Vláda by se měla přihlásit k odpovědnosti za Šumavu

Autor: Jan Zahradník

Diskuse o Šumavě pokračuje a ke slovu se dostávají i odborníci na slovo vzatí - biologové. Jsou to například minulý a současný ředitel Botanického ústavu AV ČR pánové RNDr. František Krahulec, CSc. a Doc. RNDr. Jan Kirschner, CSc. v dopise, který poslali předsedovi vlády ČR a hejtmanům šumavských krajů, nebo pánové Jan Zrzavý a Martin Konvička na stránkách časopisu Respekt ( Volání divočiny, Respekt č. 37/ 2005).

Zejména poslední dva pánové vzbudili můj zájem úvodem svého článku, kde tvrdí, že památky lidové architektury spíš zachrání přivandrovalý chalupář než místní jezeďák a že podobně je to i s cennými přírodními lokalitami.

Podle názoru pánů biologů je zpravidla domorodé obyvatelstvo k těmto cennostem nejlhostejnější a tento názor dokumentují na případě šumavského národního parku. Z celého článku čouhá jako sláma z bot intelektuálská povýšenost jeho autorů. Evidentně pohrdají názorem lidí, kteří žijí v prostředí, které se pánové snaží před nimi samými chránit. Oni jsou si naopak stoprocentně jisti svým názorem a vysmívají se lidem, kteří vedeni zdravým rozumem pochybují o tom, že ponechání téměř třetiny Šumavy v bezzásahovém režimu je tou správnou cestou. Občané a starostové šumavských obcí s velkým znepokojením sledují vývoj experimentu, který na Šumavě probíhá, jehož výsledek nemůže nikdo předpovědět a za nějž není žádná konkrétní osoba odpovědná. Chce- li někdo u nás postavit stavbu významně zasahující do stávající krajiny, musí předložit hodnocení vlivu stavby na životní prostředí a doložit, že stavba je ve veřejném zájmu. V případě šumavského experimentu, který má již za následek uschnutí více než 1500 ha šumavského lesa a může zasáhnout až 10 % území národního parku, nikdo o tom, zda je ve veřejném zájmu, nerozhodoval. Za veřejný zájem je zde deklarován názor úzké skupiny biologů, ekologů, ekologických aktivistů a dalších mudrlantů z města, přesvědčených o své neomylnosti. Často se přitom opírají o zprávu expertní mise Světového svazu ochránců přírody IUCN. Její návštěvu, která se uskutečnila na pozvání bývalého ministra životního prostředí Kužvarta, a zejména zprávu, kterou mise v roce 2003 vydala, považují za ukončení letité odborné diskuse o šumavském národním parku. Nedávné týdny ale ukazují, že odborná diskuse ukončena nebyla a nebyla ukončena ani diskuse probíhající na úrovni obyvatel Šumavy a jejich volených představitelů. Současný průběh šumavského experimentu je důvodem k její akceleraci a k hledání odpovědnosti za současný i budoucí stav šumavských lesů. Člověk by očekával, že se k odpovědnosti přihlásí další významný biolog, Libor Ambrozek, stávající ministr životního prostředí. Ten však ve svém článku Šumavský evergreen, uveřejněném 3. září v Právu, sice tvrdí, že se jedná o vážnou věc, že to není žádné prázdninové téma, ale v podstatě opakuje zbožné přání ekologů, že ponecháním jádrových šumavských zón bez lidského zásahu dojde o obnově šumavského pralesa. Situace je natolik vážná, že by vláda České republiky, která svým nařízením Národní park Šumava v roce 1991 zřídila, buď měla jasně říci " ano, to, co se děje na Šumavě, se děje s naším plným vědomím a na naši odpovědnost" nebo začít intenzivně hledat cestu, jak šumavský experiment zastavit. Obyvatelé Šumavy by si takovýto principiální přístup zasloužili.

Jan Zahradník, hejtman Jihočeského kraje