Včely se mohou naučit cizí řeči

Evropská včela medonosná má na světě osm příbuzných druhů. Jejich společný předek žil před 30 až 50 miliony roků. Včely po něm zdědily zvláštní taneční řeč, kterou se informují o tom, kam se vyplatí letět za potravou. Během milionů let samostatného vývoje si však každý včelí druh svou řeč pozměnil.

Mezinárodní tým německých, australských a čínských entomologů pod vedením Shaowu Zhanga z Australian National University v australské metropoli Canbeře zjistil, že ani dlouhý vývoj nesetřel společné „lingvistické“ základy, a včely tak mohou porozumět tancům cizího druhu.

Než mohli vědci podniknout klíčový pokus, museli se vypořádat s nelehkým úkolem a vytvořit včelstvo složené z dělnic dvou odlišných druhů. Vybrali si k tomu evropskou včelu medonosnou a asijskou včelu indickou.

Včely různých druhů hovoří odlišnými řečmi

Oba druhy mají za sebou zhruba sedm milionů let samostatného vývoje a výrazně se liší pachem. Pokud se jejich příslušníci dostanou do jedné kolonie, vzájemně se napadají a zabíjejí. Zhangův tým dokázal tyto rozbroje mezi včelími dělnicemi potlačit tak, že jim zajistil dostatek potravy. Včely, které se chtěly prát, kropili vědci roztokem medu a nenapravitelné rváče z úlu odstraňovali.

Včelám ze smíšených kolonií nabízeli výzkumníci různě vzdálená krmítka s cukerným roztokem a sledovali včely, které se vrátily do úlu se zprávou o vydatném zdroji potravy. Během tance „referovaly“ včely obou druhů o jedněch a týchž krmítcích různě modifikovanými tanci. „Je to dosud nejpřesvědčivější důkaz o tom, že včely různých druhů hovoří odlišnými řečmi,“ komentoval studii významný americký entomolog Gene Robinson.

Včely si ve smíšené kolonii udržovaly svůj vlastní „taneční dialekt“, ale zároveň dokázaly pochopit zprávu podávanou dělnicí odlišného druhu. Když se vrátila do úlu evropská včela medonosná, porozuměly dělnice včely indické jejímu tanci a letěly na správné místo.

„Jasně to dokazuje, že asijské včely porozuměly tancům evropských včel,“ shrnuje Shaowu Zhang výsledky studie zveřejněné v časopise PLoS ONE.