Popularita regionálních potravin v Česku roste

Regionální potraviny jsou součástí národního kulturního dědictví a jejich popularita se v České republice neustále zvyšuje. V rámci svého vystoupení na 35. ročníku mezinárodního zemědělského a potravinářského veletrhu Agrokomplex 2008, který v těchto dnech probíhá ve slovenských Beladicích u Nitry, to řekl náměstek ministra zemědělství pro životní prostředí, výzkum a vzdělání Jiří Urban.

V ČR podle náměstka Urbana roste počet spotřebitelů, které zajímá nejen cena výrobku, ale také jeho kvalita a původ. Povinnost uvádět na výrobku jeho původ není vesměs stanovena, resp. údaje o výrobci nejsou obecně povinné. V řadě případů je ale možné původ výrobku zjistit přímo z jeho označení, z použité ochranné známky se zeměpisným údajem, z uvedení zeměpisného označení či označení původunebo z regionálních ochranných známek umístěných na obalu výrobku.

„Informace pro spotřebitele o původu výrobku zejména prostřednictvím regionálních ochranných známek je v České republice stále populárnější. Systém regionálních ochranných známek napomáhá rozvoji sounáležitosti výrobců i spotřebitelů s daným územím,“ uvedl v průběhu vystoupení na Agrokomplexu Jiří Urban.

Systém regionálních ochranných známek se v ČR začal formovat v letech 2004/2005, pod Regionálním environmentálním centrem Česká republika (od června 2008 s novým názvem Apus). Původně bylo značení výrobků pomocí regionálních značek zavedeno pro 5 oblastí – Krkonoše, Šumava, Orlické hory, Moravský kras a Beskydy, které jsou součástí chráněných území Natura 2000. V současné době je v systému zapojeno již 9 oblastí – nově se připojily oblasti Moravské Kravařsko (Poodří), Polabí, Górolsko Swoboda (Jablunkovsko) a Vysočina.

Použití regionální značky k označení výrobků pocházejících z vymezeného území se podle Urbana týká široké škály výrobků, které jsou spojeny s tradicí a umem místních lidí Regionální výroba hraje významnou roli také při záchraně krajových odrůd a plemen. Příkladem jsou hostětínské jablečné mošty z jablek, tradičně pěstovaných v oblasti Bílých Karpat. Rozrůstá se také podíl místních potravin v biokvalitě, jejichž výroba je šetrná k životnímu prostředí. Vedle výrobků zemědělských a potravinářských, průmyslových a rukodělných se značení nově začíná používat i k označení služeb (např. v pohostinství – ubytovací a stravovací služby, př. Šumava).

Systém také umožňuje odebrání certifikátu při porušení zásad pro užívání značky. Doba užívání známky je omezena (2 roky) a použití regionální známky je zpoplatněno (např. pro drobné živnostníky 500,- za dva roky používání). Zodpovědnost a právo rozhodovat za celý systém značení „Domácí výrobky“ mají již regiony. Koordinátorem jednotlivých značek jsou vesměs Místní akční skupiny (MAS) nebo Regionální agentury (ekologické, rozvojové), které zodpovídají za udílení a odejímání práv k užívání značky producentům a poskytují informace uživatelům i novým zájemcům, zveřejňují aktuální znění pravidel pro udělování značky a seznam udělených i odejmutých certifikátů, spolu s Asociací regionálních značek se starají o propagaci značky v tuzemsku i v zahraničí a o vyhledávání finančních zdrojů pro fungování systému.

Regionální ochranné známky mají převážně jen lokální význam. Jejich použití není v rozporu s evropskými předpisy, naopak – na jejich zavádění je možné získat finanční podporu. V každém případě regionální značky zviditelňují daný region, kde každý má svůj neopakovatelný charakter daný přírodním bohatstvím, kulturou a staletými tradicemi jeho obyvatel. Takovéto označení výrobků je jednou z cest, jak zviditelnit produkci místních výrobců a posílit u výrobců i místních spotřebitelů pocit sounáležitosti s daným regionem.