Voda z kohoutku je v Česku jedna z nejlepších na světě

Voda z kohoutku je lepší než balená - to není nic nového. MF DNES však zjistila, že na vodu z vodovodu se můžete spolehnout úplně ve všech regionech České republiky. A dokonce, že patří k nejlepším na světě.

Voda, kterou si pustíte doma z vodovodu, je kontrolována přísněji než třeba chleba či ovoce v obchodech. V mezinárodních žebříčcích kvality dostala česká voda maximální hodnocení pět "kapek". Slovensko má o bod méně.

Voda v plastových lahvích má zásadní nevýhodu - snáze se zkazí. "Do kohoutku jde voda maximálně dva dny. V lahvi může ležet týdny či měsíce," říká František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu.

Kvalitou vody si však nemohou být jisti úplně všichni. Ve starých domech se do ní může dostat olovo z vodovodních trubek, které škodí hlavně dětem. Nespolehlivá je také voda z malých studní, kterou nikdo nekontroluje. Tou se může šířit třeba i žloutenka.

Mýty o vodě přežívají

Přestože je voda z vodovodu v celém Česku kvalitní, v mnoha městech přežívají mýty o její škodlivosti. "U nás vodu nepijte, je zkažená," říká důchodkyně v Hradci Králové, která za sebou vláčí vozík plný balených vod.

Z jejích známých prý nepije vodu z kohoutku nikdo. Na rozdíl od místních hygieniků a pracovníků vodárny. "Zdejší voda vyhovuje limitům i pro kojence," říká Veronika Bergerová z Královéhradecké provozní, která vodu do vodovodů pouští.

Kdyby důchodkyně nevěřila na fámy, značně by ušetřila a její zdraví by tím rozhodně neutrpělo. I přesto, že nápoj v lahvi není lepší či zdravější, je mnohonásobně dražší. Kubík vody (tisíc litrů) z vodovodu vyjde na padesát korun. Tolik stojí osm litrů balené vody.

Hygienické limity v Česku nesplňuje jen půl procenta vody, která za celý rok projde potrubími. Pravidla jsou stejně přísná jako pro balenou vodu. Ta z vodovodu je však čerstvější.

Stále více PET lahví

I přesto v Česku stále stoupá spotřeba balené vody – jeden člověk jí průměrně vypije přes 60 litrů ročně. S vodou v koupelnách a kuchyních Češi naopak šetří, od roku 1989 její spotřeba klesla téměř o polovinu.

Kohoutková voda nemusí být horší ani na chuť. "Lidem vadil pach chloru, proto teď začínáme vodu dezinfikovat UV-zářením," říká Dagmar Haltmarová ze Severočeské vodárenské společnosti.

Je tedy nákup balené vody nesmyslný? Tak jednoduché to není. I když statistiky i rozbory z vodáren vypadají optimisticky, voda, která vtéká do potrubí, se může lišit od té, která vytéká z kohoutků.

Ve starých domech se z trubek často uvolňuje olovo či železo. "Nedá se však říct, že každý, kdo má olověné trubky, má ve vodě olovo. Některé trubky jsou dávno zanesené vodním kamenem a olovo se do vody vůbec nedostane. Pokud ale máte podezření, nechte si udělat rozbor," radí František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu.

Olovo zhorší chuť vody

Na předělání trubek je možné požádat o dotaci od ministerstva pro místní rozvoj. Olovo škodí hlavně dětem. Je-li ho ve vodě příliš a děti ji pijí často, může to ovlivnit jejich nervový systém a způsobit poruchy učení a soustředění. "U dospělých by teoreticky mohly vzniknout poruchy krvetvorby, ale v praxi jsem se s tím nikdy nesetkal," říká Kožíšek. Železo podle něj neuškodí, jenom zhorší chuť vody.

Většina potrubí v Česku pochází z osmdesátých let či z dřívějška. Nedá se však odhadnout, v kolika domech trubky vodu skutečně zhoršují. Vodárny ji pravidelně kontrolují přímo v potrubí. A téměř ze sta procent vyhovuje.

Pitná voda v Česku

Vysoká kvalita

V mezinárodním srovnání spolehlivosti má pitná voda v Česku pět kapek, tedy nejvíc.

Přístup k vodovodu

Má jej 92,4 % Čechů, nejvíce v Praze, nejméně v Plzeňském kraji.

Plýtvání

Ročně zmizí pětina pitné vody únikem z potrubí. Spotřeba vody z vodovodu Stále klesá. V roce 1989 to bylo 171 litrů na osobu a den, dnes je to 98 litrů.

"Pitnou vodu kontrolujeme každý měsíc. Máme síť padesáti míst a dalších padesát losujeme namátkou," říká Jaroslav Jandl z Brněnských vodovodů a kanalizací. Právě Brno je však jedním z měst, kde voda není vhodná pro kojence. Kvůli zemědělství je v ní víc dusičnanů.

Obce, které limity překračují, musí žádat o výjimky. Do konce roku ji má třeba severočeský Varnsdorf kvůli překročení limitů u hliníku. I taková voda však bývá lepší než minerálky z obchodu. Ty obsahují příliš mnoho solí a mohou zanášet orgány. "Člověk by jich neměl vypít víc než půl litru denně," říká lékařka Erika Matějková.

Problémy jsou se studněmi

Horší situace je v malých obcích, kde lidé berou vodu ze studní. U soukromých studní už není kontrola vůbec žádná. A v Česku jich není málo. Plných osm procent lidí nemá přístup k vodovodu.

Ve Středočeském a Plzeňském kraji je na vodu ze studní odkázáno skoro osmnáct procent obyvatel. Až dvě třetiny studní nesplňují zdravotní limity pitné vody. A nepomohou ani běžné filtry. Ty vodu většinou jen změkčí, vylepší její chuť, ale nezbaví ji dusičnanů a bakterií – do vody se dostávají ze špatně zabezpečených septiků. Šířit se tak může salmonela či nyní aktuální žloutenka.

K nalezení receptu, jak vodu vyčistit, je třeba udělat rozbor. "Předběžný rozbor stojí 1 600 korun. Ale pokud máme rozhodnout, jestli je voda opravdu pitná, celkový rozbor vyjde na deset tisíc korun," říká Eliška Dvořáková ze společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín. Test na přítomnost olova ve vodě z vodovodu vyjde na tisícovku