Kofola proti plagiátům

Slovenská kofola, Kolča, Čofola, Kofola, Kofona, Slov kofa a Kofča. To jsou jen některé z nápojů, které ve společnosti Kofola považují za plagiáty a vyhlásili jim boj. "Od roku 2001 byla ochrana práv značky předmětem šesti soudních sporů, které skončily v náš prospěch," uvedl právní zástupce Kofoly Eugen Záthurecký. "Žalovaní výrobci ukončili zneužívání známky a v některých případech zaplatili náhradu škody." Klíčovou byla otázka, zda je "Kofola" značkou, či zda jde o druhové podstatné jméno (jako limonáda, malinovka apod.). V ČR soudy rozhodly poměrně rychle ve prospěch značky. Na Slovensku došlo k řadě peripetií, slovenští výrobci se odvolávali na slovník cizích slov, v němž byla kofola uvedena jako obecné označení nápoje, a napřed dosáhli několika dílčích úspěchů. Výsledek je nakonec stejný, ale zatímco v ČR se situace zklidnila a jediný letošní spor skončil dohodou, na Slovensku je značka pod větším tlakem a několik pří stále běží.

ORIGINÁLNÍ LIMONÁDA se v současné době ze zhruba 78 % stáčí do plastových lahví, ze 3 % do skla a z 19 % do sudů. Dosud zmíněné spory byly spojeny s láhvemi. Napodobovatelé používali podobný tvar obalu, podobné etikety s podobným písmem a barvami, čímž docházelo ke klamání spotřebitelů. Tyto plagiáty se však při troše pozornosti dají na pultech rozpoznat, takže v ČR již s nimi výrobce nemá žádné zásadní potíže a i na Slovensku se situace zlepšila.

Nebezpečnější jsou nyní falešné čepované kofoly. Dochází k podvodům dvojího druhu. Menší množství připadá na výrobce, kteří se snaží parazitovat na značce tím, že nabízejí například "limonádu s příchutí kofoly". Firma je tím postižena dvakrát - jednak ztrácí podíl na trhu, a potom přichází o dobré jméno, protože tyto výrobky bývají méně kvalitní.

SLOŽENÍ SIRUPU Kofo, z něhož se kofola vyrábí, není takovým tajemstvím jako třeba receptura Coca-coly. Nápoj vznikl v 50. letech. Kdysi byla kofola ve výrobním programu řady sodovkáren a jejich pracovníci jsou schopni namíchat něco velmi podobného. Jenže aby měl plagiát smysl, musí být levnější. To je při dodržení stejné kvality pro malé provozovny nemožné, protože Kofola je velká a dokáže si sjednat výhodnější nákupní ceny. Tento typ podvodů tedy není příliš rozšířený, ale rozmáhá se jiný: Nepodvádí sodovkárna, nýbrž hospodský.

"Výrobce dodává sudy s hnědou limonádou pod nějakým zcela poctivým jménem, ale když tekutina proteče pípou, stane se z ní kofola," říká René Sommer, generální ředitel společnosti Kofola ČR, která je největší součástí holdingu Kofola.

PODVODY S TOČENOU KOFOLOU narůstají. Výrobce začal stáčenou limonádou propagovat, takže po ní vzrostla poptávka, což zase láká větší množství podvodníků. "Loni jsme v restauracích zaznamenali přes 150 případů," uvedl Martin Klofanda, PR manažer holdingu. Letos jde zhruba o deset případů každý měsíc. Situace na Moravě je horší než v Čechách, tato limonáda tam totiž byla vždy rozšířenější.

Společnost organizuje své příznivce, aby ji o podezření informovali. Na webových stránkách si každý může najít seznam restaurací, které by měly prodávat pravou kofolu, a existuje tam sekce "kofošpión", která lidi vyzývá, aby své podezření na nekalou konkurenci hlásili. Na místo pak inkognito dorazí obchodní zástupce Kofoly, a pokud se pochybnost potvrdí, firma věc postoupí České obchodní inspekci.

"Pravá kofola neobsahuje umělé sladidlo, je slazená výhradně cukrem," popisuje ředitel Sommer. Mnoho lidí dokáže umělou chuť rozpoznat, takže jde o jeden z hlavních rozlišovacích znaků. Kofola nebyla napodobeninou běžných kolových nápojů, takže pokud limonáda vypadá a chutná jako obyčejná kola (nedělá se jí při stáčení bohatá pěna a je výrazně sladká), jde nejspíš o plagiát.

Bojovat s parazitujícími nápoji se Kofola snaží i jinak. Restaurace má motivovat věrnostní program. Většinu provozoven, kde mají pravou kofolu, výrobce vybavil sklem s logem, slunečníky a speciálním výčepním zařízením. "Problém by byl, kdyby obchodník od nás odebíral tyto předměty, ale na druhé straně by tam šly také sudy s plagiátem," připouští Sommer.