Jak jsou u nás na tom zemědělské podniky (II)

Opíráme se o Zprávu o stavu zemědělství ČR za rok 2007,

kterou každoročně předkládá resortní ministr Poslanecké sněmovně. Již podruhé tato zelená zpráva obsahuje soubor tabulek o tom, jaké jsou výsledky hospodaření podnikové sféry ve všech zemích EU. Za nejvýznamnější ukazatel prosperity podniku se považuje čistá přidaná hodnota (tržby a provozní dotace snížené o mezispotřebu a odpisy) na jednoho pracovníka. Když se seznámíme s tím, jakou hodnotu uvedená kategorie představuje, nestačíme se divit. České podniky jsou na tom velmi dobře ve srovnání s podniky ostatních postsocialistických zemí. Nepříznivě se jeví srovnání s původními zeměmi EU 15. Je tomu opravdu tak a pokud ano, z čeho to vyplývá? Máme dost důvodů se předem domnívat, že jistě rozdíly zde budou, ale nikoli tak výrazné (čistá přidaná hodnota na pracovníka v ČR 296 tis Kč, v Německu 830 tis. Kč). Neboť různá cenová vyjadřování v mezinárodním srovnávání může dát o ekonomických jevech jak obraz reálný, tak i fiktivní, neskutečný.

Rozhodující vliv na zkreslení výsledků má použití směnného kurzu koruny vůči EUR. Skutečný výkon ekonomiky země však vyjadřuje nikoli běžný směnný kurz, ale parita kupní síly. Když náš občan vymění doma 27 tis. Kč za 1000 EUR s úmyslem nakoupit zboží např. v Německu, brzy zjistí, že toho nakoupí méně než doma. Je tam vyšší hladina cen. To ovšem neplatí pro kterékoli zboží, ale v průměru pro to, které tvoří tzv. spotřební koš (a zde jsou i náklady na bydlení, zdravotnictví apod.). Je to tak správné, neboť takto se realizuje podstatná část čisté přidané hodnoty (ČPH) - mzdy a důchody.

Ukazatelem výkonnosti ekonomiky je objem hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele. Činí-li tento ukazatel v EU27 100, představuje u nás podle směnného kurzu 49,2 %, ale podle kupní síly koruny 81,2 %. Z toho lze odvodit, že ČPH 830 tis. Kč v Německu bude odpovídat v ČR nikoli 296 tis., ale 474 tis. Kč.

Je zde ještě jedna okolnost, která vzájemnou komparaci mezi původními zeměmi EU a zeměmi novými zkresluje. Podle platné a zde uplatněné metodiky součástí ČPH je i pachtovné a nákladové úroky. Mohli bychom si je představit jako součást nákladů. Pachtovné je v zemích západní Evropy podstatně vyšší než u nás, ale i dalších nových členských zemích. Zatímco ve Francii platí za pronájem půdy (ha) 3846 Kč, v Německu dokonce 4293 Kč, u nás pouze 975 Kč (ze šetření za rok 2005). Podobné rozdíly jsou i v případě nákladových úroků.

Text*ČR*Německo*Francie*Rakousko*Polsko*

ČPH/P podle směnného kurzu*

- v tis. Kč*258*611*551*538*139*

- v %*100*236*213*208*53*

ČPH/P podle parity kupní síly*

- v tis. Kč*413*611*551*538*222*

- v %*100*147*133*130*53*

Poznámka: Čistá přidaná hodnota v této tabulce nezahrnuje položky pachtovné a nákladové úroky

Čím si lze vysvětlit rozdíl u ČPH na pracovníka u nás a v některých jiných vyspělých zemích Evropy? Zřejmě mimo jiné souvisí i s tím, jak velké množství produkce se dosahuje z jednotky obhospodařované půdy. Jestliže v Německu její hodnota v běžných cenách činí 67 tis. Kč, ve Francii 49,8 tis. Kč, v Rakousku 52,6 tis. Kč, u nás to bylo pouze 31, 5 tis. Kč. Lze to ilustrovat i naturálně: chováme na 100 ha půdy zvířat všeho druhu (skot, prasata, drůbež - vše převedeno na dobytčí jednotky) méně než v Německu o 49 %, méně než ve Francii o 38 %. Dokonce chováme méně hospodářských zvířat než v Polsku o 31 %. V tom všem se projevuje pokles zemědělské výroby a stavů hospodářských zvířat v průběhu uplynulých téměř dvaceti let. Kdybychom zvýšili objem zemědělské produkce o 50 %, dostali bychom se tím na úroveň začátku devadesátých let. Pokud bychom tento základ zvyšovali každoročně v průměru o 1,5 %, tak jsme téměř na úrovni Německa. A protože v zemědělství mají mnohé náklady stálou povahu (s rostoucími výnosy a užitkovostí se nezvyšují), nízkým objemem produkce se ztrácí jejich ekonomický efekt.

Jednou z dalších příčin stavu, který jsme popsali, je ve vztahu mezi vynaloženými materiálovými náklady a produkcí. V EU existuje deset zemí, u nichž podíl mezispotřeby na hrubých příjmech (tržby a provozní dotace) je nižší než 50 %. Současně je ale pět zemí, kde ten podíl je vyšší než 60 %. Se 64 % do této skupiny patříme i my. V Rakousku tento ukazatel činí 42, ve Francii a Polsku 52, v Německu 59 %. Ve srovnání s námi pět procentních bodů znamená mnoho.

Jistě je zde i řada dalších důvodů, proč je ČPH na pracovníka v uvedených zemích vyšší, než u nás. S výjimkou Polska, kde se projevuje přemíra počtu pracovních sil v tomto odvětví. Když jsme se před rokem touto problematikou zabývali na jednání zemědělské sekce našeho odborného zázemí (podle zelené zprávy za rok 2006), položili někteří účastníci otázku: vyjadřují uveřejněné údaje v zemích, kde se jedná o velký počet pomáhajících pracovníků, skutečný stav vynaložené živé práce? Jedno je jisté, že údaje o pracovních silách v zaměstnaneckém poměru jsou jistě spolehlivější.

Dimitrij CHOMA, profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)

21. ledna 2009, Josef ŠENFELD