Certifikace chmele

K velmi důležitým činnostem při sklizni chmele patří označování chmele, které je prvním stupněm systému certifikace chmele. Certifikace chmele je upravena jak nařízeními EU tak i českým zákonem o ochraně chmele a zejména pak prováděcí vyhláškou k  tomuto zákonu..

Každý obal se chmelem je u pěstitele označen štítkem, který je vydán Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Označovací štítek obsahuje   údaje o odrůdě chmele, chmelařské oblasti, ročníku sklizně, obci, kde je chmel vypěstován a pořadovým číslem žoku.

Každá partie obalů se chmelem je doprovázena „Prohlášením producenta“, které vyplňuje pěstitel, až ke druhému stupni certifikace – ověřování. Kontrolu a dohled nad správným prováděním označování obalů se chmelem vykonává ÚKZÚZ.

Činnost ÚKZÚZ, jako státní instituce, je významnou garancí pro odběratele českého chmele na celém světě, která dokladuje zejména původ chmele, ale i základní kvalitativní charakteristiky. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský je tak neodlučitelnou součástí celého systému jež stojí za světovou proslulostí českého chmele a pěstitelé chmele jakož i jeho odběratelé mají zájem na tom, aby si stát v  tomto úseku svoji činnost zachoval.

Činnost ÚKZÚZ v rámci certifikace chmele

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Brno, odbor trvalých kultur - oddělení chmele a registru chmelnic v Žatci pod vedením ing. Vladimíra Barborky, zajišťuje zejména certifikaci chmele (označování a ověřování), evid enci a registraci chmelnic podle zákona č. 97/1996 Sb., který byl změněn poslední novelizací č. 322/2004 Sb. o ochraně chmele a navazující vyhlášky č. 325/2004 k  provedení zákona o ochraně chmele.

Certifikace čili ověřování chmele je zařazeno svou náplní do správního řízení. První stupeň certifikace je označování. Tento úkon je pod metodickým vedením a kontrolou ÚKZÚZ zajišťován samotným pěstitelem chmele. ÚKZÚZ na základě žádosti vydá pěstiteli potřebný počet označovacích štítků pro předpokládanou sklizeň chmele. Pěstitel má také za povinnost vyplnit a podepsat Prohlášení producenta o počtu a váze označených obalů s  chmelem podle katastrálních území a odrůd chmele. Toto prohlášení nahrazuje původní dodací list a výkaz označeného chmele pro ÚKZÚZ. Jedna kopie tohoto prohlášení slouží ÚKZÚZ k  sumarizaci množství sklizeného chmele za Českou republiku.

Druhý stupeň certifikace - ověřování začíná podáním žádosti o ověření chmele a chmelových produktů, obalů se chmelem obchodní firmou na příslušné pracoviště Ú KZÚZ - známkovnu chmele v Žatci, v Úštěku nebo v Tršicích

V provozech na zpracování chmele pracovník ÚKZÚZ začíná kontrolou a porovnáním údajů na štítku a příslušných dokladech s údaji na žádosti a násypní listině. Kontrolor, který tuto činnost zajišťuje, vyloučí chmel s procesu certifikace, který nesplňuje minimální požadavky (týkající se např. chmelových příměsí nebo vlhkosti chmele) stanovené Nařízením komise (EHS) č.1850/2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro vydání ověřovacích listin původu pro chmel. Druhý pracovník - kontrolor, který dohlíží na proces certifikace již zpracovaný chmel nebo chmelový produkt zváží, opatří ověřovací značkou a vystaví příslušné vážní listiny.

Celý proces certifikace je završen vydáním ověřovací listiny - certifikátu na určené zkontrolované množství chmele v  souladu s příslušnými nařízeními Evropské unie pro chmel.

Toto certifikační řízení je základním podkladem proužívání chráněného označení původu Žatecký chmel.

Historie známkování českého chmele

Známkování chmele, které zahrnuje označování a ověřování místního původu chmele, má v  Čechách dlouholetou tradici. Český chmel se začal známkovat již v  16. století, neboť mnozí obchodníci míchali naše chmele s  chmeli méně hodnotnými a tyto směsi vydávali za české chmele. Známkování bylo tenkrát spojeno s městskými trhy a organizovala je města, Rakovník, Žatec, Louny, Beroun atd., která označovala chmel městskou pečetí a písemným osvědčením. Nejstarší listina, dosvědčující původ chmele, pochází z  roku 1575 z Rakovníka. V této době také vzniká zvláštní řád mezi obchodníky a pěstiteli chmele.

První státní legislativa v této oblasti se datuje do dob panování Marie Terezie. Tato císařovna vydala na nátlak pěstitelů v  roce 1750 patent zakazující míchání českých chmelů s  cizími a v roce 1769 patent o známkování chmele. Ten nařizoval magistrátům a vrchnostenským úřadům, aby se chmel pečetil úřední pečetí a vydávaly listinu o původu chmele.

V dalším století se pak ujímají iniciativy na tomto úseku spolky, které prosazují, aby chmel byl chráněn před falšováním. V  roce 1880 požadovali čeští chmelaři, aby se zavedlo povinné známkování chmele. Jejich mluvčím byl Antonín Mohl a František Schneider. Ten napsal do Pražských hospodářských listů obšírnou studii o tom, jak by se nechalo zabránit falšování žateckého chmele.

Známkovna chmele v Žatci byla založena v  roce 1884. V období první republiky zákon z 12. srpna 1921 nařizoval povinné známkování chmele a vymezoval chmelařské výrobní oblasti : žateckou, roudnickou, úštěckou, dubskou a tršickou. Zákon č. 89 z  roku 1934 a prováděcí vyhláška 131 zavedly povinné označování veškerého vypěstovaného chmele a povinné ověřování chmele vypěstovaného ve chmelařských oblastech. V roce 1937 je vydáno Vládní nařízení č. 128 o registraci pozemků osázených chmelem. Legislativa třicátých let platí ještě po druhé světové válce. Zásady registrace chmelnic jsou novelizovány vládním nařízením 134/1950.

V roce 1957 je pak schválen zákon č. 39 O chmelařských výrobních oblastech, chmelařských polohách, povinném známkování chmele a o evidenci chmelnic. Počet výrobních chmelařských oblastí se snížil na Žatecko, Úštěcko a Tršicko. Známkování bylo povinné a prováděl jej Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský pobočka v Žatci.

Výstavbu současného sídla ÚKZÚZ v  Žatci, původní Veřejné známkovny chmele, připomíná nyní malá expozice v  rámci Chmelařského muzea v  Žatci