Zákazníku neboj se...

…A buď obezřelý. Tak by mohlo znít motto televizního pořadu Máte slovo. A na otázku, jak se má zákazník vyvarovat toho, aby si domů nepřinesl nějakou zdravotně závadnou potravinu bylo lze jedině odpovědět: Sledovat označování potravin, etiket, doby spotřeby, popřípadě doby použitelnosti a pokynů pro následné skladování. Pokud má málo informací, má zákazník právo je po prodejci požadovat. V obchodech má sledovat úroveň hygieny. V případě jakéhokoli podezření dožadovat se nápravy, popřípadě informovat místně příslušnou krajskou veterinární správu. Celou řadu problémů mohou zákazníci řešit v rámci reklamačního řádu. Měli by si uvědomit, že mají právo na informace a samozřejmě i právo na zdravotně nezávadný výrobek.

Ve zmíněném diskusním pořadu se i potvrdilo, že státní veterinární dozor je funkční tak, jak má. Za příklad může posloužit jediný křiklavý způsob porušení veterinárních a hygienických zásad při výrobě, který byl řešen již téměř před třemi lety. Snad lze k tomto případu uvést, že správný postup při zjištění nedostatků je informovat orgán státního veterinárního dozoru. Několik dalších citovaných případů zjištění závad ve výrobě bylo citováno z výsledků kontrol státního veterinárního dozoru. Zde se pak sluší ještě dodat, všechny případy byly řádně vyřešeny a byly zjištěny „v zázemí“ a koncovému spotřebiteli se nedostaly.

Snad lze pro představu uvést několik čísel, v roce 2007 provedli inspektoři krajských veterinárních správ celkem 4 750 kontrolních akcí ve výrobnách, dále 1 474 kontrolních akcí v maloobchodní síti a 326 kontrolních akcí ve skladovacích prostorách. Za rok 2007 byly uloženy pokuty v částce téměř 17 milionů ( přesně 16 894 400 Kč).

V rámci monitoringu cizorodých látek bylo provedeno celkem 63 308 vyšetření, na toto množství bylo zjištěno 122 případů nadlimitních zjištění, které byly vyřešeny. V porovnání s ostatními zeměmi EU patří ČR mezi země s nízkým množstvím nálezů a kontaminace v potravním řetězci. Toto konstatovaly i kontrolní mise z EU.

Lze tedy ještě jen zopakovat, že za zdravotní nezávadnost výrobků vždy zodpovídá výrobce a ten, kde je uvádí do oběhu. To pak kontrolují orgány státního veterinárního dozoru, a toho si jsou i zákazníci dobře vědomi. Neměli by však zapomenout i na svá práva, a trvat na nich. To souvisí s tím, co říká Milan Malena, ústřední ředitel Státní veterinární správy, že spotřebitel má právo na zdravotně nezávadné potraviny, a dozor dělá všechno proto, aby je i dostal.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR