Mike Short: Všichni přemýšlí o zdražení piva

Plzeňský Prazdroj každoročně zdražuje pivo, a přesto roste i na domácím trhu na úkor menších konkurentů. Česká pivní jednička nyní čelí na domácím trhu dalšímu světovému konkurentu - koncernu Heineken, který posílil svou pozici nákupem pivovaru Krušovice.

HN: Nezhořklo vám ještě české pivo?

České pivo je výborné, je mé nejoblíbenější. Když opustím na den ČR, tak je mi líto, že pivo nemám.

HN: Některým pivařům po oznámení o zdražení možná ano. Bylo nezbytné zdražit?

V celé Evropě je horší úroda ječmene. Třeba jen Německo má nedostatek odhadovaný na jeden milion tun. Což znamená, že němečtí pivovarníci a sladaři obcházejí Evropu a snaží se získat kvalitní ječmen a s nimi musíme o surovinu bojovat. Zatímco loni jsme platili zhruba 3400 korun za tunu, letos platíme šest tisíc za standard, za kvalitnější ještě více. Ječmen tvoří zhruba 40 procent ceny piva, včetně obalu. To prostě nemůžeme udržet, pokud bychom nešli dolů s kvalitou.

HN: A nešli jste třeba u některých značek?

To je samozřejmě vyloučeno. Je velmi nebezpečné slevovat z kvality v tomhle oboru podnikání, protože český milovník piva je velmi citlivý a pozná to. Nesmíme tolerovat jakýkoliv pokles kvality.

HN: Silné postavení na trhu vám ovšem umožňuje zdražovat, aniž byste to nějak zásadně pocítili a konkurence to mohla nějak ovlivnit. Není místo pro úspory jinde?

Je to založeno na tom, o kolik více peněz musíme zaplatit za ten drahý ječmen, a zvažujeme i další postupy. Ale musím vás opravit, máme velmi mnoho silných konkurentů. Zvláště v malých pivovarech, které jsou právě nejsilnější tam, kde jsou. Jsem přesvědčen, že i ony mají obavu o kvalitu a že také zvažují zvýšení ceny.

HN: Tradičně na vás totiž čekají. Zvažuje další růst cen, ještě do konce roku?

Zvažujeme, co uděláme v roce 2008, protože mnoho nákladů roste, včetně platů a dalších vstupů. Někdy koncem roku se usneseme.

Naše investice směřují především na export

HN: Konkurenci zmiňuje proto, že ji v poslední době namíchla i investiční pobídka pro největšího producenta piva v zemi...

Zatím jsme nic nečerpali, ale už jsme utratili 1,5 miliardy v investicích proto, abychom mohli rozšířit výrobu v Plzni právě pro export. A ještě jí během dalších let rozšíříme. Pokud vůbec na ně sáhneme, tak pobídky budou znamenat 680 milionů během následujících deseti let. Takže na svých bedrech poneseme většinu nákladů spojených s exportem sami. A kontrola, která je spojena s těmi pobídkami, je velmi přísná. My ji samozřejmě respektujeme. Možná je dobré vědět, že jsme v souvislosti s tím odvedli 4,7 miliardy korun na daních za loňský rok.

My budeme podporovat přístup, aby všechny pivovary mohly získat pobídky, a nebyly limitovány. Ne proto, abychom soupeřili mezi sebou na lokálním trhu.

HN: Jak je důležitý export pro Prazdroj ve srovnání s domácí produkcí?

Desetina tuzemské produkce se vyváží a během pěti let bychom chtěli růst zdvojnásobit. Veškerá expanze Prazdroje za pár let zpátky se vztahuje k exportu.

HN: Nepomohlo by exportu přejít k větší licenční výrobě?

Pro Pilsner Urquell nemáme v tuhle chvíli žádné plány k rozšíření licenční výroby. Pro značky Gambrinus a Kozel máme omezenou licenční výrobu v zámoří, ale je velmi pečlivě kontrolována českými sládky. Licenčně vařené pivo je určené jen pro tamní trh, dál se nevyváží. Největší podíl na licenční výrobě má Kozel v Rusku. Jediný důvod je, že tak drahé pivo exportovat do Ruska kvůli celním poplatkům se prostě nevyplatí.

HN: V Polsku se plzeňská dvanáctka ale vaří...

Výroba dosáhla zhruba sto tisíc hektolitrů ročního výstavu a na té úrovni se zastavila. Jsou tu nějaké plány na zvýšení výstavu, ale je to jen pro prodej v Polsku.

V Americe jsou ochotni připlatit za originál z Plzně

HN: V Americe, kde se snažíte prosadit, o licenci neuvažujete?

Ne.

HN: Jak se vlastně daří prodávat prazdroj?

Zatím ta čísla nejsou velká, protože zatím jakoby zasíváme semínka Pilsner Urquell v různých městech Spojených států, ale má to obrovský potenciál.

HN: To znamená kolik? A kam to může růst?

Dnes 150 tisíc hektolitrů, nicméně projekce prodejů hovoří o dvojnásobku během pěti let.

HN: Předpokládám že Amerika je zajímavá hlavně díky ceně?

Ano, cena je zajímavá, ale náklady spojené s exportem jsou samozřejmě vysoké. Jen v New Yorku je třeba 500 restaurací, kde se čepuje Pilsner Urquell. Včetně míst, která jsou velmi slavná. Když tam žijete, tak si prostě najdete místo, kde se čepuje Pilsner Urquell.

HN: Více se však pro vývoz do světa používá láhev nebo plechovka?

Pro ty vzdálenější trhy samozřejmě. Američané si speciálně oblíbili novou zlatou plechovku, kterou jsme začali vyrábět. Na bližší trhy, například do Německa, Maďarska a na Slovensko, ale také hodně exportujeme v sudech.

HN: Pro představu, kolik stojí plechovka tady a v Americe?

Zde stojí kolem 35 centů, jedno euro v Americe. Je to zajímavé, ale přepravní náklady jsou drahé.

HN: Ještě ke konkurenci, změnil váš přístup nebo strategii příchod Heinekenu?

Jsme v konkurenci se všemi pivovary už dlouhou dobu a pro nás se toho mnoho nemění. Náš tržní podíl zůstává prozatím stejný a zatím to nevypadá, že bychom to nějak pocítili nějakou velkou dramatickou změnou.

HN: Anebo, že byste vy někoho koupili?

(Smích) Nikdo takový tu není.

Mike Short (62)Původně jaderný inženýr z Velké Británie přišel do Plzně před dvěma lety. Kariéru začal v britské armádě, kde sloužil v královském námořnictvu a velel i ponorce se 70 muži. Později založil vlastní firmu a zajišťoval projektové řízení pro pivovary SAB, kam potom nastoupil. Z Jižní Afriky vedla jeho cesta přes pivovar Dreher v Maďarsku do Plzeňského Prazdroje. Žije s manželkou v Praze. Má dvě dcery, jedna žije v Kanadě, druhá v JAR.

Autor/ři: Jan Cizner