Na začátku výroby potravin je vždy obilí

Celý svět ovlivňuje vývoj v rostlinné výrobě. Tento trend v poslední době sílí, narůstá poptávka po potravinách, jejichž produkce nestačí. Nejde přitom o nějaký výkyv, jak tomu bylo často v minulosti, ale o trvalý trend.Odborníci předpokládají, že tato poptávka bude růst o šest procent ročně, zatímco přírůstek hrubého domácího produktu bude do čtyř procent, čili výroba nebude stačit.

Světová banka a OSN bijí na poplach a začínají vážné diskuse, jak nasytit obyvatele planety. Vláda Spojených arabských emirátů investuje obrovské prostředky a nakupuje 800 tisíc hektarů zemědělské půdy v Pakistanu pro výrobu potravin pro své obyvatele. Činí tak vláda, která má obrovské finanční rezervy z ropy a potraviny by si mohla dál nakupovat na světovém trhu. Proč to dělá? Asi proto, že nevěří, že za pět, deset let bude možné potraviny koupit a nebo to bude za velmi nevýhodných podmínek. Podobně se připravuje vláda Číny na akvizice půdy v Jižní Africe.

Každoročně přibudou desítky milionů lidí

V současné době má naše planeta 6,7 miliardy lidí, každý rok přibývá dalších 80 milionů. Vedle toho sílí negativní klimatické vlivy, které ubírají stále větší díl ze světové úrody. Výměra půdy, na které se vyrábí potraviny, nepřibývá, ale přirozeně se snižuje. Dynamicky se rozvíjí poptávka po potravinách, zejména v prudce rostoucích ekonomikách třetích zemí. Jeden příklad za všechny – nárůst spotřeby masa v ČLR o 25 kg na obyvatele od roku 1985 převedený pro názornost do produkce vepřového znamená potřebu obilí z plochy tři miliony hektarů. Na začátku výroby potravin je vždy obilí a produkty rostlinné výroby.

Z tohoto sdělení vyplývá, že semenářský sektor je velmi důležitý a jeho význam bude stoupat. Pokud se bude chtít svět uživit, musí udělat zejména dvě věci:

výrazně intenzifikovat svoji výrobu, čili zvýšit výnosy;

dát do produkce novou půdu, které je ve světě ještě asi 105 milionů hektarů.

K obojímu budou potřeba produkty semenářské. Často se při takových příležitostech říká, že před námi stojí velké výzvy. Tentokrát to je třeba říci jinak – stojíme před velkým imperativem zabezpečení potravin pro obyvatele planety, který je třeba za každou cenu splnit. Pokud by se to nepodařilo, pak lze očekávat dalekosáhlé následky.

Zemědělsky se hospodaří na necelé polovině výměry České republiky, tedy na 3 500 000 ha půdy. Přibližně polovinu orné půdy pokrývají obilniny, kde například u ozimé pšenice se používá 68 % certifikovaného osiva, zatímco průměr Evropské unie je asi 46 %. Významnou plochu milion hektarů zaujímají trvalé travní porosty, aktuálně je v ČR přes 350 tisíc ha intenzivně kvetoucí řepky.

Úspěšnost českých odrůd

Objem naší zemědělské produkce, především živočišné výroby, se od roku 1990 neustále snižuje a logicky také klesá potřeba odrůd a osiv. Náš trh s osivem je tedy asi pětkrát menší než trhy ve Francii nebo Německu. Vstup do Evropské unie sice otevřel českým šlechtitelům velké možnosti expanze, ale na druhou stranu přišla do ČR silná konkurence.

Změnila se struktura a postavení českého šlechtění, které však má dodnes hluboké kořeny a významnou tradici již z doby před druhou světovou válkou. Do začátku devadesátých let minulého století existoval v ČR na šlechtění i semenářství státní monopol. V dnešní době existuje asi 600 podniků, které mohou množit a obchodovat s osivy. Z nich je řada zahraničních a na trhu tak existuje tvrdá konkurence. Přitom základem existence našich šlechtitelů je uplatnění na domácím trhu. Roční obrat semenářského průmyslu je 270 milionů eur. Naše odrůdy jsou u velkých i menších komodit dlouhodobě úspěšné a dobře hodnocené v celé Evropské unii. Zákazníky dokáží čeští šlechtitelé dobře oslovit.

Svět se zmenšuje a do budoucna budou ekonomicky a obchodně úspěšné jen odrůdy šlechtěné pro širší podmínky středoevropského regionu. Nelze se zříci možnosti uplatnění i na východě Evropy, kde již české firmy investují do budoucnosti. Svět totiž bude potřeba nasytit.

Jan Veleba

prezident AKČR