Nejlepší půdu má střed a východ Evropy

Na našem kontinentě se stále snižuje rozloha obdělávatelné půdy, vyplývá z nově vydaného přehledu půdních zdrojů Evropy, který koordinovali vědci ze Společného výzkumného střediska Evropské unie (JRC) v italské Ispře. Shromážděné údaje v podstatě dokládají, že nejúrodnější půdu v Evropské unii mají země střední a východní Evropy. "Na severu Evropy je samozřejmě kvalita půdy nižší kvůli chladnějšímu klimatu. Na jihu a jihozápadě je zase nedostatek vláhy," konstatuje Beata Houšková, spoluautorka přehledu půdních zdrojů, která působí v italském JRC a také v bratislavském Výzkumném ústavu půdoznalectví a ochrany půdy.

Nejúrodnější je středně těžká, hlinitá půda, zejména černozem a černice, které obsahují vysoký podíl humusu. V Evropské unii se tyto půdy vyskytují lokálně - zhruba ve střední části Německa, v severozápadní části Čech, na střední a jižní Moravě, ve slovenské Podunajské nížině, v části Maďarska, na východě Rumunska a severu Bulharska. Mimo hranice unie je černozem k nalezení samozřejmě na Ukrajině a v Rusku.

Co nejvíc škodí

Zemědělské půdy ubývá hlavně kvůli jejím záborům pro různé stavby. "Snižuje se také její úrodnost zejména v důsledku eroze, čili odnášením její svrchní úrodné vrstvy větrem či deštěm," říká Beata Houšková. Eroze postihuje v zemích Evropské unie 5 až 39 procent veškeré zemědělské půdy, konstatovali výzkumníci z JRC. Lidé erozi urychlují orbou svažitých terénů, vykácením větrolamů, ponecháním polí bez porostu či nevhodnými osevními postupy. "Půdu také poškozuje její zhutnění zejména při intenzívním obdělávání pomocí těžkých strojů," dodává doktorka Houšková. "Celkově jsou v unii zhutněním degradována čtyři procenta půdy, mimo unii se to projevuje především v Bulharsku."

Příliš slané půdy se v rámci unie vyskytují hlavně v Maďarsku, asi na osmi procentech jeho území. Kyselé deště zase postihují asi 35 procent území Polska, Maďarska a Lotyšska. Česká republika i Slovensko jsou na tom lépe. Po celé Evropě jsou rovněž místa, kde kvalitu půdy snižuje znečištěná voda.

Tisíce let vývoje

Obdělávatelné půdy ubývá i v Česku. V roce 1970 jí připadalo přibližně 0,45 hektaru na jednoho obyvatele, kdežto v roce 2000 jen 0,42 hektaru. Na Slovensku měli v roce 1970 na jednoho obyvatele 0,37 hektaru zemědělské půdy, nyní už pouze 0,27 hektaru. Výměra obdělávatelné půdy výrazně klesá také v Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku a Řecku. "Vývoj půdy trvá několik tisíc či dokonce několik desítek tisíc let," připomíná Beata Houšková. Po tuto dobu se zvětralá anorganická hornina promíchává s organickými zbytky, musí se v ní rozmnožit mikroorganismy. Ovšem zničit půdu je možné za velmi krátkou dobu, jak ostatně dokazuje souhrn půdních zdrojů zpracovaný Společným výzkumným střediskem Evropské unie.

"Půda je obtížně obnovitelný přírodní zdroj, a není nevyčerpatelný. Chemická hnojiva nemohou zvyšovat úrodu donekonečna, všechno má svůj limit. Navíc se tendence mění a je snaha omezovat dávky hnojiv nebo rovnou pěstovat takzvané ekologické potraviny na polích, kde se průmyslová hnojiva vůbec nepoužívají. Ideální by bylo, kdyby výměra zemědělské půdy mohla zase vzrůst, ale to není pravděpodobné. Počet lidí se zvyšuje a musí se pro ně stavět domy, silnice, ale také nové továrny. Potřebné tedy je, aby se rychlost ztráty úrodné půdy alespoň zpomalila," shrnuje doktorka Houšková.