Renesanci vystřídala krize

Když mě 11. prosince v podvečer zavolal ministr financí Miroslav Kalousek a sdělil, že vyškrabal z peněz rozpočtového roku 2008 celých 300 milionů korun a převádí je do PGRLF, byl jsem příjemně překvapen a měl jsem dobrý pocit.

Stejný, jaký můžeme mít z toho, co se nám podařilo u doplňkových přímých plateb, které jsou navýšené ze 4 na 5,5 miliardy korun s tím, že během několika měsíců přijde další miliarda z Pozemkového fondu ČR. A také u národních dotací, které se v průběhu projednávání rozpočtu ve sněmovně podařilo navýšit z 0,7 miliardy korun na takřka standardních 1,1 miliardy korun.

Různí hrdinové, kteří dávají svoje jméno k dispozici pod články, které nenapsali, si možná předchozí větu vytrženou z kontextu schovají a vyrukují do svého svatého boje až zase přijde adventní čas. Nicméně říkám naprosto jasně – shora uvedená čísla jsou velký úspěch a zároveň také jediná jistota do roku 2009, který bude podle mého názoru krutý. Je to přesně rok, co zavládla v celé agrární Evropě eufórie. A nejenom v Evropě. I z úst představitelů kanadských a amerických farmářů jsme na konferenci Severní Amerika – Evropská unie v Praze na podzim 2007 slyšeli o tom, že přišla pro farmáře příznivá doba a že bude trvat dlouho. Podobně tehdy hovořil generální sekretář Světové federace zemědělských producentů (IFAP) David King s tím, že je třeba šetřit na horší časy, které někdy jistě přijdou. Netušil ovšem, že tak brzy. Německý ministr zemědělství Horst Seelhofer vyhlásil během svého úřadování politiku renesance německého a evropského zemědělství, v ní nyní jako bavorský premiér pokračuje. Výborná nálada byla vidět a cítit na lednovém agrosalonu Grüne Woche 2008 v Berlíně.

I já jsem tehdy hovořil o renesanci českého zemědělství. A proč taky ne, po létech útlumu, drastických poklesů stavů hospodářských zvířat, úbytků pracovníků středního věku a managementu. Byl nejvyšší čas k obratu, o kterém leccos nasvědčovalo. Leč stalo se úplně něco jiného. Přišlo něco, co nikdo nečekal. V první fázi pád cen hlavních komodit obilí a mléka, v druhé fázi světová finanční krize a v patách za ní hospodářská recese. O to je důležitější, že jsme vybojovali příznivý rozpočet. V další fázi bude ještě důležitější, jaká se nám podaří dohodnout, chcete-li prosadit, s vládou opatření na minimalizaci dopadů hospodářské krize. To pokládám za klíčový úkol pro naši práci v prvním čtvrtletí právě zahájeného roku. Ztratit přitom nesmíme obrazně ani den, protože vývoj situace je hrozivý. Stačí si poslechnout bankovní analytiky České obchodní banky či guvernéra České národní banky. Pro příklad uvedu jenom jediný závěr guvernéra Zdeňka Tůmy z odborného semináře, který na sklonku roku pořádala ČNB s Hospodářskou komorou ČR a Agrární komorou ČR. Průvodním jevem krize je prudký pokles poptávky a nízké ceny potravin. Nebo si stačí přečíst, jak hodnotí současnou dobu politické špičky sousedního Německa, na jehož ekonomiku jsme skoro totálně napojeni. Před koncem roku došly k závěru, že Německo stojí před největší hospodářskou krizí od doby svého vzniku. Tedy od roku 1949.

Nicméně je zde začátek nového roku a já bych chtěl všem lidem dobré vůle z našeho sektoru poděkovat za vše, co udělali pro naši společnou věc v právě skončeném roce 2008. Současně do nového roku 2009 chci popřát pevné zdraví, dobré nervy a rozvahu. To vše budeme potřebovat v mnohem větší míře než tomu bylo doposud. A vedle přání mám ještě jednu prosbu. Abychom zapomněli na to, co nás rozděluje a soustředili se na to, co nás spojuje. Jedině tak máme šanci v konfrontaci s dopady hospodářské recese obstát s co nejnižšími ztrátami.

Jan Veleba