Zemědělcům je lépe, ale jen trochu

Rozhovor Haló novin s Josefem Šenfeldem (KSČM), členem zemědělského výboru Poslanecké sněmovny.

Jak hodnotíte loňský rok z pohledu vývoje našeho a světového zemědělství?

Ekonomických výsledky našeho zemědělství se zdají být povzbudivé. České zemědělství je už čtyři roky po sobě, tedy právě od vstupu země do Evropské unie, v černých číslech. V roce 2005 byl dosažen zisk přes 7,6 miliardy korun. O rok později odvětví vydělalo zhruba 7 miliard korun. V roce 2007 by měl podle odborníků k lepšímu výsledku přispět růst cen některých komodit a také vyšší dotace. Odhady se ale různí a pohybují se zhruba od 10 do 16 miliard Kč.

Zemědělci však musí čelit nařčení, že oni jsou tou jedinou příčinou růstu cen potravin (v loňském prosinci byl meziroční vzrůst spotřebitelských cen potravin a nealkoholických nápojů 11,2 %)...

Ceny u nás stále ještě nejsou na úrovni cen Evropské unie. Na jedné straně se dosahují zisky v zemědělství, ale ty nejsou způsobeny jen růstem produkce, ta dokonce stále klesá, ale je to způsobeno růstem přímých plateb, podporou dotací. Je nutné připomenout, že v průběhu let po roce 1989 se neustále rozevíraly cenové nůžky, tj. ceny vstupů neustále rostly, násobně více než ceny zemědělských výrobců.

Podle mého názoru je viníkem skokového nárůstu cen potravin špatné plánování produkce potravin. Analytici včas neodhalili možný růst poptávky po potravinách takových gigantů, jakými jsou Čína a Indie? Samozřejmě svůj vliv tu musí mít cílená snaha podporovat především produkci alternativních plodin. Vliv svým dílem mají i významné velkoobchodní společnosti, které mají značnou moc určovat ceny potravin. Jejich koncentrace totiž dosahuje takové míry, že dochází k dominantnímu postavení vůči výrobcům.

Ve snaze hledání řešení Evropský parlament vyzval Evropskou komisi, aby provedla pečlivou analýzu a zmapovala možná opatření v oblasti řízení zásobování a zajišťování potravin, včetně návrhu nástrojů a opatření, které by mohly zabránit dalším extrémním výkyvům cen krmiv a potravin, a neudržitelné konkurenci mezi producenty potravin a paliv.

Ministr zemědělství Petr Gandalovič nedávno na Žofínském fóru prohlásil, že je potřeba odstranit nerovnosti a nastolit stejné konkurenční podmínky pro naše zemědělce jaké mají ve starých členských zemích EU15. V čem konkrétně tyto nerovnosti spočívají?

Nerovnost je v tom, že naši zemědělci nedostávají stejné dotace jako zemědělci v tzv. evropské patnáctce. Až od roku 2013 by naši zemědělci měli dostávat 100 procent svých dotací. Ale většina politiků zapomíná říci, že našich 100 procent se nerovná například 100 procent německých dotací. Ale panu ministrovi nerozumím. Na jedné straně chce nastolit stejné konkurenční podmínky a na druhé straně chce novelu transformačního zákona, jejím důsledkem může být ekonomická destabilizace některých zemědělských podniků.

Ve světové ekonomice pozorujeme vyšší rychlost inflace; zejména jde o růst cen paliv, energií a také potravin. Jak se to může projevit u nás, především v zemědělství?

To je těžké předvídat. Koneční prodejci energií si do svých cen zcela samozřejmě započítávají náklady, ale také plánovaný zisk. To v případě zemědělců není možné. Ceny jsou jim v převážné míře určovány politikou nadnárodních obchodních řetězců. Tady je právě největší dluh všech polistopadových vlád. Zemědělcům nebylo umožněno majetkové propojení se zpracovateli a obchodníky. Lepšící se ekonomická situace by mohla nastartovat cestu k významnější majetkové účasti zemědělců v celém procesu až po konečnou realizaci svých produktů na trhu. Nedávné skokové zvýšení cen zemědělských produktů některé dodavatele inspirovalo ke zvýšení svých cen. Mám obavu, že když to udělají všichni nebo jen většina z nich, tak se vidina lepších zítřků rozplyne.

Evropská unie prosazuje politiku, aby se postupně více peněz dalo do programu rozvoje venkova než na přímé platby zemědělcům. Ministr Gandalovič to uvítal, zatímco prezident Agrární komory ČR Jan Veleba preferuje zachování přímých dotací pro zemědělce. Jak se k této otázce staví zemědělský výbor sněmovny?

V zemědělském výboru jsme o této otázce nediskutovali, ale v dohledné době se jí nevyhneme. Naši zemědělci chtějí stejné podmínky pro všechny zemědělce v EU. Nebudou-li dotace nikde, dokážou v konkurenci EU obstát. Jiná otázka je, jak to bude s konkurencí s třetími zeměmi. V konkurenci programu rozvoje venkova a přímých dotací se já přikláním k názoru pana Veleby. V rámci programu rozvoje venkova dochází k střetu místních samospráv a zemědělců. A ve společnosti, v níž je prestiž zemědělců trvale snižována, je jasné, jak tento souboj dopadne. Dosud se o pomyslnou hromadu peněz dělili všichni v resortu, nyní si z ní můžou vzít i jiné subjekty, které se zemědělstvím nemají nic nebo jen málo společného.

Zhruba od poloviny loňského roku se situace českých zemědělců zlepšila. Podle Veleby jsou na to dva názory. První, který tvrdí, že jeden dobrý rok nic neznamená, zatímco druhý říká, že se v českém zemědělství blýská na lepší časy. Kde je pravda?

Samozřejmě, že jeden dobrý rok nic neznamená. I když bych přál zemědělcům, aby jim nastaly lepší časy, mám obavu z toho, aby to nebyl poslední úspěšný rok. Závisí to na chování odběratelů, ale i dodavatelů, a také vlastníků společností a vlastníků pozemků. *+Velmi špatná situace je v chovu prasat. Proč?

Především proto, že vláda a ministerstvo nechtěly slyšet argumenty o kritickém stavu v chovu prasat. Se zástupci zemědělců dokonce ani nejednaly. Chovatelé upozorňovali na nerovné podmínky vůči konkurenci z ostatních zemí EU, poukazovali na různé nestandardní výhody poskytované vládami jednotlivých zemí.

Podle Potravinářské komory ČR jsou světové zásoby obilí nejnižší od roku 1974. Navíc roste tlak na to, aby se obilí pěstovalo pro výrobu biopaliv. Je nějaké řešení této situace?

Na tahu je Evropská komise. Ta byla Evropským parlamentem vyzvána k pečlivé analýze a zmapování možných opatření. Začalo se například živě diskutovat o oprávněnosti podpory vytváření alternativních zdrojů energie na úkor produkce potravin...

29. ledna 2008, Miroslav SVOBODA