Ochočení pšenice trvalo tisíce let

První zemědělci si museli vystačit s divokými plodinami. Zdomácnění „skutečných“ obilovin trvalo totiž několik tisíc let.

Počátky zemědělství kladou vědci do doby před 10 500 až 9500 lety. Revoluce, jakou cílené pěstování obilnin znamenalo, začala na území dnešního jihovýchodního Turecka a severní Sýrie. Existují doklady o tom, že se lidé divoké obiloviny sbírali už mnohem dříve.

Na Blízkém východě dosud rostou planí příbuzní obilovin. U pšenice jednozrnky je to forma Triticum boeoticum, u pšenice dvouzrnky forma Triticum dicoccoides. Plané formy mají klasy, jež po dozrání spontánně pukají, čímž uvolní klásky se zrny.

Lze je rozpoznat podle hladkých odlučovacích linií klásků z klasů. První zdomácněné obilniny povstaly z mutantů s nepukajícími klasy. Klásky se z nich uvolňují až mlácením. Lze je rozpoznat podle tímto - násilným - procesem rozeklaných odlučovacích linií.

Právě tuto skutečnost využili japonský vědec Ken-iči Tanno a jeho francouzský kolega George Willcox ze střediska CNRS k vyřešení otázky, na kterou prozatím neexistovala spolehlivá odpověď: jak dlouho trvalo zdomácnění pšenice? Jejich řešení otiskuje dnešní číslo časopisu Science.

Tanno s Willcoxem prozkoumali téměř deset tisíc zuhelnatělých pšeničných klásků. Našly se na čtyřech archeologických lokalitách v Sýrii a Turecku. Většinu značně poškodil oheň nebo mlácení. Jen z necelé desetiny šlo vyvodit užitečné údaje.

Mezi klásky z první lokality, staré 10 200 let, nebyly žádné, které by jednoznačně patřily zdomácnělé pšenici. Na dalších třech, starých 9250, 7500 a 6500 let, však podíl klásků domestifikovaného druhu stoupal. Přibývaly i koncové klásky.

Ty u planých forem vypadávají jako první, poněvadž klas puká shora. S rostoucí mírou „nepukavosti“, což je vedle zvětšování zrn hlavní cíl zdomácňování, by mělo přibývat právě jich.

Badatelé výsledky srovnali s nezávislým výzkumem zdomácňování ječmene na dvou lokalitách poblíž Damašku. Na první, staré 9300 až 8500 let, se našlo 30 procent zdomácněných forem klásků. Na mladší, z doby před 8500 až 7500 let, již 60 procent.

Šlechtění na pravěký způsob Postup vedoucí k žádoucí nepukavosti jistě trval přes tisíc let. Zušlechtění obilovin očividně probíhalo pomalu. Velikost zrn pšenice i ječmene zůstávala po celou dobu téměř stejná.

Rychlost selekce nepukajících forem zpomalovaly dva faktory. První zemědělci patrně sklízeli ještě před pukáním, aby omezili ztráty. A když byl špatný rok, zásoby doplňovali sběrem plané pšenice.

Archeologické nálezy klásků dokládají, že nešlo o žádnou rychlou umělou selekci, ale pozvolný, vcelku přirozený proces. Trval nejméně tisíc let, spíše to však bylo několik tisíciletí. Podporuje to názor, že ač zemědělství vzniklo krátce poté, co lidé na Blízkém východě přešli k usedlému životu, skutečné plodiny získali mnohem později.