Čechy kuřata neděsí. Vydělají ale firmy?

Hrozba ptačí chřipky český národ až tak netlačí. V rámci Evropské unie prokázal nebývalou imunitu a drůbeží konzumoval vesele dál.

Podíl spotřeby drůbežího v porovnání s ostatními masy v tuzemsku stoupá, byť již ne o tolik jako v minulých letech. V současné době se drůbeží podílí na celkové spotřebě masa zhruba 36 procenty.

Díky tomu stoupá i jeho výroba, loni bylo drůbeží jediným druhem masa, jehož tuzemská produkce se zvýšila. Nezní tak návrh EU na kompenzaci útlumu místní produkce jako poškození českých chovatelů a zpracovatelů drůbeže? V zásadě ne.

Především obecnou dohodu o možné kompenzaci z Lucemburku zcela chybně veřejně interpretoval prezident Agrární komory Jan Veleba, z jehož vyjádření vyplývalo, že jde o kompenzace za dlouhodobý útlum tuzemské produkce drůbeže.

To ale není pravda, neboť dotovaný útlum by měl být časově omezený na dobu tří měsíců. V tomto čase se mají producenti zbavit nadbytečných zásob nahromaděných kvůli zvýšenému dovozu z doby, kdy jinde v Evropě poptávka po tomto mase klesala.

A za těchto okolností by bylo nesmyslem peníze z Bruselu odmítnout, zvlášt když jiné státy je dostanou také.

Navíc konkurenceschopnost české produkce drůbežího není jak v evropském, tak globálním měřítku nejvyšší, pokud jde o výši nákladů vynaložených na jeden kilogram. A přes varování odborníků ještě tři roky před vstupem se s tím mnoho neudělalo.

Otázka sice nedohodnutého, ale do budoucna možného skutečně dlouhodobého útlumu domácí produkce drůbežího je tak zcela na místě.

Respektive byla by, pokud se český spotřebitel bude při nákupu drůbežího masa a výrobků z něj rozhodovat především podle ceny. Jiná věc by samozřejmě byla, kdyby se rozhodoval podle kvality, a zejména podle původu suroviny a výrobce příslušného produktu.

V tomto případě nejenže neklesne spotřeba drůbežího u nás, ale neklesne ani jeho výroba. Jenže k tomu je třeba propagaci českých značek.

Například Agropol již s kampaní začal. Letáky vyzývají: "Volte vodňanské kuře". Je to určitě jedna z cest, jak konzumenty dostat na svou stranu. Je však zapotřebí setrvalý marketink a propagace tuzemských potravin.

V letech 2010 až 2013 musí Evropa podle dohod v rámci Světové obchodní organizace upustit od všech celních bariér a dotovaných exportů potravin. Dlouhodobé útlumové programy by se bez solidarity místních zákazníků s "národními" produkty mohly stát najednou realitou.