Německý Südzucker už investuje do biolihu miliardy

Dvě stě miliónů eur, bezmála šest miliard korun, stála výstavba továrny na biolíh ve východoněmeckém Zeitzu. Největší podnik toho druhu v Evropě ročně vykoupí od rolníků sedm set tisíc tun pšenice, z ní vyrobí 260 miliónů litrů bioetanolu. Taková produkce by stačila pro Česko na několik let. Investor chce přitom kapacitu v Zeitzu zvýšit ještě o sto miliónů litrů. Biopaliva totiž dostala od německé vlády zelenou. Podnik v Zeitzu patří společnosti Crop. Energies z Mannheimu. Ta je součástí kolosu Südzucker, obří společnosti, která podniká hlavně v cukrovarnictví v Evropě i zámoří s ročním obratem kolem 150 miliard korun.

Letos v září už Crop. Energies vstoupila i na burzu. Získá tak prostředky na další rozvoj. "Budeme růst doma, rozšíříme výrobu ve Francii a Belgii, a zaměříme se také na východní trhy," říká šéf společnosti Lutz Guderjahn.

Německo je zemí, kde se biopaliva těší pozornosti politiků i podnikatelů. Takový soulad je podle byznysmenů nezbytný, protože biopaliva jsou zatím dražší než klasická nafta a benzín. Bez podpory nebo nařízení o jejich povinném využívání se tak neobejdou.

Němečtí podnikatelé mají štěstí na oba druhy podpor. Zatím využívají úlevu na spotřební dani a od počátku roku začne platit ještě povinné přidávání biopaliv do pohonných hmot. Už teď v nich dělá biosložka kolem tří procent. V roce 2010 má podíl stoupnout na 6,75 procenta. O pět let později už nahradí biosložka devět procent klasických pohonných hmot.

Guderjahn nechce přímo komentovat situaci v Česku, kde je biolíh v plenkách a podnikatelé vyčítají státu, že je nechává na holičkách. "Bez zajištění domácího odbytu je ale výroba biolihu velkým rizikem. Spolehnout se na export bych žádnému podnikateli nedoporučoval," připomíná však. Zároveň ale dodává, že jeho firma už asi třetinu produkce vyváží. Jenže teprve budoucnost podle něj ukáže, kdo se na evropském trhu prosadí. Stejně tak může proudit biolíh z Německa do Česka, jako opačným směrem.

"Hlavní je sjednotit podmínky pro výrobu a podporu biopaliv v Evropské unii, harmonizovat celou energetickou politiku. Pak na volném trhu zvítězí ti, kteří budou mít nejlepší efektivitu. Jenže zatím je v tom chaos," říká Guderjahn.

Na konkurenci se ovšem Crop.Energies připravuje už teď. Ve Francii má továrnu na 50 miliónů litrů. V Rakousku staví podnik zhruba tak velký, jako je dnes v Zeitzu. Ještě větší továrnu hodlá vybudovat v Belgii. A v Maďarsku má také menší společný podnik, jehož produkce se zvýší až na 40 miliónů litrů. Česko mezi konkrétními záměry firmy chybí. "Není také zatím jasné, jaký systém využívání biopaliv hodláte zavést," upozorňuje Guderjahn.O suroviny, tedy obilí, německá společnost nemá nouzi. S místními rolníky však tvrdě bojuje o co nejnižší ceny. K tomu poslouží i občasný dovoz obilí z Česka.

"Zatímco plochy cukru jsou v Evropě omezené a budou klesat, obilí je většinou přebytek. Proto na něj sázíme," vysvětluje Guderjahn i paradox, proč jako součást Südzuckeru nedělá líh raději z cukrovky než z obilí.