AP: Spojené arabské emiráty jsou noční můrou ekologů

Co se týče plýtvání přírodními zdroji, jsou obyvatelé Spojených arabských emirátů, užívající si ve své pouštní zemi chlazených plaveckých bazénů, klimatizovaných nákupních středisek a obřích džípů, srovnatelní s těmi nejkonzumnějšími Američany. Uvádí to Světový fond na ochranu přírody (WWF), podle něhož občané emirátů kladou v průměru na hlavu vůbec největší nároky na světový ekosystém. Spojené arabské emiráty (SAE), bohaté na ropu a zemní plyn, jsou však stále považovány za rozvojovou zemi, a tak ani jako signatář Kjótského protokolu o vypouštění skleníkových plynů nemusejí snižovat emise. Druhé v pořadí největších hříšníků na jednoho obyvatele jsou podle WWF Spojené státy, jejichž prezident George Bush Kjótský protokol odmítl krátce po svém nástupu do úřadu v roce 2001 podepsat.

Spotřeba energií je v SAE vysoká z podobných důvodů jako v USA - přispívá k ní pocit, že kvalitní život vyžaduje velké klimatizované domy a automobily, i pohrdání hromadnou dopravou.

Situaci ještě zhoršuje smělý stavební rozvoj Dubaje, zahrnující umělé ostrovy pro letoviska, které zničily korálové útesy, či krytý lyžařský svah, jenž je uměle zasněžován i při venkovní teplotě 49 stupňů Celsia, píše agentura AP. "Ze všech lokalit, které nabízejí lyžování na umělém sněhu, je tato tou nejabsurdnější," říká britský biolog Jonathan Loh, který je spoluautorem zprávy WWF. "Je to skutečně šokující," dodává.

Blízko ležící Kuvajt, další z rozpálených ropných států Perského zálivu, skončil v říjnové tabulce WWF na pátém místě; třetí bylo Finsko a čtvrtá Kanada.

Ekologičtí představitelé SAE se brání, že hodnocení WWF je chybné, protože pracuje s čísly z roku 2003, která odhadují populaci země na tři miliony, zatímco počet obyvatel se nyní blíží pěti milionům. Zároveň upozorňují na složitou polohu státu. "SAE budou vždy čerpat velké množství přírodních zdrojů kvůli tomu, kde se nacházejí... Být však klasifikováni jako nejhorší, to bolí. Domníváme se, že zpráva se neopírá o solidní fakta," podotkla předsedkyně organizace pro ochranu životního prostředí SAE Habíba Marašiová.

WWF nicméně své hodnocení obhajuje a tvrdí, že přesnější údaje o počtu obyvatel SAE by mohly maximálně znamenat, že by si emiráty vyměnily v tabulce místo s USA. Biolog Loh naopak připomíná, že úplné nejsou ani doklady o vznikajících ekologických škodách, protože studie WWF nebere kupříkladu v úvahu emise produkované letectvím. Dubajské letiště je přitom považováno za jedno z nejrušnějších na světě.

Nejen vysoká spotřeba energie a velké množství emisí při malém počtu obyvatel kazí SAE pověst. Ke zlepšení nepřispívá ani celkový charakter krajiny SAE. Písečné duny a rozeklané skalnaté hory nabízejí jen malé množství zeleně, která by mohla pohltit uhlíkové zplodiny.

Dalším z klíčových faktorů pro emise v Dubaji jsou červenobílé komíny tepelných elektráren a huti na výrobu hliníku, které lemují pláž na předměstí. Elektrárny vykonávají vlastně dvojí práci, když současně s výrobou energie produkují pitnou vodu z mořské, čerpané z Perského zálivu. Při tomto energeticky náročném procesu vzniká v zemi, která nemá žádné řeky a minimum použitelných spodních vod, 98 procent pitné vody.

V Dubaji se přitom pitnou vodou plýtvá ve fontánách, umělých jezírcích, plaveckých bazénech, při zalévání zeleně či dokonce zavlažování golfových hřišť usazených na dřívějším pouštním písku.

Vzhledem k malé velikosti Spojených arabských emirátů znamenají nicméně zplodiny produkované tímto státem i jejich přehnaná spotřeba zdrojů jen nepatrný zlomek toho, za co jsou zodpovědné Spojené státy, na něž by se společně s dalšími velkými průmyslovými zeměmi měla podle Loha soustředit největší pozornost v boji za snižování emisí skleníkových plynů.

Ve Spojených arabských emirátech se každopádně spotřeba energie ještě nestala důležitým společenským tématem. Emiráty, podobně jako ostatní státy Perského zálivu, byly do 60. let minulého století chudá pouštní země, jejíž obyvatelé přežívali díky rybaření, zemědělství a drobnému obchodu. Někteří z těch, kteří se nyní těší z nově objeveného přírodního bohatství, si stále ještě pamatují zlé časy, a vláda nadále lidem usnadňuje život, když jim dodává do jejich domovů vodu zdarma a elektřinu jen za zanedbatelné poplatky. Benzin se prodává zhruba za půl dolaru za litr.

WWF nicméně již vládu SAE vyzval, aby snížila spotřebu energie a využívala více obnovitelné zdroje, především pak solární energii, jelikož země leží na jednom z nejslunnějších míst planety. Předseda ekologického úřadu v metropoli Abú Zabí Madžíd Mansúrí uvedl, že země si kritiku uvědomuje a že plánuje zlepšení. Prosazovat bude kupříkladu automobily jezdící na stlačený zemní plyn, který je ekologičtější, i když stále produkuje oxid uhličitý. Těm, kteří omezí používání klimatizace, chce vláda nabízet ekonomické výhody.

Přehodnoceny mají být také dosavadní ekologické projekty, včetně udržování zalesněného pásu pomocí neustálého zavlažování. Části těchto lesů, přestože byly domovem gazel, přímorožců či zajíců, se nyní nechávají postupně zahynout.