Pokrokový způsob hospodaření

Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy přírodního cyklu.

Systém ekologického zemědělství umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Rozvíjí se již několik desetiletí a od r. 1994 je součástí zemědělské politiky Evropské unie. V České republice je hlavní normou, která definuje ekologické zemědělství a stanovuje kritéria pro označení produktů jako "Produkt ekologického zemědělství" s logem "bio", jednak zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který odpovídá mezinárodnímu standardu IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements) a od 1. 5. 2004 i nařízení Rady 2092/91 o ekologickém zemědělství, které je závazné pro všechny členské země EU. České ekologické zemědělství je akreditováno IFOAM i EU.

Cíle ekologického zemědělství:

* udržet a zlepšit dlouhodobou úrodnost půdy a její ekologickou funkci (zvyšovat obsah organické hmoty a humusu v půdě, zlepšovat její fyzikální vlastnosti a umožnit bohatý rozvoj společenstva půdních organismů);

* vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podnikání (využívání všech odpadů pro výrobu organických hnojiv);

* pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty;

* produkovat potraviny a hnojiva o vysoké nutriční hodnotě a v dostatečném množství (kvalita není dána jen přítomností nutričně hodnotných látek, ale znamená také praktickou absenci cizorodých látek, dobrý vzhled, jakostní chuť a vhodnost pro skladování a další zpracování);

* minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie (odmítnutí syntetických minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin);

* hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám (způsob chovu musí zvířatům umožnit přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst, vývoj a reprodukci);

* umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce (ekologický způsob hospodaření vyžaduje hluboký zájem a zodpovědnost);

* udržet osídlení venkova a tradiční ráz kulturní zemědělské krajiny.

Pěstování rostlin se děje bez chemických postřiků

Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny, a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Organickým hnojením, velmi pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy dosahujeme její přirozené úrodnosti. Prostřednictvím půdy vyživuje ekologický zemědělec své rostliny - nehnojí rostliny, nýbrž půdu. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a úspěšně se bránit proti chorobám a škůdcům. S využitím nejmodernější techniky ekologický zemědělec provádí mechanickou regulaci plevelů. S technikou přizpůsobenou přírodě je možné se obejít bez chemicky syntetizovaných pomocných látek. Ekologické zemědělství se dobrovolně zříká odrůd, získaných cestou genového inženýrství.

Chov zvířat je přirozený

V ekologickém zemědělství jsou zvířata začleňována do koloběhu. Dostávají krmení převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožňováno, aby si žila a chovala se tak, jak je jim od přírody vrozeno. Za to, že jsou chována v souladu se svými vrozenými potřebami, se odměňují vitalitou a dobrým zdravím. Výsledkem jsou chutné produkty, které můžeme užívat s dobrým svědomím.

Ekologická farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Masové chovy a jezera kejdy či hnoje jsou proto vyloučeny. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů a přenosy embryí.