Hurikány a Kjótský protokol

Hurikány, ač o nich slyšíme stále více, rozhodně nejsou fenoménem novověku. V oblasti Karibiku se pravděpodobně vyskytují již přinejmenším 1 000 let, dost možná ale dokonce 5 000 let, tj. od doby, kdy odezněly poslední záchvěvy poslední doby ledové, tzv. Wurmského období (to trvalo přibližně od r. 80 000 př.n.l. do r. 10 000 př. n. l.). Oteplení, které vystřídalo poslední dobu ledovou, dosud trvá. Svého maxima dosáhlo pravděpodobně na přelomu prvního tisíciletí našeho letopočtu a od té doby klima kolísá jen s drobnými výkyvy chladnějších a teplejších období. Dvacáté století však představuje údobí, kdy průměrná teplota abnormálně vzrůstá. Důvod je dnes již znám. Touto neoddiskutovatelnou příčinou je negativní působení člověka v podobě vysokých emisí skleníkových plynů a tepla do atmosféry. Změny globálního klimatu se nepodepisují jen na roztávání ledovců, ale také se výrazně zasloužily o nárůst frekvence výskytu extrémních jevů a jejich intenzitu, mezi které patří hurikány, povodně, sucha apod.. V tomto směru až ironicky spravedlivě trestá příroda nevětšího ze všech znečišťovatelů – Spojené státy americké, jejichž emise dosahují plné jedné třetiny emisí celého industriálního světa. Možná i právem, neboť to byly právě Spojené státy, které v roce 1999 smetly ze stolu mezinárodní úmluvu o snižování emisí skleníkových plynů, tzv. Kjótský protokol.

V novinách jsme tehdy mohli číst přímo až hrozivá slova pohoršení a skepse: „Spojené státy americké a Čínská lidová republika prohlásily, že jejich ekonomický potenciál by byl ohrožen naznačeným omezením. Oba státy - supervelmoci - prokázaly, že pohrdají budoucností světa, ale i vlastních obyvatel. Oba státy, opilé myšlenkou, že převaha mocenská, ekonomická a převaha počtu obyvatel může diktovat ostatnímu světu svoji verzi bytí. Oba státy jsou shodou okolností baštou společenských a ideologických systémů: kapitalizmu a komunizmu. Oba extremistické systémy tak prokazují lidstvu, jak oba systémy jsou životně nebezpečné a jak vytvářejí svou existencí ohrožení existence lidstva.“

Ačkoli nebyl Kjótský protokol oficiálně přijat (podmínkou je přijetí minimálně 55 státy s produkcí minimálně 55% celkového množství produkovaných exhalací) civilizovaný svět Evropského společenství a následně i Rusko jej ratifikoval a snaží se jej beze zbytku plnit. Ovšem globální klima není jen pojem a o jeho stav musejí v zájmu veškerého lidstva začít pečovat všechny státy světa. To se však neděje a jak to tak vypadá, hned se tak dít nebude. Intenzita řádění hurikánů a škody, které přinášejí možná časem donutí vládu USA k jedinému rozumnému rozhodnutí – ratifikaci protokolu a jeho plnění.

Tím jsem však poněkud oběhl k politice, která s problémy globálního klimatu sice souvisí, ale pro meteorologa je to spíše nešťastné téma. Zpátky proto k hurikánům.