Martin Mařík: Proč dotace patří na síť

Proč jste napsali právě o mně, kolik dotací beru? - stýská si většina farmářů či šéfů firem, jejichž jména se ocitla v novinách, díky zpřístupnění údajů na webových stránkách státního zemědělského fondu. "Postižení" vzápětí dodávají, že jim osobně zveřejnění údajů vlastně nevadí, ale... To ALE pak má vesměs tři body. Jednak by si zveřejnění v tisku podle dotyčného zasloužil konkrétně někdo jiný, kdo nezaměstnává tolik lidí, nemá v pořádku účetnictví, vlastně dotací tak trochu zneužívá. Zadruhé by měl novinář vždy zdůraznit, že brát agrární dotace je zcela normální, potřebné a bohulibé.A konečně jmenovité odtajnění podpor vyvolává závist, a tak je otázka, zda je to vůbec v pořádku.

Dotace není plat

Na výtku první a poslední je odpověď shodná a jednoduchá. Zemědělské dotace nejsou žádná tajnost, není to jako plat v soukromé firmě. Jde naopak o státní, potažmo bruselské peníze, o věc zcela veřejnou. Budiž tentokrát chvála veřejné správě, čili Ministerstvu zemědělství a jeho fondu, že se rozhodl dotace na internetových stránkách www.szif.cz zveřejnit. Tím pádem mohou být jejich příjemci libovolně zmiňování i v médiích, a s případnou závistí nechť se vypořádají dotyční sami.

Co se nesmí kritizovat

Klíčový je ten druhý protiargument. Je pobírání agrárních dotací skutečně lidskou přirozeností, již kritizovat nepřísluší? Z pohledu současné byrokracie je odpověď jasná. Ano, přes devadesát procent všech agrárních dotací je takzvaně nárokových. Dostane je každý, kdo splňuje určité podmínky. Takže jejich příjemci nejsou lidé, kteří snad zneužili speciálních informací či známostí, nebo jen někoho takříkajíc předběhli ve frontě. Podle předpisů mají na podpory nárok. Možná je hloupý, kdo dává, ale hloupější, kdo si nevezme.

Koho dotovat?

Když ale hledáme odpověď principiální, můžeme dojít k jinému názoru. Smysl zveřejnění dotací je právě v tom, že hledání umožní všem daňovým poplatníkům. Kdo si v principu zaslouží dotaci? Přece jen ten, kdo nemá jinou možnost, jak se uživit. A tady už je pročítání seznamu příjemců podpor zajímavé. Figurují v něm podniky, v nichž jsou bývalí ministři zemědělství, šéfové agrárních komor, movití obchodníci s pozemky.

Přidejme další k výčtu již dříve v tisku zmíněných jmen. Dotaci zhruba 1,8 miliónu dostal loni třeba i šéf Asociace soukromého zemědělství Stanislav Němec, jinak majitel prosperující mlékárny. A jen zhruba o třetinu méně si jako fyzická osoba připsal například Jan Höck. Ten je jedním z nejvlivnějších lidí v agrárním byznysu, dlouholetým šéfem právě toho státního fondu, jenž se nyní dotace rozhodl zveřejňovat. Oba dva se rozhodně nemusí stydět, že se dnes jejich jména v novinách ocitla. Vždyť se dostali do společnosti dalších lidí "na agrární podpoře", kteří přitom zřejmě hluboko do kapsy nemají. Ze zahraničních informací přece již dlouho víme, že dotace v řádech mnohonásobně vyšších berou i anglická královna nebo monacký kníže.

Změna je nevyhnutelná

Ještě v příštích osmi letech vydá na agrární dotace Brusel každoročně hodně přes jeden a půl biliónu korun (skoro dvojnásobek celého českého rozpočtu). Unie se chystá diskutovat o tom, zda je taková politika správná. Zveřejnění konkrétních příjemců dotací státní správou je významným příspěvkem do této debaty.

martin.marik@economia.cz