného typu a pak velké celky. Ne již střední, tedy s měsíčním obratem kolem pěti milionů korun.

Předpovídáte úbytek středních firem. Vzpomínám si na komedii Křidýlko nebo stehýnko, kde velký potravinářský producent převálcoval konkurenci. Budeme jíst stejný rohlík nebo chléb za deset let jako nyní?

Určitě. Spotřebitel je konzervativní. Při změně pečiva reaguje. Jeho chutě se liší i podle regionů. Jižní Morava preferuje víc "gumové" rohlíky a řemeslné chleby. Měli jsme poruchu pekárny v Kyjově a vozili jsme do tamních obchodů pečivo od našeho dalšího výrobce z jiného regionu, který bral v úvahu jiné chutě. Odrazilo se to na obratu.