Chov skotu na Znojemsku skomírá

Loni skončily tři podniky V roce 1989 chovali zemědělci na Znojemsku 28 000 dojnic, v současné době jich mají něco přes 5500 a stavy i nadále klesají. Loni zavřely chovy tři podniky, letos k nim přibude minimálně další trojice. Důvodem je jejich nerentabilnost. "Když jsem nastupoval do zemědělství v Jiřicích u Miroslavi, měli 1100 dojnic a stejný počet prasnic. Nyní stav poklesl takřka na třetinu," vzpomíná předseda Agrární komory ve Znojmě Jiří Holík. Problémy se naštěstí netýkají úplně všech chovů. Pokud některé podniky přikročily již dříve k modernizaci stájí a disponují velkými chovy, pak mají šanci na přežití.

V moderních stájích stačí na 500 krav 10 až 12 lidí, u starých je to více než dvojnásobek. V současné době se do modernizace stájí už nikdo nehrne, příjmy by nestačily pokrýt provoz a navíc splátky úvěru. Zpracovatelé, kteří platí zemědělcům za litr mléka 7,40 Kč plus 25 haléřů za dobrou kvalitu, tvrdí, že na ně tlačí řetězce a nemohou prvovýrobcům nabídnout vyšší cenu. Za hranicemi jsou výkupní ceny lepší. Pokud se podaří chovatelům udat mléko v Německu, získají o korunu víc a to je již znát. Export však není dlouhodobým řešením. Pokud bude mít zahraniční zpracovatel dostatek domácí suroviny, zájem o české mléko skončí.

Chov dojnic ovšem přináší zemědělcům nezanedbatelné výhody - pravidelný příjem po celý rok, možnost uplatnit část rostlinné produkce při výživě skotu, v neposlední řadě je zde hnůj, který pomáhá zlepšovat kvalitu půdy a zemědělci šetří za průmyslová hnojiva. Přesto letos skončí s chovem dojnic i strachotický podnik ZEPO. V roce 1990 měl 1400 dojnic, dnes jich má jen 20. "Za litr mléka dostaneme 7,40 Kč, dříve to bylo osm korun. Přitom náklady na vstupy do výroby neustále stoupají," uvedl Libor Jurka ze strachotického Zepa. Některé zemědělské podniky na Znojemsku již pověsily živočišnou výrobu na hřebík, jiné se k tomu chystají. Dotace sice zemědělci dostávají, ale výrazně nižší než v původních státech EU. Některé nové země Unie zemědělcům pomáhají a dorovnávají tento rozdíl, což však není případ České republiky. Chovatelé si tak musí pomoci sami.

Jiří Eisenbruk