Značení hovězího masa aneb jak to vypadá po roce

Zhruba před rokem jsme v síti supermarketů a hypermarketů udělali průzkum, jakým způsobem řetězce dodržují zákonnou povinnost ve značení hovězího masa. Tento průzkum se setkal s velkým zájmem nejenom kolegů z agrárního sektoru, ale také mezi magazíny, které se primárně zaměřují na jiná témata.

V plném znění byl zveřejněn např. v magazínu Agrární komory či na serveru Q-magazín zabývajícím se testováním různých produktů pro spotřebitele. Podstatná část informací byla rovněž využita v rozsáhlém článku o hovězím mase publikovaném v deníku Mladá Fronta Dnes. Díky tomu se tyto informace dostaly k širokým vrstvám obyvatel. O tom, že se náš průzkum dostal rovněž až ke kompetentním pracovníkům vedení několika obchodních řetězců svědčí fakt, že někteří z nich na tuto naší iniciativu reagovali přímo, jiní prostřednictvím Agrární komory či medií včetně televize.

Není potřeba asi zmiňovat, že hlavním cílem naší snahy bylo poukázat na to, že mnoho řetězců zákonné povinnosti zcela nedodržuje, nebo je aspoň nějakým jiným způsobem obchází. Z průzkumu vzešlo, že pouze některé obchodní řetězce legislativu splňují beze zbytku nebo jdou dokonce nad její rámec a spotřebitelům dobrovolně poskytují dokonce i další nepovinné údaje.

Věřili jsme, že když se po roce u řetězců porozhlédneme po regálech s hovězím masem, budeme moci konstatovat, že došlo alespoň k částečnému zlepšení a že řetězce své chování vůči svým zákazníkům v tomto ohledu změnili. Výsledek? Velké zklamání. Nejenom, že řetězce u kterých jsme zjistili, že jejich značení masa není zcela v souladu s legislativou, toto nezměnili, ale někteří dokonce začali využívat jednoduchý „fígl“, který jim umožňuje vyhláškou dané povinnosti sice dodržet, ale zároveň dohledatelnost odkud maso pochází, kvůli které je legislativa primárně určena, zcela znemožnit. O co se jedná? Vyhláška 264/2003 Sb. v § 3 odst. 2 říká, že "hovězí výsekové maso balené, zabalené i nebalené se při uvádění do oběhu, kromě údajů uvedených v odstavci 1, dále označí registračním číslem zvířete nebo skupiny zvířat". A právě v tom je jádro problému. Zatímco dle registračního čísla zvířete je dohledatelnost v ČR narozených zvířat díky portálu www.hovezimaso.cz velmi snadná, tzv. skupina zvířat je pro běžného spotřebitele nic neříkající kód, jehož obsah zná pouze masokombinát, kde bylo zvíře poraženo. Přirovnání, že obchodní řetězce v tomto jednají ve smyslu rčení „vlk se nažere a koza zůstane celá“, je v tomto případě, myslím, celkem trefné. Povinnosti je učiněno zadost, ale spotřebitel je na tom ještě hůř než předtím. Nejsmutnější na tom celém je ale to, že se k této praktice uchýlili také někteří čeští zpracovatelé, kteří v minulosti právě patřili ke skupině, která se snažila o maximální transparentnost, neboť se domnívali, že by jim to mohlo u českých zákazníků přinést konkurenční výhodu. Zdá se ale, že v českých podmínkách stále je a zřejmě asi ještě dlouho bude jediným kritériem jak pro prodejce, tak i spotřebitele cena.

Nicméně, my zůstáváme stále optimisty a i když by se mohlo zdát, že o naše úsilí spojené propagací kvalitního hovězího masa nemá nikdo zájem, my se nevzdáváme a budeme v něm pokračovat dál. Stále totiž věříme, že se k nám někdo připojí a že jednou přijde doba, kdy se tato bariéra prolomí a naší práci v tomto směru někdo ocení.

Poznámka na závěr: od 1. 7. 2008 dojde k dílčí upravě legislativy, neboť v EU vstoupí v platnost nařízení na označování telecího masa.