Jihoameričtí říční delfíni používají při námluvách klacky a trávu

Jihoamerický říční delfín používá při získávání sympatií opačného pohlaví či ve snaze zastrašit rivaly větve, trávu či kamení. Vědci pozorovali dospělé samce růžového delfína (Bufeo Colorado), jak obklopeni samicemi nesou tyto předměty v tlamě a poté jimi agresivně buší do vodní hladiny. Takové chování nebylo nikdy předtím u žádných mořských savců pozorováno, napsali odborníci v časopise Biology Letters.

Růžoví delfíni žijí pouze ve dvou řekách a má se za to, že jejich počet klesá.

Skupina britských a brazilských badatelů studovala po tři roky unikátní chování delfínů při námluvách v přírodní rezervaci Mamirauá v Amazonii.

"Lze je spatřit, jak velmi rituálním způsobem připlouvají s kusy dřeva nebo hroudami kamene," říká Tony Martin z útvaru pro výzkum mořských savců ze Saintandrewské univerzity. "Dost často se objeví nad hladinou ve vertikální poloze, v tlamě drží zmíněné věci, a pak se ponoří rotujíce kolem vlastní osy."

Podle Martina delfíni předměty také házejí nebo jimi buší do hladiny a zdá se, že čeřením vody a údery se snaží udělat dojem na samice. "Současně se ale také projevuje značná agrese mezi dospělými samci, z čehož soudíme, že i to je součástí rituálu dvoření," dodává Martin.

Tým profesora Martina dospěl k závěru, že nošení kamenů a bušení větvemi jsou téměř výlučně doménou dospělých samců a že toto "představení" provozují intenzivněji, je-li na blízku houf samic.

Ačkoliv samci jsou v tomto období vůči sobě agresivnější, nikdy se nestalo, že by jeden druhého kamenem nebo větví uhodil.

Před třemi lety objevili vědci v australských vodách delfíny skákavé navlékající si na čumák mořskou houbu. Jsou přesvědčeni, že ji používají jako jakousi ochrannou rukavici, když šmejdí po dně a pátrají po potravě, nebo jako ochranu před predátory.

Používání předmětů k sociosexuálním projevům je ale novým vědeckým objevem.

"Naivně jsem se domníval, že něco takového bylo zpozorováno i u jiných druhů savců," říká profesor Martin. "Ale byl jsem značně překvapen, když jsem konzultoval přátele a kolegy. Ukázalo se totiž, že něco podobného dělají jenom šimpanzi - a to mnohem méně sofistikovaně."

Jak a proč se u růžových delfínů takové chování vyvinulo, není jasné. Ačkoliv jako kytovci komunikují především zvuky, zdá se pravděpodobné, že rovněž tyto projevy jsou působivým sluchovým vjemem pro samice či rivaly - nebo pro ty i ony.

Zmíněný výzkum vyplynul z rozsáhlejšího projektu s názvem Projeto Boto, jehož cílem je chránit amazonské delfíny a jejich přirozené prostředí.

Říční delfíni patří k nejohroženějším ze všech kytovců. Baiji, (Delfínovec čínský) žijící v čínské řece Jang-c'-ťiang, se v posledních dvou letech ocitl na pokraji vyhubení, zatímco počet delfínů Indus, neboli slepých říčních delfínů, v jižní Asii se odhaduje na zhruba 3000.

Ve srovnání s těmito druhy se jihoamerický delfín těší dobrému zdraví ve svých tradičních revírech v řekách Amazonce a Orinoko. Podle červeného seznamu ohrožených druhů vypracovaného Mezinárodním svazem pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) "jsou pravděpodobně růžových delfínů celkem desítky tisíc".

Jejich budoucnost je ale nejistá. Podle konstatování červeného seznamu ohrožují růžové delfíny přehrady (rozdělující jejich přirozené prostředí) a znečištění - například rtutí používanou při těžbě zlata. Nepříznivý dopad má i růst počtu obyvatel v povodí Amazonky a Orinoka a rozmach rybolovu.

Vědci v rámci Projeto Boto zjistili, že rybáři ve stále větší míře loví delfíny jako návnadu pro lov ryb piracatinga (Calophysus macropterus), která se živí masem mrtvých živočichů. K tomuto účelu se používá také maso kajmanů, blízkých příbuzných aligátora.

Vědci podílející se na Projeto Boto často nacházejí mrtvé delfíny - buď harpunované nebo zamotané do rybářských šňůr.

"Během pouhých pěti let jsme přišli v naší studijní oblasti o polovinu zvířat," konstatuje Tony Martin. "Možná jich je teď poměrně dost, ale rychle jich ubývá, a konec toho je v nedohlednu."