Ústavní soud: Kinskému se nic vracet nebude

František Oldřich Kinský a další potomci šlechtických rodů zřejmě definitivně ztratili šanci dostat se k původním stamiliónovým majetkům svých rodin, jež jim po válce zabavil stát podle Benešových dekretů. Ústavní soud včera zveřejnil své rozhodnutí: restituční zákony se nedají obcházet tzv. určovacími žalobami. Rozhodující hranicí pro vracení konfiskovaného majetku je 25. únor 1948. To, co získal stát před tímto datem, není možné nárokovat. A nic na tom nemění ani případná protiprávnost konfiskací či znárodnění. Ústavní soud rozhodoval na základě dvou odvolání Františka Oldřicha Kinského proti rozhodnutím nižších soudů. Kinský od roku 2000 podal zhruba 160 určovacích žalob na navrácení majetku.

Stát si určoval podmínky

Ústavní soud dospěl k závěru, že restitučními zákony z devadesátých let byl legalizován přechod majetku na stát po únoru 1948. Proto se vrací jen ten majetek, který spadá pod tyto zákony. A jelikož v restitučních zákonech výslovně stojí, že se nevztahují na majetek zabavený či znárodněný před rokem 1948, není možné jej žádat ani na základě jiných zákonů. Například určovacími žalobami a žalobami na vydání věci. Verdiktem Ústavního soudu by se měly řídit všechny obecné soudy. "Soud se řídí jen zákonem. Ústavní soud ale sjednocuje judikaturu, takže by na tento verdikt měly brát ohled," řekl mluvčí soudu Michal Spáčil. Právník Felix Nevřela, který se zabývá restitučními kauzami, verdikt Ústavního soudu odmítá. "Zamítnutí určovacích žalob je porušením Listiny základních práv a svobod," řekl ČTK.

Podle Ústavního soudu ale restituce byly dobrovolným rozhodnutím státu. Bylo proto jen na něm, jaké stanovil podmínky pro vracení majetku. Stejný názor prezentoval i Evropský soud pro lidská práva ve verdiktech z let 2003 a 2004. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která se týká i ochrany vlastnictví, podle nich neomezuje svobodu států stanovit podmínky a rozsah restitucí. Právě kvůli striktnímu vymezení okruhu osob a termínů pro uplatnění nároků v restitučních zákonech se pokusil Kinský a další dostat k majetku předků přes občanskoprávní spory o vydání věci či určení vlastnictví.

Nejrozsáhlejší nároky vznesl Kinský. V prvních sporech byl úspěšný, což v létě 2003 vyvolalo i značnou politickou odezvu. Kromě toho se Nejvyšší soud snažil sjednotit výklad zákonů tak, aby nižší soudy nevydávaly odlišná stanoviska. Ani on ale nevysvětlil, jak postupovat v případech, kdy jde o majetky zabavené před 25. únorem 1948.

Třetí velká kauza

Verdikt Ústavního soudu je již třetím, kterým v poslední době zasáhl do majetkových sporů. Letos v srpnu rozhodl ve prospěch restitučních nároků potomků rodu Salmů na Moravě. Poslední majitel panství Hugo Salm, který zemřel roku 1946, měl podle soudu nárok na československé občanství, přestože se za války pod nátlakem přihlásil k německé národnosti. Dědicům proto mohou být vráceny zámek v Rájci-Jestřebí, pozemky v Moravském krasu a zhruba 6000 hektarů lesů a polí.

Naopak v lednu zamítl Ústavní soud nároky Kristiny Colloredo-Mansfeldové na zámek v Opočně. Soudy nižších instancí, které jí zámek přiřkly, nedostatečně zhodnotily důkazy, mimo jiné o národní příslušnosti jejího otce. Na začátku okupace měl údajně vyplnit dotazník, kterým se přihlásil k Němcům; ten ale není k dispozici, připustil tehdy soud. Opočno přitom rodině zabavili už nacisté, protože dva bratři majitele proti nim aktivně vystupovali.

Určovací žaloby na majetek šlechty

Kinští:

Majetek v údajné hodnotě 40 miliard korun. František Kinský podal na 150 žalob. Prvních pět sporů vyhrál, od roku 2003 už jen prohrává.

Dietrichsteinové:

Mikulovský zámek, Dietrichsteinská hrobka a další majetek na Mikulovsku.

Harrachové:

Zámek Hrádek u Nechanic na Královéhradecku a další rozsáhlé pozemky mimo jiné na Trutnovsku.